Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3071/mid_memento-H2e-3071.jpg
4
3745
3745
Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, pro něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají po šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze. V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření.... celý text
Přidat komentář
V polovině 80. let to musela být skutečná bomba. Způsob, jakým John otevírá téma, otevřeně, dramaticky, časově i tematicky vícevrstevnatě, to skutečně nemá srovnání s ničím, co tehdy mohlo vycházet jako oficiální literatura. (Například vedle perverzních melodramat jako Kozákova Adam a Eva.) A je vidět, že John se s problematikou feťáků a smažek, vlastně se subkulturou té doby velmi detailně seznámil, pronikl nejen do jejich argotu, ale i do psychologie. Střídání ich-formy a er-formy a fragmentace na menší kousky bez nároku na kapitoly z toho vytváří opravdu spletitost myšlenek a dějů. Stojí jako autor ale samozřejmě na té "druhé" straně, tj. společnosti, která těmto lidem padajícím na dno chce a dokonce i umí pomoci, ať už jsou to všechny dobrovolné nemocnice, léčebny dobrovolné i nedobrovolné, izolace a v případě odsouzení i kriminál, což jsou samozřejmě kruté a institucionální nástroje, u nichž se ale předpokládá, že by se člověk už k drogám nemusel dostat - jak ovšem i John ukazuje, ani tam to není problém. To je vlastně jediné, co mi malinko vadilo při čtení tohoto textu, který mě v pubertě minul a zřejmě by mocně zapůsobil: v dialozích a situacích s lékaři, dozorci, spoluvězni psychology apod. jemně proznívá didaktický tón. Ale to si myslím, že cítím dnes, kdy "perník" není dávno novinkou. Ale jinak se mi to líbilo, celou dobu jsem si říkal, škoda, že pan Radek John u té novinařiny a spisovatelství nezůstal. Odpustili bychom si Věci veřejné.
Knihu jsem poprvé četla na podzim 1989 a od té doby jsem se k ní mnohokrát vrátila. Poprvé jsem Michala litovala - špatný vztah s příliš dominantním otcem, na druhé straně příliš ochranitelska matka, rozchod s první laskou........ Ale nikdo mu pistoli hlavy nedržel. Říkala jsem si, že za svou chybu zaplatil - poprvé vyhazovem ze školy, později prvním kriminalem. Ale měl několikrát možnost začít znova, pokaždé ji zahodil a nechal se nakonec stáhnout na dno. Jinak vynikající kniha.
Poprvé jsem knihu četl v reálném čase druhé poloviny 80.let a myslím, že se Radku Johnovi povedla. Příběh o fyzické i psychické destrukci dvojice mladých lidí, o jejich lhostejnosti a netečnosti k vlastní existenci, je o to děsivější, že se mohl stát ve vedlejším bytě, ve stejném vchodu, přímo vedle vás! Kniha na mě působila deprimujícím dojmem a spolehlivě odradila od experimentů s tvrdými drogami.
Kniha se závažným tématem, ve své době ojedinělá. Román se stal bestsellerem, jak pro svou dramatičnost děje, tak i pro svou výjimečnost. Hlavního hrdinu si John vybral záměrně ze spořádané rodiny a tím poukázal na to, že toxikománie může ve společnosti ohrozit každého. Autor pracoval se skutečnými fakty a podařilo se mu docílit vysokou informovanost a dokumentárnost. Aby umocnil životní způsob narkomanů, užíval v knize slangové výrazy v dialozích. Prudký dějový spád nám zdůrazňuje s jakou rychlostí dochází k rozkladu osobnosti závislé na droze. Kniha upozorňuje na to, že nikdo z nás neví jakou má afinitu na určité látky a proto je nejlepší prevencí se jim vyhnout. V okamžiku, kdy se člověk stane závislým , je již pozdě. Román je i v současnosti aktuální a zcela jistě doporučuji k přečtení, zvláště jako varování mladým lidem.
Literárně mi Memento sedlo mnohem lépe než Stanice Zoo. Velmi silný a smutný příběh.
Ne, ne a ne, není mi jich líto. Stačí, že oni sami se utápí v sebelítosti, jinak to jsou trosky a srabi (chce se mi říct sráči) neschopní překonat sebemenší problém. Vlastně ani ne problém, jen nějakou povinnost, obyčejnou denní činnost. A hlavně za všechny komplikace v jejich životě může někdo jiný. Nikdy ne oni sami. Jsou absolutně bez sebereflexe. Obdivuji všechny, co se jim snaží pomoct. A zároveň se i divím, že mají tu trpělivost. Já bych jim druhou šanci rozhodně nedal.
Občas jsem měl problém zorientovat se, zda se v ději nacházím v minulosti či přítomnosti. Také mě dost vytáčelo prapodivné střídání ich a er formy. Přesto ale přečteno jedním dechem, velmi silný příběh, který ve mně něco zanechal.
Říkám to všem a říkám to stále a pořád dokola - většina knih by se prostě měla číst jen jednou. Obvykle se totiž stane, že vzpomínky, které na pocit z knihy máte, dalece předčí její obsah...
Cetl jsem kdysi a ted znovu. Krome par detailu v tom nehraji roli zadne socialisticke realie. Podarilo se vytvorit pribeh, ktery se smutne opakuje i v soucasnosti. Podobne jako film Katka od Trestikove tu neni zivot fetaka nijak idealizovany. Proste sesup dolu, s obcasnymi zachvevy, kdy to muze vypadat na zachranu.
Tuhle knihu by si měli přečíst všichni puberťáci, jenž berou drogy jako srandu.
Mňamka.
Jedna z prvních knih s touto tématikou vydaná před více než 30 lety. Zaujala mě již tenkrát a moc se mi teď líbil i přednes audioknihy. Opravdu závažné téma, které nic neztrácí na své aktuálnosti, ba právě naopak. Velmi silný, emotivní a smutný příběh.
Do této knihy jsem se pustila, protože jsem ji měla v povinné maturitní četbě. Ze začátku se to trochu táhlo, ale od poloviny knihy ten děj měl velký spád. Kniha mě velice překvapila a doporučila bych ji každému v mladším věku. :-)
(SPOILER)
Smutný příběh, který nejspíš v malých modifikacích popisuje život nejedné závislosti. Tady jsou to drogy, které poněkud změnily život hlavního hrdiny. Z nekonečné spirály pak uz asi neni úniku.
I když socialistické zdravotnictví tvrdilo, že si s každou závislosti dokáže poradit. Ve skutečnosti, ale často léčebny jen měnily jednu závislost na druhou. Sám znám vyléčeného alkoholika, kterého převedli z alkoholu na kávu...
Mimochodem, kdysi dávno ještě na střední škole jsem se účastnil debaty s autorem a ten prozradil, že Michal se nakonec ze zavislosti narozdíl od knihy dostal. Matka mu zajistila praci pomocné sily v kuchyni na jedné z krkonošských horských boud. Jenže cestou k boudě jej zastihla bouřka a na mýtině kterou přecházel, do něj uhodil blesk (ale jestli je to pravda to netuším)
Tuhle knihu bych zařadila jako povinnou četbu pro druhý stupeň ZŠ. Věřím, že by její četba měla větší smysl, než mnoho jiných, uznávaných, ale zastaralých děl.
Posloucháno jako audio načtené Richardem Krajčem, a i když ho mnoho lidí nemusí, v tomto případě tleskám, za jeho výkon a přidávám za něj minimálně půl, ne-li celou hvězdičku.
Smutný příběh narkomana. Místy mi to přijde takové přitažené za vlasy, ale měl by si to přečíst každý, koho láká jakýkoliv experiment s drogou.
Doufám, že tahle kniha je opravdu zařazena mezi povinnou četbu. Rozhodně budu trvat na tom, aby si ji přečetli mé děti a budu se modlit, aby se nechytli špatné party. Tohle je opravdu noční můra všech rodičů.
Knihu jsem četla vícekrát a ráda se k ní vracím.. nejsilnější mi přišla až když jsem žila v Praze a věděla, kde jsou místa, která popisuje. Pro mě naprosto děsivé.. pro mě jsou feťáci něco jako ,,nový,, druh fobie..paradoxně mě baví číst jejich příběhy..
Dílo jsem poslouchala jako audioknihu, kterou načetl Richard Krajčo a upřímně jsem nečekala, že bude načtená až tak dobře! Ty Richardovy výbuchy vzteku v hlase působily tak opravdově, že jsem se do příběhu dostala mnohem hlouběji, než kdybych knihu pouze četla. O to víc mě také oslovila. Číst o narkomanech je jedna věc, ale číst o narkomanech jejich očima je úplně jiný zážitek.. nepomůže Vám to je pochopit, ale začnete s nimi soucítit, poznáte, jak těžké je odolat a bude Vám jich opravdu líto. Radek John napsal román ze dna společnosti, který Vás opravdu nenechá chladnými, a to jediné, na co budete v průběhu čtení myslet, bude: bože, prosím, ať se moje děti nikdy nechytnou špatné party...
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny dospívání rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupežeAutorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
Četla jsem jako náctiletá ... a je fakt, že dlouho jsem na všechno myslela. Přišlo mi to tedy až nereálné, z jiného světa ... přece jen - jsem holka z vesnice.