Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3071/mid_memento-H2e-3071.jpg
4
3723
3723
Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, pro něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají po šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze. V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření.... celý text
Přidat komentář
Tohle byla moje první čtenářská zkušenost z knihou na drogové téma. Zhltla jsem jí tenkrát na jeden zátah a od té doby jsem o ní nezavadila a až do nedávna, kdy jsem jí četla znovu a trochu jsem předpokládala, že s odstupem let a dnešním jiným náhledem na svět to nebude tak drsné. No, spletla jsem se. Drsně reálné je to stále.
Přečteno jedním dechem. Čtivé, dynamické, autentické.
Kniha je dějově zajímavá a rozhodně má co nabídnout. Obzvlášť jsem ráda, že autor věnoval pozdějším Michalovým pobytům ve vězení jen pár stran. Asi by to jinak trochu brzdilo děj.
Ovšem co mě na knize nejvíce zaujalo, byla práce s ich-formou a er-formou. Hezky se to prolínalo. Na jedné straně er-forma, která trochu kárá, poukazuje na špatnosti a zároveň nám dovoluje nahlížet do mysli jiných postav, a na straně druhé ich-forma, která prožívá, vtahuje do příběhu a předkládá nám myšlenky a pocity Michala. To se mi líbilo.
Slangismy nejsou v knize zrovna časté. Je to psáno tak, aby tomu rozumělo co nejvíce lidí, což je vzhledem k tomu, že má kniha odstrašovat od braní drog, dobře zvolená taktika. Nicméně já osobně jsem jich tam čekala více.
Doporučuji.
V době vydání velice překvapivá kniha a dalo by se napsat i přímo šokující. Kniha je ovšem čtivá i dnes a stále má jak nové čtenáře, tak i ty opětovné.
tohle mě dostalo podobně jako My děti ze stanice zoo...prostě neuvěřítelně surové i detailní popisné psaní...fakt mi bylo kolikrát špatně...někdy bych Michala vzala a dala mu pár facek....ani jsem nebyla z toho konce tak překvapená, protože jsem čekala že to tak nějak dopadne...prostě mazec
John se s tím nemazal. Žádné zdržování se seznamováním se s postavou, ale hezky od začátku až do konce na vlně ode dna až do hlubšího dna. Ve své době určitě dílo, které v českém prostředí šokovalo a bylo i ojedinělé. Dnes už by se člověk při četbě i zabýval tím, že to není dost propracované, žádné hlubší dialogy. Ale pořád plní svůj odstrašující účel.
Kniha musela byt v době vydání velmi šokující a za přečtení stojí i dnes. Psala jsem o ní maturitní písemku z češtiny :)
Jsem rád, že jsem toto dílo měl na seznamu povinné četby. Bylo to poutavé a za sebe můžu říct, že i poučné čtení. Navíc díky této knize jsem si přečetl - My děti ze stanice ZOO (dle mého názoru o dost lepší) neboť mě tématika drog zaujala. Obě knihy doporučuji
Za mě velmi dobře napsané a krutý výlet do života / hlavy / myšlení / pocitů feťáka. A jak málo stačí, aby se člověk dostal na šikmou plošinu. Reálie jsou samozřejmě v dnešní době retro, ale princip cesty k závislosti nadčasový. No možná by to dnes bylo ještě jednodušší.
uprimne nic moc cekala jsem vic :( nečetlo se to moc dobře autor hodně skáče a já pak moc nevím kde jsme:/
Ačkoliv knih s drogovou tématikou existuje nespočet, jen málo z nich se kvalitou přibližuje Mementu. Michal, který nás provází svým životem a snaží se nám přiblížit mysl feťáka, je postava, která vám dozajista přiroste k srdci.
tuhle knížku a Michala mam moc v srdci, když mam něakou depresivní epizodu sáhnu po ní, půjčovala jsem ji každýmu člověku kterýho mam ráda a s jednim jsme v ní drtili trávu, moc mě baví příběhy z týdle doby těsně před přidání pervitinu na seznam zakázanejch látek (doporučuju i dokument Piko z roku 2010), furt se mi chce brečet když si vzpomenu na konec, mam tam hodně částí podtrhanejch tužkou a prostě aaaaaaa jedna z nejmilejších
Tuto knihu nás v dětství donutila číst mamka. Chtěla abychom poznali jak drogy dokážou člověka zničit a já jsem za to ráda. V divokém období jsem se k ní ještě dvakrát vrátila a vyhla se tak drogovým zkušenostem. Nelituji jediného přečteného písmene v této knize.
en pár slov. Nejčastější myšlenka během čtení: No ty vole. OMFG. Tohle je síla. Protože jo, to není mrtvá knížka. Ta je tak živá, až to bolí. Závislost... achjo, to slovo je tak osudové, tak ničivé. Kolik lidí je na něčem závislých? Kolik z nich se ještě může obrátit zpátky a komu už není pomoci? Tak moc mě to děsí, až jsem úplně ve stavu úzkosti.
Hodně zajímavá kniha, kterou jsem v mládí přečetl. Každý by jsi ji měl přečíst, ať ví čemu se vyhnout. Hodně mě poučila.
Opravdu hodně čtivá kniha, kterou bych doporučila už jen kvůli tomu, aby si lidé nezahrávali, protože: "KAŽDÝ ČLOVĚK NA SVĚTĚ SE MŮŽE STÁT ZÁVISLÝ NA LÉKU NEBO LÁTCE OVLIVŇUJÍCÍ PSYCHIKU" a není nic bolestnějšího než vidět, jak se takový člověk stává "otrokem" a droga "pánem".
P.S. Po přečtení My děti ze stanice Zoo jsem si byla jistá, že mě už žádný z feťáckých příběhů nepřekvapí. Omyl, Richard, "experimentátor"mě bude strašit ještě hodně dlouho.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny dospívání rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupeže
Autorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
Ke knize jsem se vrátila po více než 20ti letech, poprvé čteno na střední škole. A kniha na mne zapůsobila stejně silně jako tenkrát. Kniha o narkomanech, o ničení života drogou a obtížnosti se závislostí přestat. V době svého vydání jedna z mála s tímto tématem u nás, ale dokáže zaujmout i dnes.