Memento

Jeden z našich nejznámějších novinářů v jedné z našich nejznámějších knih o narkomanech.

Vyposlechnuto jako audio s fenomenálním přednesem. Tolik emocí dokáže do poslechu přenést jen málokterý člověk. Díky Richarde. Ale ke knize. Před lety jsem si přečetl Děti se stanice Zoo a chtěl jsem znát i českou "verzi". Že je i film jsem netušil. Během celého příběhu, který je psán pěkně syrově, vidíme duševní a fyzicky rozpad jednoho mladíka. Sledujeme jeho pády až na dno, postupné snahy o návrat a zase pády. Jak se z relativně obyčejného člověka vinou drog stane paranoidní schýzák. Vybavil se mi film Trainspotting, který považuji za naprosto geniální. Drsné, realistické, depresivní, bez možnosti návratu. Všichni náctiletí by měli mít povinnost tuto knihu přečíst, avšak spousta lidí ji pochopí až o spoustu let déle.

Drsný náhled do kolotoče užívání drog, který se už nikdy nepřestane točit...

Strasny a vlastne tak realny

Za mě to bylo trochu prohozené ale na příběhu to neubírá

Naprosto zoufaly a bludný kruh narkomana. Příběh je čtivý, těžko se knížka odkládá. Je úplně jedno, že jde o 80.leta, protože toto téma je a bohužel stále i bude aktuální...

Četla jsem jako mladá, tehdy to bylo pro mě nové, celkem neznámé téma. Měla jsem úplně první vydání knihy. Šla jsem ve čtvrtek ráno do front (a předtím se domluvila v práci, že asi přijdu o něco později), vystála jsem jich více, neb ji vyprodali, než na mě přišla řada. Ale - knihu se mi podařilo sehnat. Takže jsem měla radost a měla jsem ji brzy přečtenou, bavila mě, líbila se mi, ale opravdu pro mě tehdy vše neznámé a dost děsivé. Knihu pak po hodně letech ještě četla dcera, když byla -náctiletá, taky se zájmem. Chtěla jsem, aby si ji přečetla.

Kniha Memento od Radka Johna mě úplně rozsekala na maličký kousíčky a její vliv ve mně rezonoval ještě několik týdnů po přečtení. Příběh mě vtáhl do temného světa plného ztráty, viny a hledání identity a poslední dávky. Johnova schopnost zachytit lidské emoce, konflikty a motivace feťáků ve mně vyvolala upřímnou pozornost. Tato kniha je jedním z těch vzácných (či šokujících) děl, která dokážou zanechat trvalý otisk ve čtenářově duši.

MEMENTO
Hodnocení Knihánkova: 4,5 hvězd

Úžasná kniha o feťácích, kterou všem doporučuji. Drsná a (za mě) velice realistická. Konec byl jiný, než jsem čekala, ale teda mrazilo z něj ještě víc...
Doporučuji všema 10! Vynikající čtivo a takové knihy do povinné četby, prosím! Paráda, paráda, paráda...:)

Více v mém povídání na YouTube, kanál Knihánkov - video Přečteno 3/2023. :-)

Drsný příběh ze života narkomanů. Sem tam jsem se trochu ztrácela co je přítomnost, co minulost a ten drsný nejen Michalův konec a nezapomenutelná věta dost často zmiňovaná "ještě jednu poslední dávku"...

Kniha je těžkopádně napsaná a nějaká taková celkově citově vyděračská. Vzala jsem jí do ruky po předlouhých letech a moc nechápu, co se mi na ní líbilo, když jsem byla teenager. Tentokrát nedočteno, tenkrát ano - proto zařazuji do přečtených. Kdyby to někoho zajímalo.

DOKONALA KNIHA

Přiznám se, že jsem knihu tehdy jako náctiletá nečetla. I když mi ji kdysi mamka koupila, ať si ji přečtu... dostala jsem se k ní až nyní. Kniha není rozdělená na žádné kapitoly, což mi nevadilo. Četla jsem jedním dechem. Je to vážně síla, co dokážou drogy s člověkem udělat. A ten konec je strašný...

Silny pribeh obycejneho narkomana...Precetla jsem spoustu knih tohoto zanru a tahle ve mne zanechala neprijemny pocit...Pravdepodobne je to dobou, v niz je pribeh popisovan, a rovnez stylem psani. Napred mi publicisticky styl prisel zvlastni, ale nakonec doznavam, ze vtahl ctenare opravdu do deje...Komunisticka doba, kdy drogy nebyly beznym spolecenskym problemem, kdy vsechno, vcetne pervitinu, teprve zacinalo, na me v tomto pripade dychl strasnym zoufalstvim. bezvychodnosti tim, ze se za dalsi leta vsechno jeste mnohonasobne zhorsilo...Drogy jsou proste hnus!

Jedna z knih povinné četby. Kniha se velmi dobře četla. Příběh je drsný a velmi silný.

Četla jsem snad před 25 lety a zajímavé s odstupem tolika let... Tenkrát pervitin a jiné žádná novinka, ale stejně mě teď udivuje, jak vlastně stará doba vzniku už byla (cca 1980) a za totalismu dokázali narkomani takhle vařit, schanet materiál na výrobu, nepracovat být zavírání pro příživnictví, krádeže, prodej drog a na psychiatrické léčebny.. není to obdiv, to určitě ne, jen spíš údiv..hezké zpracování autora

V době čtení to pro mne bylo skvěle dílo. Dnes je to dílo spíše pro mládež, aby zjistila důsledky drogové závislosti a získala teoretickou zkušenost, kam tě může zavést.

Obecně všechny knihy na téma narkomanie jsou hodně drsné a surové, protože takové je i samotné užívání drog.
Tady je vykreslena pomalá postupná cesta od nenápadného začátku až po celkovou záhubu jedince zaslepeného tím, že "přestanu kdykoliv jen budu chtít" aniž by na tom byl kousek pravdy.
Z člověka se postupně začne stávat zvíře poháněno pouze potřebou užití drogy a vše ostatní přestane existovat ...
Je to kruté, hnusné, smutné a pro mne nepochopitelné. Jak někdo může sám dobrovolně takhle zhuntovat své tělo a přitom nevidět, že se vlastně postupně zabíjí a ničí ...

Kdysi jsem to s chutí přečetl, ale dnes už mi to nějak nesedí. Radek John už mi nějak nevyhovuje.