Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94351/mid_memento-c14-94351.png
4
3738
3738
Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, po něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají na šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze. V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě úplně vtáhla. Přečteno jedním dechem. Je zajímavé sledovat, jak člověk závislý na drogách svou situaci prožívá a jak ji vidí.
Aktuální téma, ale trošku zastaralé prvky. Děti ze stanice zoo určitě lepší.
Takové hlubší podívání se do světa feťáka, do světa, ve kterém jsem nikdy nechápala, jak lidi ze sebe můžou dobrovolně něco takového udělat. Trochu se mi to poodhalilo, ale stejně nechápu a hlavního hrdiny mi líto není.
České retro od Radka Johna. Celkem věrohodně popsané inferno v hlavě feťáka.
Doba se mění, drogy zůstávají. Kdyby psal pan John Memento z dnešní doby, osa příběhu by zůstala stejná. Jen je to dnes větší byznys. Dokud je poptávka je i nabídka. Jednoduché jak facka.
Chtělo by se napsat: Dejte přečíst dětem. Možná. Jenže... Kniha ještě nikdy nezabránila někomu stát se dobrovolně otrokem a troskou. Každopádně za jedno přečtení knížka stojí.
Příběh byl zajímavý, toto téma mě hodně zajímá, ale nesedl mi styl, jakým je kniha psaná.
Kniha, která mi připadala jako česká alternativa My děti ze stanice Zoo. Akorát jiná v tom, že hlavní hrdina ve své "kariéře" toxikomana došel ještě dál a propadl se hlouběji. Co je zpočátku jen zábava se najednou obrací v tvrdou závislost. Pak už jen nepřetržitý kolotoč výletů do oblak (pádů) a abstinencí ve vězení, nebo léčebně. Stále dokola ta písnička v hlavě "já můžu přestat, kdy chci", přičemž hrdina vydrží bez dávky pár dnů, potažmo hodin. Velmi dobře tu byl popsán duševní stav narkomanů, kdy jsou schopní něco vykrást, pro trochu peněz na svůj jed, jen aby to oddálilo absťák. Na konci příběhu hlavní hrdina trpí paranoidními stavy, kdy je nebezpečný každému ve svém okolí. Díky popsaným situacím člověk pochopí, jak tito jedinci dokáží ohrožovat ostatní, protože jim droga skutečně vymyla mozek.
Radek John nás vzal na exkurzi do světa feťáků. Memento je varování - prach jsi a v prach se obrátíš. Je na každém z nás, jak se svým životem naložíme. Kdo jednou zkusí drogu, nevěří, že mu ublíží. Naopak, pomůže, zlepší náladu, rozpustí chmury, zajistí únik a výdrž... Ale co dál. Jak z toho ven? Je naděje ještě přestat a vrátit se do normálního života? Existuje nespočet závislostí, ale droga, ta si nebere servítky... Michal o tom ví své.
(SPOILER) Kniha, kterou by si měl přečíst aspoň jednou za život každý, ať už má s drogama zkušenosti nebo ne. V knize je popsáno, jak vzniká závislost i jak je těžké se z tohoto začarovaného kruhu dostat. Je smutné kolik lidí to nechá dojít tak daleko, že je nezastaví ani vězení, krádeže a vážné zdravotní problémy. Proto pro mě bylo těžké se do Michala vcítit ale na druhou stranu vím, že zvládnout závislost je opravdu těžké a myslím, že každý máme tu svou, někdo má to "štěstí", že je závislý na kofeinu, někdo třeba na internetu a někdo má zase tu smůlu, že propadne tvrdým drogám. Člověku by těchto lidí bylo až líto, ale je pravda, že spoustu věcí si dělají sami a spousta z nich se ani o léčbu nesnaží a byli by schopni i ublížit ostatním, jako třeba Michal, který kvůli halucinacím plánoval vraždy. Tyto případy se bohužel stávají i v reálném světě a je moc smutné, že to lidé nechají dojít tak daleko. Přesto myslím, že jakoukoliv závislost je těžké zvládnout a chce to opravdu pevnou vůli a mělo by se těmto lidem pomoct.
Memento mě hodně zasáhlo. Po čtení jsem si připadala divně, smutně a frustrovaně. Nikdy jsem se nechtěla k těmto věcem přiblížit a ani aby něco takového prožívaly mé děti. Je to beznadějný kruh emocí, které nejsou pod kontrolou. A kdo říká že to pod kontrolou má, tak lže. Jak svému okolí tak hlavně sám sobě.
Povinná četba pro mládež o životě narkomana od začátku jeho závislosti přes boje se sebou i se závislostí až do konce aneb tak nechceš dopadnout! Kniha odhaluje taky rodinné zázemí hlavní postavy Michala Otavy (jméno změněno) a jeho výchovu rodiči včetně jejích chyb... Zajímavý styl psaní Radka Johna (ich forma a er forma), kniha "Memento" mě osobně daleko víc zaujala než kniha "My děti ze stanice ZOO". Určitě doporučuji!
Velice zajímavá sonda do oblasti narkomanů. Jak postupně všechny věci blednou a to, co ze začátku přináší únik z všednosti, se stane všedním a nutným.
Skutečně zvláštní, že snaha odlišit se, vyhnou se stereotypu,vede ke škatulce, která je odlišná od "normálu", ale je svým vlastním stereotypem.
První setkání proběhlo už na škole, kde jsme byli na představení. Až dnes plně docenuji knihu jako celek.
Přestože já a gramatika nejsme nejlepší kamarádky (důkaz hore), tak na používání bysme i mimo přímou řeč, jsem dost alergická xD Tady je ho více než dost :/
za mě nestárnoucí kniha, která má s nynější dobou víc společného, než by se mohlo zdát. Hlavní vypravěč Michal je sice narkoman prvního kalibru, ale zároveň je to taky člověk. Člověk, který utekl od despotického otce, zamiloval se do Evy, která je taky feťačkou a už to jelo.. vykrádání lékáren, vězení, vaření pervitinu doma, pak zase vězení, psychiatrická léčebna a v neposlední řadě nemocniční lůžko se zanícenými žílami a vředy všude po těle, bezmoc a halucinace. Tohle všechno v téhle knize je a i když je psaná velmi milým jazykem, je to vlastně mnohem náročnější než nějaká příručka o tom jak se vyhnout drogám.
Radek John v téhle knize podal svědectví narkomanů "jinak", jejich vlastním vyprávěním a rozhodně se to povedlo. Knihu jsem četla několik let zpět, ale v té době jsem ji jen prolítla. Dneska ji musím hodnotit o mnoho lépe, protože jí mnohem víc rozumím
Tohle by mela byt povinna četba ve školách.Byla jsem v šoku kdyz jsem ji četla a opravdu jsem postavam nezavidela. Jsem tak rada ze se mě tohle netýká. Strašný život byt v zajetí pervitinu a porad chtít víc a víc si píchnout i kdyz není už kde na těle a mate samé bolaky. Ani to člověka neodradí . Hrůza.
Výborná kniha ze života narkomanské komunity, která existovala i za socialismu, v 80. letech obtížně sehnatelný bestseller.
Tak dlouho jsem se této knize bránila...a když jsem ji začala číst, bránila jsem se už jen tomu ji odložit. Úžasně čtivá, skláním se, pane Johne. Když vyšla musel to být absolutní mazec - ovšem to je i teď... Věřím, že se k ní opět vrátím - zařazuji si pro sebe do škatulky "číst opakovaně". Tohle mi snad přijde ještě lepší než My děti ze stanice ZOO.... Souhlasím s předchozími komentáři, že by si to měl přečíst každý - a nudící se omladina obzvlášť! Uff, byl to masakr, ale jsem moc ráda, že jsem k této knize dospěla a konečně si ji přečetla.
Skvěle napsaná kniha. V době svého vzniku to musela být naprosta pecka.A i dnes má sakra co říct, změnili se sice kulisy a možnost si drogu obstarat je asi jednodušší.Ale princip bludného kruhu a totálního psychického a tělesného rozpadu zůstávají.Opravdové Memento se vším všudy.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny dospívání rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupeže
Autorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
Opravdu hodně čtivá kniha, kterou bych doporučila už jen kvůli tomu, aby si lidé nezahrávali, protože: "KAŽDÝ ČLOVĚK NA SVĚTĚ SE MŮŽE STÁT ZÁVISLÝ NA LÉKU NEBO LÁTCE OVLIVŇUJÍCÍ PSYCHIKU" a není nic bolestnějšího než vidět, jak se takový člověk stává "otrokem" a droga "pánem".
P.S. Po přečtení My děti ze stanice Zoo jsem si byla jistá, že mě už žádný z feťáckých příběhů nepřekvapí. Omyl, Richard, "experimentátor"mě bude strašit ještě hodně dlouho.