Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94351/mid_memento-c14-94351.png
4
3738
3738
Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, po něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají na šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze. V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření.... celý text
Přidat komentář
Zhruba do půlky knihy jsem si nemohla v hlavě srovnat dějové linie, nevěděla jsem, co které části předcházelo a co se stalo až potom. Autor míchá dohromady ich a er formu, někdy jsem nevěděla, jestli si něco hlavní hrdina Michal Otava představuje nebo jestli se to opravdu stalo. Většinou psáno tak zvláštně heslovitě (např. Rozrazit dveře, vyběhnout ven, utíkat přes ulici, ohlédnout se, jestli ho někdo nesleduje, zastavit se až v další ulici...)
Přesto mě to stále nutilo číst dál a zhruba za půlkou knihy jsem si dějové linie srovnala. Znovu bych to asi číst nemusela, ale jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst.
Kniha byla velmi zajímavá, ale vzhledem k tomu, že neměla kapitoly, tak se mi hůře četla.
Kniha, která mi svým tématem nic neříká, posloužila mi ve své době jako odstrašující příklad toho co mi bylo maximálně vzdálené. Vzpomínám na dosti svíravé pocity při čtení. Pokud ve mě kniha měla zanechat negativní stopu k drogám, tak ano, účel maximálně splnila.
Skvělá kniha, myslím, že jako odstrašující případ poslouží víc, než "My děti ze stanice ZOO".
Chvilku trvá si zvyknout na autorův styl psaní, avšak pokud vás osloví, tak nezbývá nic jiného než žasnout nad šíleností a zároveň realističností příběhu. Osobně ve mně místy kniha vyvolala i zhnusení.
Nemuzu jinak než 5*. Ty myšlenkový pochody mne dostali. A verim ze tomu tak je. Šílené, šílené a šílené. Doporucuju.
Ty blaho!!! Slušná jízda. Ze začátku jsem měla trošku potíž se stylem psaní, pak jsem si ale zvykla. Dostalo mě jak to gradovalo, ke konci jsem se chytala za hlavu, že to už je fakt psycho. Některé pasáže nechutné ale asi to tak je. Nedokážu si takový život představit. Bohužel si lidé myslí, že všechno mají pod kontrolou a přitom se řítí do pekla... Rozhodně doporučuji
Je těžké knihu ze startu nesrovnávat se ZOO, je napsaná úplně jiným stylem, i ten příběh je úplně odlišný,ale neméně silný. Občas mi vadilo skákání v dějových liniích. Kniha na mě bohužel na rozdíl od ZOO působila příliš moralisticky - popisovala vyloženě pouze špatné a deprimující chvíle,takže na ni člověk opravdu musi mít naladu. Rozhodně ale patří do top 3, co jsem četla. Skvělý je i zajímavý náhled do 80. let - do života mezi mladými.
Když jsem tuto knihu začala číst,tak jsem ji v hlavě neustále srovnávala s Dětmi ze stanice ZOO.Zpočátku se mi Děti ze stanice ZOO zdáli lepší,ale když jsem se do Mementa pořádně začetla,nemohla jsem knihu odložit a nakonec se mi libila vic než Děti ze stanice ZOO.Každopádně za přečtení stojí obe a rozhodně obě vřele doporučuji.
Brutální jízda feťáka v dobách hlubokého socialismu. Mohlo být 100%, není, protože z knížky cítím ojediněle pachuť moralizace. V tomhle mi přišly Děti ze stanice ZOO, které jsou tématem hodně blízko o dost lepší. Kdyby John nechtěl za každou cenu říct "nefetujte protože je to špatné" bylo by šest hvězd. Se smutkem v srdci jen pět.
Dost drsné,ale hezky napsané.Člověk tak pronikne do prostředí závislých narkomanů.Kniha ukazuje i pozvolný sestup člověka do pekla.
Moc krasna kniha, ktera se snazi priblizit drogy a jejich vliv. Nelituji, ze jsem ji cetla a urcite po ni jeste nekdy sahnu znovu. Byla velmi zajimava a libila se mi.
Knihu jsem četla již podruhé, v rámci výzvy, ale pamatuji si, že na poprvé jsem z ní měla lepší počtení. Samozřejmě čtivá byla, ale už mě nedokázala tak silně zasáhnout, vzhledem k tomu, že o této problematice jsem už od té doby více četla nebo viděla (filmy). Každopádně jako odstrašující případ poslouží skvěle.
Moje první kniha o drogách, čtená v 87 roce po vydání. Drsná, mrazivá, náhled do života pražských narkomanů. Dost silný zážitek na to, člověk si po přečtení s drogami cokoli začal ....
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny dospívání rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupeže
Autorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
Miluju knížky o feťácích, knížky psané feťáky, knížky čtené feťáky... Takže jsem tohle nemohl nechat jen tak a víte co?
Ono je to fakt dobrý. Teda jako občas mi to přišlo celkem zkreslený (už nevím kde) a nepochopil jsem, jestli je to skutečný nebo vymyšlený příběh. To ale nechme teď stranou. Je to psané takovým stylem, že se občas jeden ztrácí v tom, zda je to realita či jen myšlenka. někomu by to mohlo vadit, mě to vyhovuje. Udržuje to člověka bdělého. Má to velice spletitý děj. Udržuje to jednu táhlou linku hlavního hrdiny, ale ta linka se pořád kroutí a kroutí, furt se mu něco stává, až se z něho stane úplná troska a skončí... nečekaně. Mě fakt překvapilo, že tohle je možný! To jako fakt takhle může někdo skončit? Brrrr.