Memory Babe

29.05.2012

První fotka, na které jsem viděl Jacka, je ta, která je v téhle knížce na straně 162. Přinesl jsem si tuhle knihu domů z nějaké slevy a přečetl ji naráz. A o nějaká ta léta později totéž, zase naráz. Fascinující, podrobné (Ginsbergovo „Kvílení“ je poprvé zmíněno až na straně 422), hluboké v rozborech jak děl, tak života nešťastného krále beatniků, který se v pětatřiceti cítil na sedmdesát a zoufale toužil po tom, „aby se znovu dokázal smát a plakat, aby cítil goethovskou vášeň, putoval blakeovskými cestami moudrosti vedoucími územím extravagance.“ Corso tehdy napsal: „Jack má smysl pro humor, ale popírá ho“ – což je tragédie.

Dvě poznámky veselejšího druhu: Kerouac říkal své matce „Mamère“, a protože čeština francouzské è nepoužívá, při prvním, náhodném otevření knihy jsem na toto jméno narazil v překlepové podobě "Mamčre", což mi znělo jako jméno nějakého Šerpy. – Roberta Duncana se Kerouac pokusil vyvést z míry tím, co dělal všem homosexuálům: chtěl se mu dívat upřeně do očí. Duncan byl ovšem homosexuál vyrovnaný a uzírat se navíc nedal i proto, že šilhal, a Kerouac nevěděl, na které oko se soustředit!