Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352046/bmid_mengeleho-devce-650155410a05b.jpg
5
2629
2629
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Přidat komentář
Velice silný příběh. Během čtení jsem si dávala pauzy abych to všechno pomalu vstřebala. Líbil se mi i autorčin styl psaní. Byla jsem ráda za přiložené fotografie. Za mě povinná četba !
Dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha doslova rozbrečela. U této knihy se mi chtělo brečet hned několikrát. Tak dobře byla na psaná, a tak silný příběh to byl. O to silnější, když člověk ví, že se opravdu stal.
Lidé, kteří si zažily druhou světovou válku a Osvětim byli neskutečně silní. Viola správně píše, že, kdo to nezažil nepochopí. A má pravdu. Nedokáže si představit, jak šílené bolesti musela prožívat. Jakou hrůzu musela zakusit. Obdivuju jí, že to ustála a dokázala o tom vyprávět.
Myslím, že tuhle knihu bysme si měli přečíst všichni, aby jsme aspoň trošku věděli, čím si židé za druhé světové války museli projít.
Sice se mi knížky s touto tematikou čtu opravdu těžce, ale je dobré je číst, aby jsme si vážili toho, co máme, svobody.
Poctivý občan aby se teď bál, že ho vystěhují na ulici! Kolik vás ještě přileze?
Tak tato věta mě z celé knihy zasáhla nejvíce, chtělo se mi zvracet a brečet zároveň, možná i proto, že mi došlo, že ta nenávist dnes proti Ukrajincům je ta stará lidská nenávist, která se převléká za vzorné občany.
Kniha až na úvod je velmi čtivá, čtenář je o násilí a šílenosti lágrů informován formou vyprávění spoluvězňů, což trošku obrušuje tu hrůzu, aby se to vůbec dalo číst. No a když dospějete ke konci, když hrdinka zazvoní u dveří svého bytu, uslyší výše uvedenou větu...
Kdo má děti, tak bude mít problém se ubránit slzám. Mnoho lidí z okolí mi říkalo, že takové knihy nečtou, protože ví, jaké jsou tam popsané hrůzy. Čtení to není hezké, ovšem nutné. Ono je něco jiného si říci, že se děly hrůzy a že to bylo špatné. Jakmile ale mají hrůzy konkrétní obsah, je to mnohem silnější a osobnější. U mě to vyvolalo velice nutkavou touhu podrobit dlouhému mučení konkrétní iniciátory těch hrůz (zejména při čtení pasáží od Dunaje a o dětech v "laskavé" péči "Dr." Mengeleho). To však není naneštěstí možné, tak alespoň doufám, že existuje peklo, protože pozemská spravedlnost zde zoufale selhala.
Velmi silný příběh dívky, která přežila nejeden koncentrák. A i přesto že mě její příběh zasáhl, zasáhly mě a možná i více příběhy, o kterých autorka vyprávěla, její spoluvězeňkyně Anny a jejích dvojčátek, Ester a její Juditky.
Je hrozné jak tohle může dělat člověk člověku. Ale ne všichni Němci (nijak je neobhajuji) byli špatní, třeba ten Hans.
Kniha ve mně dlouho zůstane. Měla by být čtena.
Ze všech knížek, které jsem o zvěrstvech koncentračních táborů přečetl, je tahle rozhodně nejlepší.
(SPOILER)
Je mi 30, přečetl jsem spoustu knih na toto téma. Navíc jsem i učitel dějepisu a 2. světová válka mi je hodně blízká. Ale tohle mě rozbrečelo. Některé pasáže pro mě byly tak traumatizující, že jsem si musel dát přestávku. I když si člověk myslí, že ho ty hrůzy, které se nedávno děly, už nepřekvapí, mýlí se.
Zůstane ve mně dlouho zarytá vzpomínka na to, jak v Budapešti u Dunaje svazovali lidi řetězem a poté je shazovali do vody, aby ušetřili na kulkách. Nebo příběh dvouletého klučiny s Mengelem. Naprosto šílený, a tak moc bych si přál, aby tohle vše patřilo do kategorie scifi, nebo šílené fantasy zvráceného autora. Bohužel, o to děsivější, že tohle vše je pravda.
Kniha je napsána nesmírně poutavě, zůstane v mé hlavě ještě hodně dlouho, ačkoliv bych snad rád radši zapomněl. Ne kvůli tomu, co se dělo. To je důležité připomínat! Ale kvůli nočním můrám, které se po přečtení rozhodně nevyhnu.
Kniha je dobře napsaná, první třetina je o běžném šťastném životě za První republiky. Pak přichází hrůzy antisemitismu a holocaustu, které člověk nemůže pochopit...Ale je důležité tyto knihy psát a číst, protože hranice mezi naším světem a peklem na zemi není tak velká, jak si myslíme....
S touto knihou jsem koketovala docela dlouho. Nevím proč. Z tohoto prostředí už jsem jich četla několik, ale této, jako bych se bála. Ale je to za mnou, za námi, za nimi. Paní Viola popisuje svůj život, který by byl úplně obyčejný, nebýt války. Ta změnila osudy milionů lidí a je na nás, abychom nedopustili opakování takových zrůdností.
Jako i jiné knihy z této doby, tak i tuto bych zařadila mezi povinnou četbu v devátých třídách a na středních školách.
(18. 2. 23 - 5 885 - 16)
Kniha, která zasáhne každého. Velmi smutný příběh, knihu jsem poslouchala. Byly pasáže kdy se "dalo" poslouchat a pasáže,kdy jsem jen seděla a plakala. Doporučím přečíst všem! Už jen proto, aby se nikdy, nikdy neopakovalo!!!
Knihy s tématikou druhé světové války čtu vždy s velkou pokorou a vděkem, že jsem nebyla něčeho podobného součástí, a především s neskutečným obdivem ke všem přeživším, kteří i přes hrůzy, které je potkaly a které přežili, dokázali v sobě najít sílu postavit se opět na nohy, jít dál a žít svůj život, který si tvrdě vybojovali.
Další z knih, která na mě čekala v mé domácí knihovně nějaký ten pátek, až na ni dozraje čas.
Hned první kapitola po úvodu mě rozbrečela. A slzy mi tekly během četby vícekrát.
Pokaždé, když čtu knihu z této hrozné doby, nedokáže (nebo spíš nechce) moje hlava pochopit, že se tyto hrůzy skutečně staly. Strašné, hrůzné, obludné, nepředstavitelné...
***
Birkenau - a jsem si jistá, že i jiné koncentrační tábory - bylo peklo. To nebyl drsný tábor s přísným režimem a brutalitou dozorců. Bylo to čiré peklo, které si dokázali navzájem vyrobit lidé pro jiné lidi ještě na Zemi.
***
Na toto téma jsem toho přečetla poměrně dost. Mengeleho děvče ale zašlapalo všechny tyto knihy do písku. Kniha je sice místy naprosto šokující, ale konečně napsaná bez okolků a cenzury. S člověkem cloumají emoce prakticky co stránku. Také je ohromně čtivá, zhltla jsem ji za 3 večery a všem vřele doporučuji!
Precetla jsem uz vetsi mnozstvi knih s tematem holocaustu. Nepamatuji se, ze by na me jina kniha zapusobila tak jako Mengeleho devce. Pretrvava ve mne depresivni pocit, trosku sok. Oboji bych brala jako pozitivni hodnoceni knihy, splnila svuj ucel. Pridavam se k ostatnim hlasum doporucujicim tuto knihu jako povinnou cetbu pro kazdeho z nasi "rozezrane" doby.
Velmi dobře napsaná, porovnám-li to s ostatními knihami, které jsem v souvislosti s Osvětimí četl, je opravdu někde hodně nahoře. Četl jsem v nedávné době Děti, co přežili Mengeleho, a to bylo skutečně hrozné, forma psaní, obsah, toto je úplně jiné kafé, zajímavé čtivé, detailní. Doporučuji
Tu knihu jsem hodně dlouho odsunovala a odsunovala. Letos jsem to už ale konečně přečetla. Hodila se mi do letošní výzvy - 2 autoři. Byla to "silná káva". Četla jsem teď za sebou 4 knihy o holokaustu a 2. světové, ale tahle byla nejbrutálnější a nejtvrdší. Neuvěřitelná doba války!
Teď dlouho o tom číst nedokážu. Sáhnu po romantice a lehké čtení.
Tuto knihu mám už hodně dlouho, ale chyběla mi odvaha a nebo nebyla ta správná nálada k četbě k ní. Nyní jsem ji zvládla za 3 večery. Je k neuvěřitelné, jak dokázali nacisti ( a nejen oni) krutí, zlí....
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus holokaust, holocaust přeživší holokaustu
Smutne, moc smutne