Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537396/bmid_mengeleho-devce-662fb52eed96b.jpg
5
2646
2646
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Přidat komentář
Neuvěřitelné, nepopsatelné, nepochopitelné, co se dělo a jakých zrůdností byli lidi schopni. V jedné části jsem myslela, že číst dál už nebudu, že to nedokážu, slzy jsem nemohla zastavit, ale dočetla jsem. Velmi silná kniha na kterou nikdy nezapomenu!!!!!
Tato tématika je téměř vždy sázkou na jistotu...člověk cítí tu bezmoc, utrpení a zároveň touhu po přežití z každé stránky...čtu se zatajeným dechem a jsem ráda, že jsem doma na gauči...ještě dlouho po přečtení knihy v sobě nosím pocit znechucení, že se něco takového dělo a obdivu k těm,kteří to přežili jako toto Mengeleho děvče. Je dobré na tuto dobu nezapomenout, alespoň přečtením této knížky...
To byl tak silný příběh.. Jak už někdo psal, v některých pasážích jsem musela přestat číst, bylo to opravdu kruté, ale úžasně napsané. Děkuji, že jsem si jeden z takových příběhů mohla přečíst.
Mrazivé svědectví mladé dívky, která si prošla hrůzami holokaustu (psáno na rovinu bez jakéhokoliv vlivu režimu či podobných zkreslujících faktorů). Kniha je velmi silná - obsahuje skutečně bolestivý příběh, který nutí člověka k zamyšlení. Doporučuji všem co je zajímá tato tématika...
Určitě patří mezi silnější knihy, které jsem kdy četla. Perfektně zachycuje hrůzy tohoto období. Neskutečné, co dokáže udělat a také zvládnout člověk.
Velmi smutná kniha zachycující hrůzy, které se staly. Chvílemi jsem měla problém číst, musela jsme knihu zavřít a vrátit se k ní později. Sevřel se mi žaludek, chtělo se mi brečet.... Člověk opravdu nechápe, že je toto součást naší historie. Že se našel někdo, kdo tyhle hrůzy vymyslel, podporoval, ale i přežil... Z knihy mám hodně pocitů a myšlenek. Silná kniha o silné ženě, která se rozhodla přežít. Velmi čtivé a ač smutné, doporučuji k přečtení.
Tak silná, bolestná kniha....některé pasáže jsem nemohla ani číst. A Viola? Neuvěřitelně silná žena.
Nejemotivnější, nejcitlivější kniha, jakou jsem z této strašné doby četla.. Slzy mi tekly po tváři a nešlo přestat... Violka nám touto knihou předala své vzpomínky, které opravdu bolí... Myslíme na lidi, kteří zemřeli a chceme jim vzdát tichou vzpomínku...
Velmi emotivní kniha, napsaná s obrovskou pokorou,
která obsahuje spoustu hlubokých myšlenek. Neustále jsem si říkala, kde v sobě brali lidé sílu k boji o přežití, z Violy touha po životě doslova vyzařovala. Přes všechno, co prožila, nezanevřela na život a na svět. Řekla bych, že to je nejlépe napsaná kniha na téma holocaust, kterou jsem četla.
Tato kniha jako jedna z knih z koncentračních táborů dostala, a to jsem jich pár přečetla.. občas jsem měla slzy v očích..na minulost se nesmí zapomínat.. stále si kladu otázku, co to bylo za lidi, krom toho, že byli zfanatizování, kteří dokázali nehumánně zacházet s lidmi, a poté s klidným srdcem v noci usínat...byla to hrůza...
No...co k tomu říct..knih s touhle tématikou mám načtených už dost a tohle je jedna z těch nejlepších. Strašně silný příběh, který donutí se zamyslet a vážit si toho co má.
Zacatek trochu ,,nudny “ oproti cele knize,ale jednim slovem bomba.. sice uz ji sdi znovu cist nebudu,ale jsem rada,ze jsem to docetla,ikdyz s nespocetnym mnozstvim kapesniku
Toto nejde hodnotit jinak než pěti hvězdami... I když byl konec uspěchaný a jak z červené knihovny, i když jsem "naletěla" na nálepku Mengele a nedozvěděla se o něm téměř nic, tak je to velký příběh. Nevím, co bych víc měla dodat. Nad Violou i těmi ostatními ženami jsem musela plakat. Mám dvě krásné dcery a bylo pro mě místy ukrutné mučení číst ty tragické příběhy. Nemyslete si, nejsem masochistka, ale nikdy nechci zapomenout, co bylo.
Zajímavě a čtivě napsaná kniha. Jsem ráda, že jsem se k jejímu přečtení konečně dostala. Pravda, místy jsem musela knížku odložit, protože toho lidského utrpení bylo na mě trochu moc, ale za mě opravdu super. Kdy z nás by v dnešní době, a které z našich dětí, by něco takového snesl a vydržel?
I když se jedná o výborně pojatou autobiografii napsanou novinářkou - velmi silně se přibližuje literatuře faktu.
Knihu jsem dočetl již před nějakým časem. Jen je to jedna z těch u níž, abyste byli dostatečně objektivní v hodnocení kvality literatury si musíte ponechat odstup mezi četbou a hodnocením.
Přesto po měsících zanechává velmi silný dojem o příběhu, který skutečně napsal sám život. Od knihy se téměř i přes její neveselý obsah nedalo odtrhnout.
Moc bych si přál, aby takové příběhy neupadaly v zapomnění a přes životní i osobní zkušenosti, které bych rozhodně nikomu nepřál je to VELICE kvalitní podkladový materiál pro filmové zpracování.
S trochou nadsázky se mi chce říct, že by toto dílo mělo patřit do povinné četby někdy na střední školy zvláště do řad šíření neonacismu a neofašismu, kteří si myslí, že po tzv. podřadných rasách by nepřišly na řadu další národy i oni samotní jako Slovani.
Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst už fakt hrozně dlouho, ale nějak jsem k tomu nedokázala najít odvahu.
Píšu to ke každé knize o holocaustu. Já to prostě nechápu, nechápu tu krutost s jakou jsou lidé schopni se chovat k jiným. Několikrát jsem knihu musela odložit, protože jsem prostě nemohla dál. Když víte, že ty věci, co čtete se fakt staly. Tento příběh je silný, bolestivý a je plný emocí. Velký respekt Viole Sternové Fischerové. Za to, že to všechno vydržela a přežila a ještě větší za to, že o tom dokázala mluvit.
Viola to vše popisuje tak barvitě a úplně mě vtáhla tam, kam jsem určitě nechtěla, za ní. Velmi jsem ocenila doplňkové poznámky pod čarou od překladatele, které mi doplňovaly historický kontext.
Akorát název je maličko zavádějící, protože o Mengelem tam toho moc nebylo. Ano, Viola byla vybrána na pokusy ale Mengele sám, na ní nikdy pokusy nedělal (což samozřejmě díky bohu!). Konečné vyprávění Juraje Fischera mi přišlo spíše jako výklad dějepisu, ale i pro něj velký obdiv, že bojoval a přežil!
Přinutilo k zamyšlení. A nechala jsem tu knihu na stole u mámy, aby si ji přečetla a přestala si neustále stěžovat na nepodstatné trable. A i mě to v tomhletom směru pomohlo.
Po dlouhé době knížka, u které jsem brečela. A to jsem přečetla hodně knížek s tematikou holokaustu. Jsem vděčná paní Viole, že si nakonec své vzpomínky nenechala pro sebe. I když to byla četba hodně těžká a bolestná...