Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537396/bmid_mengeleho-devce-662fb52eed96b.jpg
5
2678
2678
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Literatura světová Pro ženy Válečné
Vydáno:
2020
,
Témbr
Interpreti: Jitka Ježková , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Je ťažké o hrôzach čítať, nieto ich ešte prežiť.
Detail č. 1: Prečo autorka v celej knihe používa meno Viola, keď ho začala používať až po vojne?
Detail č. 2: Autorka spomína, že jej brat sa v Bratislave učil bojové umenie, ktoré vymyslel žid - ide o krav magu Imricha Lichtenfelda.
Velmi smutná historie jedné dívky a přesto je z knihy cítit velká odvaha žít "normální" život. Obdivuji paní Violu, ne každý z nás by dokázal takto s nadhledem vyprávět o utrpení, ztrátách a všeho zlého co člověk člověku dokázal udělat za druhé světové války a vlastně i po roce 1945. Do dnes nechápu čím se všichni ty lidé provinili, že museli tolik trpět.
I když se kniha nečte úplně snadno, paní Viola a Veronika odvedly skvělou práci.
Velice silný příběh, bohužel skutečný. Obdivuji autorku, s jakým nadhledem popisuje skutečné hrůzy, které němci páchali v době druhé světové války a holocaustu, hrůzy, které sama prožila. Je třeba si tyto události neustále připomínat, jednak abychom si uvědomili, jak dobře se nyní máme a druhak abychom věděli, že to není samozřejmé a zabránili opakování podobného. Občas jsem si musel dát pauzu, abych "prodýchal", jakým utrpením lidé procházeli, tak moc zlé to bylo. Doporučuji!
Opravdu silné kafe.
Bezpochyby jedna z nejsilnějších a nejsurovějších knih, které jsem o Holocaustu četl. Poslední měsíce jsem se věnoval několika svědectvím přeživších, ale právě tato kniha na mě zapůsobila nejhlouběji. Často jsem musel odvrátit zrak, potlačovat slzy a přerušovat čtení, protože některé pasáže byly téměř nesnesitelné.
Nejde jen o hlavní příběh, ale i o množství krutých vedlejších osudů, které kniha popisuje. Přestože se při čtení cítíme otřeseni, nikdy plně nepochopíme, co si tito lidé museli vytrpět. A právě to vystihuje i citace z knihy, která mi utkvěla v paměti:
“Cizímu se ty hrůzy často říkají lehčej než blízkým, protože je by ranili. Ti cizí se jen leknou, otřesou odporem, možná budou pár dní hůř spát a víc objímat své děti, ale nakonec to po nich i tak sklouzne. Zůstane to v nich jako informace, ale ne jako pocit.
Tahle kniha není jen svědectvím, je připomínkou toho, že některé věci bychom nikdy neměli nechat zapadnout v čase.
95%
Nevím jak knihu okomentovat, dlouze jsem přemýšlela, co k ní napsat, protože jak může člověk hodnotit knihu o tak krutých osudech? Moc mě zasáhla, musela jsem si dávat ve čtení pauzu a i po dlouhé době ve mě příběh paní Violy a jejích blízkých rezonuje.
Sú určité príbehy, ktorých priebeh je tak príšerný, až mám pocit, že na tento druh pekla ešte nevymysleli dostatočne silné slová. A presne tento príbeh sa mi dostal do rúk.
Mengeleho dievča je skutočný príbeh Slovenky, ktorá prežila 4 koncentračné tábory a stala sa svedkyňou všetkých hrôz, ktoré som si doteraz nedokázala predstaviť. Kebyže neviem, že sa to fakt stalo, tak by som si povedala, že to v tomto prípade autor fakt prepískol. Ale ono sa to fakt stalo a to dáva knihe absolútne iný rozmer. Je to asi prvá kniha, z ktorej sa mi robilo fyzicky zle a takmer som to nezvládla dočítať.
“Bylo to čiré peklo, které si dokázali navzájem vyrobit lidé pro jiné lidi ještě na Zemi.
Beštiálne skutky, týranie a hyenizmus, kde ľudská zloba a neúcta k životu nepozná hranice. Sadistické pokusy a nespočetné množstvo zbytočne mŕtvch vďaka chorým mozgom s absenciou ľudskosti.
Cez leto som navštívila Osvienčim a celú exkurziu som nevedela prestať plakať. Jeden z najsilnejších momentov a najhroznejších miest, kde som v živote bola.
Obecne máme zvyk zatvárať oči pred tým, čo nám je nepríjemné a nechceme vidieť. Sú ale veci a skutky, na ktoré by svet nikdy nemal zabudnúť a ani odpustiť.
Velmi smutný příběh, který mě osobně velmi dojal. Po celou dobu, kdy jsem příběh četla, jsem se velmi vžila do pocitů hlavní hrdinky. Velmi smutno mi bylo, jak popisovala ten ohromný stesk po své rodině.
Také mě velmi zasáhl její milostný život (i když v té době mít nějaký byl opravdový luxus). Na jedné straně velmi nonšalantní mladík, který je elegantní a každá se do něj snadno zamiluje a na té druhé muž, kterého znala a vážila si ho již od útlého mládí. Chvíli jsem doufala, že elegán si ji získá, ale zranilo mě, když ji tam nechal napospas osudu, i když vypadal, že ji opravdu miluje.
Velmi dojemný a srdceryvný příběh, který by měl určitě přečíst každý alespoň jednou za život.
HODNĚ silný příběh, vyprávěný HODNĚ silnou ženou. Prosté vyprávění o síle manipulace, stádovém jednání, vědomé zaslepenosti a neskutečné touze po životě, která autorce nakonec umožnila přežít peklo na zemi. Tato kniha by měla být povinnou četbou, byť si myslím, že dnešní mládež by asi měla problém vcítit se do mysli tehdejších lidí, kteří neměli informace na dosah ruky, za to však hluboce ctili svou rodinu. Rozhodně je to kniha, která ve čtenáři zanechá hluboký dojem a ke které se bude v duchu vracet ještě dlouho po jejím přečtení.
Mengeleho děvče je kniha, která se nebojí vrhnout vás do hlubin hrůz druhé světové války, přesto však dokáže podávat příběh s lehkostí, humorem a nesmírnou lidskostí. Autorka se nebojí vykreslit bolestnou realitu, a přesto vám umožňuje najít v temnotě světlo, které se blýská jako kapka rosy na trávě.
Hlavní hrdinka se rozhodně nevzdává. Už od prvních stránek vás její příběh vtáhne do víru emocí a vzpomínek. Vyrostla v těžkých časech, a přesto je odhodlána najít své místo na slunci, i když ji stín minulosti neustále sleduje jako zlý duch. Její příběh je jako horská dráha emocí – skoky radosti, pády bolesti a nekonečné stoupání naděje.
Mistrovská preciznost se ponořuje do historických reálií, ale s takovým šarmem, že se vám ani nezdá, že byste se učili. Knihy o holocaustu obvykle vyvolávají slzy, ale tady máte pocit, jako byste se ocitli na večírku, kde se vyprávějí historky o přežití, se spoustou špatných vtipů a absurdních situací. Vždyť jak jinak se dá přežít takové peklo než se smíchem? A právě tento humor, i když černý jako pečeť, dává příběhu naději a lidskost.
Jedním z nejvíce fascinujících aspektů této knihy je, jak Katin dokáže vystihnout sílu vzpomínek. Vzpomínky jsou v ní jako drobné kamínky, které tvoří mozaiku. Každý z nich má svou váhu, a když se spojí dohromady, vytvářejí obraz, který je hluboký a komplexní.
A co se týče stylu psaní, autorka má dar vkládat do slov takovou intenzitu, že byste si s nimi mohli hrát jako s barvami na paletě. Každý odstavec je nabitý emocemi, jako byste se snažili otevřít sklenici s marmeládou, která se ne a ne otevřít, a vy se tak musíte snažit dostat dovnitř, abyste ochutnali tu sladkost a hořkost zároveň. Katin má neobyčejnou schopnost vzbudit ve vás soucit a smíření s tím, co se stalo.
Děvče Mengeleho je víc než jen historický román; je to oslava lidského ducha a odvahy přežít. Je to kniha, která nás nutí zamyslet se nad tím, co to znamená být člověkem v nejtemnějších časech. Každý, kdo se rozhodne pro tuto literární jízdu, si odnese nejen vzpomínky na hrdinství a bolest, ale také na naději a sílu, kterou máme v sobě, abychom čelili výzvám života.
Pokud tedy hledáte knihu, která vám otevře srdce, rozproudí myšlenky a zanechá ve vás otisk, Mengeleho děvče je ta pravá volba. Připravte se na emocionální jízdu, která vám ukáže, že i ve tmě se dá najít světlo. A pokud vám někdo říká, že literatura je jen nuda, pak mu s klidem řekněte, ať si přečte tuto knihu, a uvidíte, jak se mu rozjasní tvář!
Přečetla jsem opravdu hodně knih s nacistickou tematikou, ale tohle bylo jedno z těch těžších čtení, které jsem zažila... Některé pasáže mi vháněly slzy do očí a musela jsem několikrát knížku odložit, abych to vydýchala...
Chystala jsem se navštívit Osvětim a kamarád mi doporučil přečíst si tuto knížku, abych to místo lépe pochopila. Před Osvětimí jsem stihla bohužel jen tu "předlágrovou" část knihy, ale i tak mě to krátce po návštěvě Birkenau zasáhlo. Nečetla jsem jí úplně krátkou dobu. Naopak jsem si musela dávat dost velké pauzy, abych to rozdýchala a zase nabrala sílu číst dál. A ano, stejně jako u ostatních kolegů čtenářů jsem si pokládala úplně stejné otázky. Konec prohlídky v Osvětimi končí slovy: Osvětim se nestala ze dne na den. A ve mě v průběhu té knihy narůstal strach, že jako společnost opět děláme dost chyb, které mohou vést k podobným hrůzám.
Viola Stern Fischerová byla obdivuhodná žena. A děkuji jí zato, že našla odvahu o tom, co prožila, mluvit a předávat to poselství dál. Je to hrozně moc potřeba. Děkuji, paní Violo.
Tak asi bych začala tím, že jsem četla spousty knih s touto tematikou, ale rozhodně musím souhlasit s ostatními, že tohle byla jedna z těch, co se mi fakt četla velmi těžce. Častokrát jsem se musela ve čtení zastavit a přemýšlet, jak někdo byl takových zvěrstev schopný. Ani slzám jsem se neubránila. Opravdu neskutečně silný a obdivuhodný příběh. Každý, kdo něco takového prožil je pro mě obrovsky silný. Knize dávám pět hvězdiček, protože se četla jedním dechem.
Přečetl jsem před pěti léty a - upřímně řečeno - netroufl (nedovolil) jsem si komentovat. Neměl jsem odvahu. Nyní jsem výtisk opět uchopil do rukou a zvažuji... že je snad dobře, že vzpomínky již vybledly. Ale vzpomínám... Tohle byla nejnáročnější kniha, kterou jsem kdy přečetl. Nic pro slabé nátury. V pubescenci ani adolescenci by mě nikdy ani nenapadlo, že někdy u knihy uroním slzu (jsem chlap jak hora). Viola byla má přibližně šestistá kniha, a... stalo se. Totiž komentovat tuto knihu je jako vysvětlovat mimozemšťanovi co je to koncentrační tábor. Podruhé bych to asi nedal. Neuvěřitelné co člověk zkusí než umře... Probíral jsem žebříček nejlepších knih a Viola se umístila vysoko. Právem. Nemám slov. Druhá světová válka byla tak "unikátní" a tak strašlivá, že zplodila takové příběhy, jako je tento. Nebylo mým primárním úmyslem komentovat vlastní obsah knihy, ale vyjádřit ten strašlivý a strašidelný pocit, který rezultoval... Až dnes jsem našel odvahu... Kéž by se tak tristní existencialismus vůbec nemusel svěřovat papíru. Děkuji za nejsilnější čtenářský zážitek života. Mengeleho děvče si zaslouží primární příčku v žebříčku. Tehdy jsem udělil pět hvězd, ale dá se tohle vůbec hodnotit kvantitativně? Uvažte sami...
Uff...četla jsem spoustu knih s touto tématikou, ale co bylo tohle?! Pro mě nejtěžší ze všech těch již přečtených. Jako máma malého synka jsem u knihy několikrát plakala, plakala nad tak nepředstavitelnou krutostí, kterou byl schopný "člověk" udělat člověku. Není to tak dávná historie a kam to svět nechal zajít je pro mě absolutně nepochopitelné. Ráda bych řekla, že stojí rozhodně za přečtení, ale je třeba zvážit, jestli se opravdu člověk chce dozvědět do detailu všechny ohavnosti kolem. Nevím, kde paní Viola brala síly stále bojovat za svůj holý život v takových nelidských podmínkách, ale musela to být neskutečně silná žena. Je to tak silná, emotivní a šokující kniha, že jsem ji opravdu musela nějaký čas vstřebávat. Ani v nejhorším snu si nedovedu představit, jak takové peklo na zemi muselo člověka poznamenat, když už měl to "štěstí" a přežil. Važme si svobody, života a jeden druhého, protože to nikdy není samozřejmostí.
Podle názvu jsem čekala, že se děj bude odehrávat výhradně v koncentračních táborech a bude hlavně o Mengeloho pokusech. Zasazení děje do doby před válkou s historickým kontextem se mi líbilo a dalo knize v určitém pohledu přidanou hodnotu. Možná díky ikonočnosti jsem očekávala “víc, čímž ale nechci knize ubírat na síle a zajímavosti.
Nejdříve sledujeme mládí hlavní hrdinky Violy,jenže postupně se stupňují nařízení vůči Židům,až nakonec skončí v koncentračním táboře. Violu si v táboře vybere pro své nelidské pokusy Dr. Mengele. Opravdu mrazivý příběh,naštěstí se šťastným koncem.
Kniha, která vás zasáhne do srdce. Tragické události holocaustu a osudy lidí, kteří se s nimi museli vyrovnávat, jsou zde vykreslené s citlivostí. Příběh má silný emotivní náboj, čtenáře vtáhne do děje a dobře se čte.
ALE pro mě tu bylo až moc zvláštních náhod, které jako by měly ještě víc umocnit dramatičnost děje – možná to ale vnímám zkresleně právě kvůli množství knih, které jsem na toto téma přečetla a které vyšly. V jeden čas mi těch knih s cílem šokovat přišlo až příliš a dodnes se nemohu ubránit pocitu, že nakladatelství našla zlatou žílu viz Plavec z Osvětimi, Porodní báby z Osvětimi, Porodní sestra z Osvětimi, Dcera Osvětimi, Dítě z Osvětimi, Rusovláska z Osvětimi, Švadleny z Osvětimi... Mám pokračovat? Tím samozřejmě nechci toto téma nijak zlehčovat.
Přečteno jedním dechem se slzami v očích. Velmi detailní a otevřené vyprávění o hrůzách holocaustu. Myslela jsem si, že už mám na tohle téma načteno poměrně dost a že už mě jen tak něco nepřekvapí, ale opak je pravdou.
Tahle kniha je ve svém žánru zvučným jménem. Měla jsem ale poněkud jiná očekávání. Myslím si, že to bylo i dost způsobené názvem knihy a její obálkou - vůbec totiž k obsahu knihy nesedí. Když začínají restrikce, Viole je už 15-16 let, do koncentráku se dostává až jako 22 letá. Ze začátku se hodně rozpovídala o svém mládí a první lásce. Jelikož jsem četla už několik knih na tohle téma, viděla různé dokumenty a filmy, tak většina knihy mě vlastně vůbec nepřekvapila. Nejvíc na mě dolehly dvě kapitoly, kde mluví o Dunaji a kde měla rozhovor se zdravotní sestřičkou, která u Mengeleho sloužila. Ostatní kapitoly se více méně od ostatních knih moc nelišily. Popisovaly prostě ty hrůzy, které se tam děly. Vzhledem k názvu knihy mě ale vlastně nejvíc překvapilo to, že většina těch nejhrůznějších zážitků měla Viola jen zprostředkovaně. Hodně by mě zajímala kniha vyprávěná z pohledu Gizi. Příběh byl čtivý, ale překvapivě ve mě nezanechal takové emoce, jaké jsem čekala, že zanechá. Možná to fakt bylo tím, kolik jsem toho na toto téma už vstřebala. Knihu asi už znovu číst nepotřebuji. 4*
velmi depresivní čtení.