Měsíce
Petr Hruška
Otisky všednodenních situací, běžných radostí a strastí rodinného života. Verše, v nichž se jakoby čas zastavil. Druhá sbírka ostravského autora. Petr Hruška na sebe neopominutelným způsobem upozornil hned při vydání svého debutu Obývací nepokoje. V jeho nové sbírce Měsíce se na první pohled setkáváme s podobnými otisky všednodenních situací, běžných radostí a strastí rodinného života. Kdesi v podverší tohoto civilního gesta to však k neunesení strmí napětím a vnitřními dramaty. Tím, kdo je vyvolává, je čas. V Měsících se čas jakoby paradoxně zastavil. Nebo spíše rozdvojil a zatímco se jeden, ten měřitelný a pojmenovatelný, vtělil do strnulosti tyčících se stěn obyváku, do letmých pohledů a útržků „životaběhu“, ten druhý, vnitřní čas, jdoucí napříč ději, se zrychlil až k úzkosti. Každé zastavení, ulpění, snaha pozdržet a uchovat intimitu chvíle tak současně otevírá nedohlednou hloubku, jež v pádu rozostřuje obrysy i těch nejbližších jistot. Petr Hruška se narodil 7. června 1964 v Ostravě. Vystudoval Filozofickou fakultu OU v Ostravě. Pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR v Brně. V roce 1995 vydal sbírku básní Obývací nepokoje. Žije v Ostravě. „Klíčovým pro sbírku Měsíce je ovšem motiv času, ne toho abstraktního, který popisují básníci líčící koloběh ročních období pomocí charakteristických symbolů, jak bylo řečeno, ale zcela konkrétního životního času, vždyť na stěnách života „kříž a hodiny/ visí stejně“. Vůči násilně zastavenému času (ač je toto zastavení do jisté míry ironické gesto) nalezneme ve sbírce neúnosnou obavu z rychlosti prožívání na jedné straně a touhu po pohybu, cestě a dynamice na straně druhé. Pohyb často symbolizuje i motiv vlaku či nádraží (které zjevně náleží k Hruškově lidskému prostoru): „Vlaky z Ostravy“ či „vinárna na Nádražní“, ale vlastně i takto uschovaně: „V laku vysokých pokojových dveří“, protiklad pohybu a nepohybu, venku a uvnitř vyznívá nejzřetelněji v těchto verších: „U okna noční ložnice/ jako u okna vlaku/ jenomže venku pořád stojí/ tma stromu“. Zatímco z okna vlaku je možné sledovat pohyb stromů, z okna domu pouze stojící strom, jeho tmu, nehybnost.“ Ondřej Macura... celý text
Přidat komentář
Někdy je potřeba zastavit čas, aby se mohl člověk pozastavit v každodenním shonu a vnímat i ty nejběžnější věci a situace světa. Dobré čtení, děkuji.
„žhne oltář kredence
trhnutím se budíme
slepeni spánkem
plným deštivých topolů
prořeklí
spouštíme nohy
ještě vzlyk náušnic
monstrance odpoledne v kredenci
kolem se zdvihá
domácnost”
Tyto básně mají něco do sebe, docela hezky popisuje stěhování/rekonstrukci (aspoň tak jsem to pochopila, ale já jsem na poezii úplné střevo).
Ano, Petr Hruška je mým oblíbeným básníkem! Jeho verše blížící se každodennosti zaujmou čtenáře na první pohled. Poezie sice prostější básnických obratů, zato do hloubky může čtenáři jíti až kam ráčí. Doporučuji.
Autorovy další knížky
2004 | Zelený svetr |
1995 | Obývací nepokoje |
1998 | Měsíce |
2013 | Darmata |
2005 | 7edm 2005 |
Líbí se mi experiment s klasickým tématem měsíců v roce - myšlenka dobrá.
Panuje atmosféra horka, těžkosti, až naprosté nehybnosti ("stojíme v předsíni jako horko" nebo "nic nic se nestalo"). Ta je podepřena stereotypností nejen v názvech básní, ale i častým opakováním jednotlivých slov i celých veršů (a to jsou básně dost krátké).
Pokud bylo autorským záměrem popsat nudu na rodičáku (tak to na mě opravdu působí), povedlo se.
Zajímavá báseň se objeví jen občas (např. červenec nebo červenec), většina veršů je taková nemastná neslaná - ale to může být i autorský záměr.
Občas se něco opravdu povede (např. "za zády hledí zvířata / na dětském pyžamu", "v cikánských domech naproti / navečer hasnou / rudé koberce", "jste mrtví prosí dítě / a míří hračkou").
Líbí se mi (a opět netuším zda záměrný) efekt ambivalence na konci knihy, kde se objevují silné až násilné obrazy, u nichž ale není jisté, jestli celkovou statičnost rozbíjejí, nebo naopak gradují ("v noci škrábne křik holčičky [...] dál nic", "otec štípal skříň / chvíli /byly síly vyrovnané"; "pokaždé někdo vstává dřív [...] odnese / mrtvé od večeře").