Měsíční tygr
Penelope Lively
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552500/bmid_mesicni-tygr.jpg
4
65
65
Claudia je na prahu smrti. Ještě však neřekla poslední slovo… Claudia Hamptonová leží na nemocničním lůžku a v duchu sepisuje „dějiny světa a zároveň s nimi i ty své“. Slavná spisovatelka je současně historičkou, a právě proto do privátní bilance promítá velké i malé historické události, jež formovaly její život a také životy jejích blízkých. Především je to však silná a nezávislá žena. Dětství strávila v předválečné Británii, za války působila jako zpravodajka v Káhiře a vydobyla si místo v čistě mužské disciplíně: v dějepisectví. Ve válečné vřavě našla i ztratila pravou lásku, měla bratra, kterého zbožňovala, milence, jemuž se nedalo věřit, a porodila dceru, kterou bohužel nedokázala milovat… Střípky vzpomínek nahlíží jak ze svého úhlu pohledu, tak s přispěním rozličných perspektiv zúčastněných postav – a vedle toho dává obecenstvu možnost reportážně zkoumat prostředí, v němž tráví poslední dny.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Originální název:
Moon Tiger, 1987
Interpreti: Taťjana Medvecká
více info...
Přidat komentář
Měsíční tygr britské autorky Penelope Lively oceněný Booker prize (1987) je knihou zkoumající historii, nejen tu velkou, kterou se učíme ve škole, ale i tu „malou“ historii našich životů. Hlavní hrdinka Claudia je historičkou na smrtelné posteli, která sepisuje dějiny světa společně s dějinami svého života. V roztříštěných kouscích vzpomínek se vrací k manželovi, dceři, milenci, švagrové… nechává zaznít svoji verzi, jakož i jejich, která je dost často odlišná. Měsíční tygr je takový kaleidoskop malého života na pozadí běhu „oficiálních dějin“.
.
Motiv hledání a interpretace historie je v knize nejsilnější a mnohdy zastiňuje děj, který místy působí poslepovaně. Vlastně na mě kniha působí jako pomyslné vlaštovčí hnízdo slepené z autorčiných postřehů o historii na pozadí historičky Claudie. Ty myšlenky mně často přišly trefné, avšak příběh samotný jaksi neživotný a neprocítěný, za což jistě nemůže jen sama postava protivné historičky. Myšlenky o tom, že jsme poskládání z mnohých vrstev, ze starých a nových já (jak blízké Anomálii od Hervé le Telliera!), že legendy jsou mnohem lepší než historie, protože mají logiku a poselství, myšlenky o teorii zjevného údělu i alternativní historii mě nenechávají na pochybách, že autorka má originální jemnocit na „osobní“ dějiny, avšak tam, kde líčí dějiny „velké“ zůstává na mělčině. A jen tak na okraj, nechápu, koho napadlo dát ke knize onu „předmluvu“, kde se vykecává děj, místo toho, aby to byl doslov…
.
„Fikce se může jevit trvalejší než skutečnost. Pierre na bitevním poli, Bennetova děvčata u šití, Tess na mlátičce – ti všichni jsou na věky věků přesně určení, na stránce i v milionech hlav.“
Název byl pro mě velkou hádankou, a přitom je v textu zmíněn jen zcela okrajově. A už vůbec pro mě nebyl nápovědou k samotnému textu. Má nějaký skrytý význam? Určitě však nepřitáhne čtenáře, což je škoda.
"Na nočním stolku doutná měsíční tygr. Měsíční tygr je zelená spirála, která celou noc pomalu hoří, odpuzuje komáry, odpadává v kouscích šedého popela, její žhnoucí rudé oko je společníkem horké temnoty plné hmyzích zvuků."
Rozhodně bych nepoznala, že kniha byla napsaná před 30 lety. Což znamená, že už v době vzniku to musel být velmi moderní příběh, a to jak stylem psaní, tak tématem - vztahy (i sourozenecké) jsou prostě věčné, a místo africké pouště bychom mohli dosadit Irák, Sýrii, Afghánistán . . .
Mátlo mě jen neustálé přesouvání vypravěče: jednou se psalo o Claudii, podruhé popisovala situaci sama Claudie, ale jinak jsem velmi spokojená. A obdivuju práci překladatelky Zory Freiové, podle mě je výsledek skvělý, čtivý, nádherně český.
P.S. Moc děkuju za komentář Sorrow, ten bych podepsala!
"Války mají se spravedlností pramálo společného. A s odvahou, obětí a dalšími věcmi, které se s nimi tradičně pojí, jakbysmet. To mi dřív taky nedocházelo. Válka se často líčí klamně, to mi věř. Píše se o ní ostudně dobře. Doufám, že ty a tví přátelé děláte něco proto, aby se to změnilo."
Práce se vzpomínkami, práce s interpretací, práce s různými úhly pohledu. Postupné rozkrývání. Nečekané zvraty. Prěskakování z jedné události k druhé, aniž by čtenář hned chápal směřování příběhu. Ale ani jednou se mi nestalo, že bych něčemu nerozuměla. Jen jsem byla zvědavá, jak se to vysvětlí, jak to do sebe všechno zapadne a co ještě chybí? Hlavní postava mi byla sympatická právě pro svou svéhlavost. A vlastně všechny postavy byly skvěle vykresleny. Kniha se četla v podstatě sama. Ano, tohle mi sedlo :)
Ne, za mne již podruhé autorka rozhodně ne: Život v zahradě mi mohl být aspoň tematicky blízký, ale podání ani obsah se mi nelíbily. Tady jsem se nezvládla ani začíst, zmatečné a Claudie mi hned kdovíproč lezla krkem.
Neskutečně dobrá kniha. Pomalu se před námi odkrývá život Claudie, tak jak ho viděla ona sama i jak ji viděli lidé kolem ní. Claudie se prodírá životem trochu jako slon v porcelánu, ale je výrazná osobnost a zůstává svá. Střed jejího života je přesto láska.
Knihu jsem četla víckrát a vždy zjistila, že jsem si předtím něčeho nevšimla. Příběh je dokonale propracovaný, nutil mě přemýšlet o tom, nakolik je důležité vystoupit z davu, mít odvahu nebo naopak zůstat v mlčící většině. Nakolik dějiny a nahodilé události ovlivní a kolikrát i zničí člověku život nebo mu naopak nabídnou diamant. Je to i kniha o lidských slabostech a pochybách a o tom, co ve výsledku člověk navenek prezentuje. V příběhu je neustále přítomna určitá míra kontroverze, nesouhlasu, napětí, excelentní věc.
Nedoposlechla jsem. Možná se k tomu ještě někdy vrátím, ale velmi pravděpodobně už ani ne. Příběh pro mě byl prostě nezajímavý, takový nijaký.
První třetinu knihy jsem uvažoval o absolutoriu: svižné, vtipné; lehce sarkastický náhled hlavní hrdinky Claudie na vlastní život s retrospektivními záblesky do vlastního dětství a mládí s prolínáním světových dějin. Po polovině bohužel následuje stagnace a sestup. Jako když vylejete kýbl vody do písku uprostřed Sahary. Co vám zbude? Mám pocit, že autorka najednou nevěděla, co si s hlavní hrdinkou počít. Závěrečná linka s maďarským studentem Lászlem je násilným, zcela zbytečným roubem. Škoda. Za přečtení kniha určitě stojí.
Úryvek:
„Nevím, jestli věřím v Boha.“
„To já ano,“ řekne Claudia. „Kdo jiný by dokázal všechno tak dokonale zmrvit?“
Velmi zajímavý příběh navíc vyprávěný velmi kultivovaným jazykem mě zaujal a také poučil Autorce se podařilo skloubit osobní příběh nezávislé ženy, která se jako válečná
zpravodajka dostane do Egypta v době druhé světové války, s fascinujícím vylíčením historických reálií. Rozhodně doporučuji náročnějším čtenářům, kteří ocení vybroušení styl románu, který byl po právu nominován na Bookerovu cenu, kterou nakonec také získal. K českému čtenáři se tento výjimečný román dostává s velkým zpožděním, ale lépe později, než vůbec...
Jedna z nejhezčích knih, které jsem letos četl. Ani ne tak pro příběh, který vypravuje, i když i ten je výborný, bravurně zasazený do historického i geografického kontextu a především v něm vystupují velmi zajímavé a skvěle podané postavy. Jde hlavně o způsob, jak je vyprávěn, o tu krásnou práci s jazykem. Jak u jiné knihy jiného autora napsala jedna má oblíbená uživatelka, u některých spisovatelů stojí za přečtení třeba i nákupní seznam. Pro mne je takovou autorkou i Penelope Lively. Měsíční tygr je - s ohledem na datum svého vydání ve své domovině - navíc i připomínkou toho, kolik výborných knih zahraničních spisovatelů vydavatelé českým čtenářům stále dluží.
Chvíli trvá, než příběhu přijdete na chuť. Kdo má rád všechny ty myšlenky vyslovované jako by veřejně, kdo snese tragédie zastřené lety pochopení a hromadu rádoby divných věcí, které ale nevědomky vnímáme a děláme všichni :), nebo bych tomu alespoň ráda věřila, ten si na svoje přijde.
Vítěz Booker Prize 1987 a jinak oceňovaná autorka, proč ne, ale i ten kdo nehledá vysoký literární styl:o) pak by to na tuhle knihu asi chtělo (další) VŠ:o)) Bez nápovědy tuším o čem tahle kniha je, avšak ani jazykový styl, ani vlastně nezajímavý příběh mi nevyhovují. Jen doufám, že jako autorka dětských knih byla (bez VŠ:o) čitelnější…..
Citace z Předmluvy snad napoví co od téhle knihy čekat :o)
„Měsíční tygr tematizuje postmoderní debatu o historii, a poutavý příběh Claudie Hamptonové se tak jeví jako ilustrace postmoderní problematizace historie. Claudia, teď už stará a umírající, píše v myšlenkách dějiny světa, jak je sama sestavila: fakta a fikci, mýty a důkazy, obrazy a dokumenty. Ke známému velkému historickému příběhu lidstva přidá život s jeho výkřiky a rétorikou. Postup volí kaleidoskopický, jako když se zatřese válečkem a korálky vytvoří nějaký obraz.“
Měsíční tygr je kniha odvíjející se v několika rovinách, skládající se ze střípků, ale nikoli jako mozaika, ne všechny dílky do sebe zapadnou, výsledkem není ucelený obraz, spíš výjev, jako v kaleidoskopu. A vždy když otočíte, uvidíte Claudii v trochu jiném úhlu, světle, odhalí ze sebe další střípek. A protože je historička, tak i kus z historie světa nebo jen úvahu o světě a jeho minulosti. Kniha je velmi zajímavé čtení a ačkoli se na začátku Claudia jeví jako chladná žena bez mateřského citu, tak jsem si ji nakonec zamilovala.
"Pokud existuje (bůh), je zodpovědný za celý ten úžasný otřesný příběh. Pokud ne, pak jen pouhé tvrzení, že by existovat mohl, zabilo víc lidí a změstnalo víc mozků, než cokoli jiného. Ovládá jeviště. V jeho jménu byl vynalezen skřipec, palečnice, železná panna, kůl....vyvolal křížové výpravy, pogromy, inkvizici a více válek, než dokážu spočítat. Bez něj by nebyly Matoušovy pašije, Michelangelova díla a katedrála v Chartres." (str. 76)
Mně se to líbilo, sice přesně nevím proč, ale líbilo. Chvilku mi trvalo, než jsem se do toho začetl, ale pak se mi to četlo lehce a nakonec mi bylo líto, že knížka není delší, že toho v ní není víc.
Měsíční tygr pro mě byl jedním z nejnáročnějšních čtenářských soust. Penelope Lively má velmi vybroušený styl a používá poměrně složitou konstrukci děje, ve které mi (hlavně ze začátku) dalo dost práci se zorientovat. Hlavní hrdinka Claudia vypráví svůj životní příběh v několika časových rovinách a její úhel pohledu střídají i další vypravěči. Ich formu přetíná er forma, minulostí se prolíná přítomnost. Značná část děje je věnována komplikovaným vztahům s dalšími aktéry. Claudia se zpočátku zdá dosti chladná, ale postupem času zjišťujeme, že přece jen v její minulosti existují lidé, kteří si její srdce naplno získali. Nejzajímavější pro mě bylo sledování jejího spletitého vztahu s bratrem, který jen potvrzuje, jak tenká je hranice mezi láskou a nenávistí. Děj sám o sobě je pomalý, neuspěchaný, pečlivě vykonstruovaný, a kromě propracovaných vztahových linek odkrývá i hrůzu války a uplatnění ženy v ryze mužských profesích. V přítomnosti, kdy je Claudia odkázána na nemocniční lůžko, se odhalují další tajemné pasáže jejího života. Po přečtení autorčina životopisu mám dojem, že do značné míry čerpala z vlastních zkušeností. Měsíční tygr je knihou velice komplikovanou ať už konstrukcí děje nebo zvoleným slohem. Sama jsem ji četla přes tři týdny, času ale naprosto nelituji. Je to jedna z knih, která má velké množství vrstev a literárními cenami je ověnčena po právu. Pokud bych se ji snažila připodobnit k něčemu, co už jsem četla, vytane mi na mysli Život po životě pro značně komplikovaný a válkou ovlivněný děj nebo Osudy a běsy pro dynamicky a neprvoplánově utvářené vztahy. Knihu doporučuji náročnějšímu čtenáři, jemuž nevadí věnovat čtenému dílu dostatek času a pozornosti.
Poklidně plynoucí čtení, které si musíte kvůli osobitému stylu vychutnávat, ne hltat. Ostatně není co, je to tok vzpomínek, bez akce. Autorka má vybroušený styl psaní.
My lidé bychom velmi rádi ovlivňovali dějiny, jenže životy naprosté většiny z nás právě dějiny ovlivňují. Ve vzpomínkách hrdinky, historičky a novinářky a hlavně opravdu nezávislé ženy, se osobní i ty velké dějiny krásně prolínají. Těm, co mají tento druh literatury rádi, jen doporučuji.
Tak teda toto som od tejto knihy absolútne nečakala. Ohúril ma jej štýl písania, dejové línie, dokonca aj hlavná postava bola pre mňa veľmi originálna a neštandardná. Možno má ťažšiu povahu, nie vždy som chápala motiváciu toho, prečo sa tak zachovala, ale vcelku kniha pôsobí veľmi premysleným a hlboko osobným dojmom. Som rada, že som dopredu ani len netušila o čom bude, pretože ma veľmi príjemne prekvapila.