Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494331/mesicni-zahradyTQZxIa-hlD-.jpg
4
982
982
Malazská Kniha padlých série
< 1. díl >
Malazská říše povstala z malého ostrovního království a na ostří mečů i magie vybudovala impérium, jakému není rovno. Nekonečné války spolu s vnitřními rozbroji jsou však vyčerpávající a říše začíná upadat. Dokonce i Paliči mostů, kdysi elitní sapérská jednotka malazské armády, upadli v nemilost. Císařovna ale vládne tvrdou rukou a poslušnost si vynucuje skrze Spáry, své děsivé asasíny. Nyní upřela svůj zrak na Drúdžistán, poslední ze Svobodných měst v Genabakis. Ten vzdoruje vojskům říše už čtvrtý rok, hlavně díky zvláštním spojencům. Nad městem se vznáší nebeská pevnost Měsíční kámen a sami obyvatelé si kladou otázku, kdo jsou záhadní Tiste Andii, kteří v ní žijí spolu se svým pánem. Pohár trpělivosti Malazské říše přetekl. Císařovnina pobočnice přichází zlomit Darúdžistán, i kdyby to znamenalo vzkřísit něco, co mělo zůstat navěky pohřbeno. Poslední zbylí Paliči mostů pronikají přímo do obleženého města, aby rozběhli vlastní smělý plán. Ze stínů se však vynořují další zlověstné síly a noví i zapomenutí bohové se chystají vložit do hry.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2022
,
Planeta9
Originální název:
Gardens of the Moon, 1999
více info...
Přidat komentář
Úvodní díl do světa Malazu je pro čtenáře, který nemá s tímto stylem zkušenosti, velice náročný. Extrémní množství postav, velký prostor pro představivost, a komplikovaný děj. Navíc je na knize vidět, že byla napsána (ne vydána, pouze napsána) celých deset let před zbytkem knih a jsou tu oproti zbytku série vidět dějové nesrovnalosti. Podle mého názoru druhý nejslabší díl v sérii, a ne zrovna vhodný jako úvod, protože hodně čtenářů předem odradí.
Tak bohužel mne kniha hrozně zklamala. Šel jsem do toho naplno, věděl jsem, s čím můžu počítat, na co se připravit a jak ke knize přistupovat, ale tady je prostě všechno špatně. Způsob vyprávění je příšerně neosobní, od začátku se setkáváte s takovým množstvím postav, že prostě nemáte šanci si k nim vybudovat nějaký vztah a to je strašná chyba, obzvlášť u fantasy. Při čtení mi bylo úplně jedno, kdo se kde nachází a v jaké je situaci, jestli zemře nebo ne, prostě postav bylo moc, žádné se nedostal pořádný prostor a celé to na mě působilo strašně vágně a ploše. Například když autor popisuje nějakou postavu, dopíše, že působila třeba velmi unaveně ze svých povinností, bylo vidět, že jí daná situace trápí a má starost o své podřízené. A v podstatě na základě takového popisku se potom na postavu díváte, jako na starostlivého zodpovědného seržanta, protože tohle vám prostě na začátku autor dá a... nic, pak nastane konkrétní děj, postavy vás ničím nepřekvapí, to, co od nic očekáváte od prvního setkání pak šablonovitě na 100% splňují v průběhu celého příběhu, tečka. Navíc autorova patetická recyklace charakterů... jako by si přímo říkal o emoce a nadšení, ale na mne to mělo přesně opačný efekt. Jako: "je to drsná fantasy, postavy umírají jak na běžícím páse", nicméně každá trochu důležitá se pak objeví znovu, ehm. Opravdu nejsem takový maniak, abych čekal do třetího dílu, kdy má do sebe údajně víc věcí zapadnout a čtení se stát zábavnějším. To je prostě k smíchu, nebudu číst tisíce stran čehosi, co mě možná potom dovede konečně k zábavě, ne děkuji, mám lepší věci na práci.
Dle mého skromného laického názoru není umění vypustit do světa triliony stran textu a vychrlit na chudáka čtenáře kvanta zbytečných detailů, z kterých si stejně většinu nezapamatuje. Umění je nechat lidi zabřednout do příběhu a čtení co nejdřív, budovat atmosféru a hlavně charaktery. A to vůbec nemyslím tak, že by fanstasy měla být nějak přímočará a začít od první strany velkým příběhem, ale pokud se tak nestane ani po pětistech stranách, je něco špatně. Epický příběh o ničem. Omlouvám se, vážně jsem se snažil.
Ze začátku jsem byla zmatená, ale vyplatilo se a byl z toho naprostý zážitek. Takže jedu dál :-D
Najprv som sa bál, že to nedám. Autor vrhne čitateľa in medias res, veľké množstvo postáv, nevysvetlený princíp mágie. Ale potom som si povedal, že to skúsim, veď som zvládol aj Martinove litánie piesne ohňa a ľadu.
Oplatilo sa. Už hneď v prvej knihe som sa stotožnil s niektorými postavami a ponáral sa do zákulisia intríg a hier ascendentov.
Objektívne štyri hviezdy, subjektívnych päť.
S knihami Stevena Eriksona, v československom prostredí považovaného za spasiteľa fantasy žánru, som sa stretol už takmer pred desiatimi rokmi, ale na začiatku štvrtej knihy série som boj s neustálym prílevom nových postáv vzdal. Teraz prišiel čas sa k tejto ospevovanej ságe vrátiť.
Erikson bezpochyby vytvoril (možno až prehnane) obrovský svet, vtisol mu unikátnu tvár, zaľudnil ho bezpočtom podivných rás, obohatil o do detailov prepracovanú históriu, vytvoril preň unikátny systém mágie a dodal množstvo originálnych prvkov, ktoré Malaz vyzdvihujú nad ostatné fantasy svety, ktoré sú si väčšinou veľmi podobné. Tento kolos však nedokáže zrozumiteľne predať. Autor čitateľa bez vysvetľovania hádže hneď do stredu diania a ten sa v neznámom prostredí s nedostatkom záchytných bodov orientuje len pomaly a ťažko. Je doslova zavalený tonami informácii a nemá čas ich spracovať, lebo sa naňho valia ďalšie mená a pojmy.
Samotný príbeh je mimoriadne ambiciózny, sledujeme množstvo rôznych dejových línii, ale u väčšiny z nich netušíme, čo je cieľom snaženia ich protagonistov. Každý má skryté ciele a plány, do hry vstupujú bohovia s ešte nejasnejšími zámermi a niektoré ich motivácie sa nevysvetlia ani do konca knihy (čo napríklad chcel dosiahnuť Kotilion tým, že posadol Líto sa zrejme nedozviem nikdy). Na konci sa to všetko pretne v epickom finále, ktoré ale pôsobí chaoticky a nasilu. Navyše keď človek začne uvažovať na konaním všetkých tých supersilných entít, tak sa musí diviť, prečo neriešili situácie inak a jednoduchšie – moc na to rozhodne mali.
Moji známi, čo už majú Eriksona načítaného, sa zhodujú na tom, že prvá kniha sa štýlom vymyká z ostatných kníh série a tie sú kvalitnejšie. Ostáva im len veriť, lebo Mesačné záhrady sú len nadpriemerným zmäteným zlepencom príbehov a prológom do omnoho väčšieho príbehu. 7-/10
Knížka hned na prnví stránce nasadí úžasné tempo, během kterého se seznámíte s hrdiny a během celé knížky jich bude přibývat. Krása knížky se skrývá i v ději, kde postupem zjišťujete co se odehrávalo na jednom místě a za pár kapitol v té samé chvíli na jiném místě. Knížka s nádechem magie mně okouzlila. Je nutno se však soustředit, není to rozhodně na čtení způsobem - přečteno za hodinu.
Jestli jste zvyklí, že začátku knihy je nějaký úvod do světa tak tady na to můžete rovnou zapomenout. Již na začátku se šlápne na plyn a do konce knihy se neubere na tempu. Čemuž pomáhá i hodně postav a jejich cílů, které si budete zpočátku plést (a do konce knihy se to nezlepší :-)).
Velice zajímavý svět, fungování ascendentů a je zřejmé, že jde o výsledek kampaně v DnD (RPG hry). Z toho ovšem vyplývá i poněkud zploštění většiny postav - možná je chybou, že jsem těsně předtím četl Píseň ledu a ohně, kde jsou postavy prostě mnohem živější a komplexnější a díky jednání v téměř reálném světě působí hrozně živě. Postavy Malazu jsou určitě též skvělé, pokud se na ně dívám optikou RPG, ale každá z nich je prostě jistým způsobem "cool" a není tam zatím žádná, která by byla zajímavá třeba pouze svým charakterem. Je to dáno právě povahou světa, jeho magičností a epikou, nejde předvídat děj, protože vždy do něj může vstoupit ascendent či něco nepředvídatelného.
Knize dávám 3 hvězdy, protože si je určitě zaslouží. Svět je rozsáhlý a mě jakožto Pje a tvůrce strašně baví v náznacích skládat tvář světa, mytologii a zájmy všech stran. Avšak také si uvědomuju, že to není kniha perfektní. Ze začátku jsem měl problém s některými popisy, které na mě působily poněkud krkolomně (pak už jsem si buď zvykl nebo se autor zlepšil). Podobně se mi nelíbil náznak milostné scény mezi Besanou a Paranem - nějak to tam nepatřilo, byla to špatně uvedená scéna. Závěrečné vyvrcholení taktéž obsahuje na můj vkus až příliš postav, je to o chlup rychlejší, než se mi líbí, některá rozhodnutí postav pak působí jako hrozně unáhlená a nepromyšlená. Anomander (a Kruppe také) ale válí. Ovšem i třeba na něm zde je vidět, že je prostě příliš cool, ale jak říkám, musím si upravit optiku, kterou se na postavy dívám.
Erikson má velmi zajímavý styl psaní...po prvním nahlédnutí (zhruba po 100 stránkách) jsem knihu odložil, ztrácel jsem se v postavách a čtenář hned od začátku byl vržen do dění. Nakonec jsem se ke knize vrátil po delší době a musím říct, že mě na podruhé nadchla. Perfektní popisy. Erikson dokáže čtenáře dějem pohltit. Rozhodně doporučuji. Důležitou pomůckou v knize je rejstřík postav a použitelná mapa.
Zaujalo mne to, musím říct, že i velice překvapilo, ale protože je to dost dlouhá série nebudu ještě hodnotit. Navíc jak autor čtenáře hodil rovnou do vody mám v tom trošku zmatek. Ale autor píše dobře.
Strašne temné a depresívne ale zaujímavé. Veľmi veľa postáv a vzťahov. Do konca knihy som nevedel presne čo a ako... budem čítať pokračovanie.
Chvilku mi trvalo, než jsem se začal orientovat ve složitém ději. Erikson nic nevysvětluje, rovnou vás ponoří do dokonale promyšleného světa Malazské říše. Tento první díl ságy byl skvělý, ale teprve s dalšími díly jsem ho do dalších detailů správně pochopil. Je to výborný rozjezd celé série knih a já rychle začal shánět další díly.
25.10.2016 - přečteno podruhé a dojem je ještě lepší. Mnohé nejasnosti z prvního čtení jsem nyní již plně chápal a úžasný zážitek ze čtení tím pádem nebyl nijak narušen. Malaz mě opět zcela pohltil a moc se těším na další díly. 95%
Asi na takovou knihu nemám mozkovnu. Napsané hezky, čtivé.
ALE.
Na mě nepřeberné množství postav, jmen, přezdívek, skupin, záměrů, intrik.
Kniha se čte hezky, ale myslím, že mi hrozně souvislostí uniklo. Chtělo by to přečíst ještě jednou, ale do toho se mi prostě nechce. Bohužel jsem knihu četla ve čtečce, takže jsem si nemohla listovat v seznamu postav a titulů, tak jsem i na konci knihy plavala v tom, kdo je asasín Darúdžistánu, kdo patří k Paličům mostů, kdo se s kým zná, nezná...
Takže za mě shrnuto a podtrženo. Kniha se čte pěkně, ale z těch několika set stran si pamatuji hrubý děj, ale nějaké nuance jsem vypouštěla...
Zkusím si ke druhému dílu vytisknout seznamy postav a třeba to bude lepší. Jeden díl ještě zkusím.
Vcelku to jde, občas je to zmatené, ale pak vše dostane smysl a zapadne do sebe.
a to fantasy nečtu. Nevím, z jakého důvodu jsem udělala vyjímku :-) Prvních 150 stránek byl porod, nic jsem nechápala, nerozuměla jsem postavám ani co chtěj a vlastně vůbec o čem to je. Ale na to jsem byla upozorněná, na ten informační maglajs. Pak jak když mávne kouzelným proutkem, všechno dostalo souvislost a pak jsem nemohla nic, než číst. Mám za sebou už celou sérii, a pane Eriksone, klobouk dolů...
Nikdy jsem nečetl lepší fantasy. A mám strach, že Eriksona již nic nesundá z prvního místa!
Strašili mě zmatečným dějem, miliardou postav a vůbec zahlcujícím přístupem autora ke čtenáři. Hloupost. Jako prvotní seznámení s žánrem fantasy bych sice prvního Eriksona nedoporučil, ostatní harcovníci žánru ale slastně mlaskají již právě od samotného Stevenova debutu. Od bitvy o Dřevnov přes Paranovu odyseu až k Whiskeyjackovi a jeho bandě; začátek dobrodružné jízdy vašeho života!
Uuuf, byla to fuška :D Do zhruba poloviny knížky jsem četla s velikým soustředěním, aby mi pokud možno nic neuniklo. Když jsem konečně pochopila, o co všechno v knize jde, kdo je kdo a podobně, četba se stala naprostou obsesí. Druhou polovinu jsem takřka zhltla. Nicméně konec nebyl úplně takový, jako bych očekávala vzhledem k rozmanitosti příběhu a postav. Kniha je však velmi kvalitním počinem a už se velmi těším na další díly.
Štítky knihy
draci magie kanadská literatura meč a magie démoni bohové dark fantasy bitvy hrdinská fantasyAutorovy další knížky
| 2002 |  Měsíční zahrady |
| 2004 | Vzpomínky ledu |
| 2009 | Vichr smrti |
| 2012 | Chromý bůh |
| 2008 | Dům mrtvých |
Nebudu psát komentář ke každému dílu série. Takže to shrnu, jak jsem začal číst Měsíční zahrady přišla mě kniha strašně zmatená a špatně jsem se v ději orientoval . Ale jakmile jsem si zvykl na styl PANA Eriksona stala se tato knižní série mou TOP ve světě fantasy. A na postavy jako je Rychlej Ben a nebo Kalam asi jen tak nezapomenu. Za mě všechny knihy 5z5 a už se nemůžu dočkat dalších dílu ze série Kharkanas :). Erikson se právoplatně řadí mezi mistry fantasy.