Městečko na dlani
Jan Drda
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/133662/bmid_mestecko-na-dlani-t45-133662.jpg
4
124
124
V obyvatelích městečka Rukapáně. Drda zachycuje svérázné lidové postavy a vyjadřuje životní pocity několika rozdílných vrstev žijících v pokoji i svárech na kousku půdy v podobě dlaně s pěti výběžky, od jejich činů až k mluvě, při vší drsnosti a lidovosti poetických tvarů. Zachycuje pýchu a furiantství sedláků, omezenou samolibost počestných měšťáčků, obchodníčků a řemeslníčků, drsnost vorařů a chlapství havířů.... celý text
Přidat komentář
Jeden z příběhů, který se autorovi opravdu povedl, věkem stále nepostrádá čtivosti a jen dokazuje autorovy vypravěčské schopnosti.
Krásně popsaný příběh lidiček z malého městečka, kde se všichni znají, vidí si pomalu do talíře a vlastně bych řekla že je to taková malá drbárna. Moc pěkné provedení i filmu, který pobaví hlavně pamětníky.
Už jen popis vzniku a založení městečka „Rukapáně“ ukazuje, jaký skvělý vypravěč Jan Drda byl a jak je čeština krásná. A v tomto duchu poutavě pokračuje nadále a vypráví o životě a osudech obyvatel městečka. Četl jsem ji už několikrát a vždy se k ní budu rád vracet.
Líčení života v jednom malém městečku. Vzhledem k osobám mi přišlo spíš vesnické. Nevím, proč jsem čekal něco veselého. Osudy lidí zde jsou občas úsměvné, ale celkově mi bylo spíš lehce smutno. V čem je tedy kouzlo knihy? Myslím, že v krásné češtině. Kniha asi neosloví každého, já jsem si u ní dobře odpočinul. Navíc krásné ilustrace paní Heleny Zmatlíkové.
Uspokojivé.
Půvabná a příjemná kniha, navíc málokdy se podaří něco podobného tak dobře zfilmovat (vybavuje se mi třeba Bylo nás pět). Jediný rozdíl je v tom, že ten konec knihy je poněkud jiný, než ve filmu a odvody do války se prostě do protektorátní idylky nehodily. V své literatuře byl Drda pohodář a co se týká jeho tolik kritizovaných postojů v padesátých letech, na rozdíl od těch Vachků, Kohoutů, Řezáčů a podobných, on prostě psát uměl. Jeho čeština je nádherná a přitom to není takové "chtěné" a stavěné za každou cenu na odiv, jako třeba u Vančury.
Ačkoliv se mi do této knihy moc nechtělo, jsem nakonec velice rád, že jsem se přemohl. Kniha je vynikající, velmi dobře se čtou příběhy z vesnice Rukapáně.
Případ Drda je složitý, ne jednu stranu je to škůdce literárního života v 50. letech, na druhou stranu velmi dobrý spisovatel, což dokazuje zejména touto knihou. Své trochu neskutečné městečko obsadil zajímavými plnokrevnými postavami, suverénně odvyprávěl jejich příběhy a nakonec je i čtenáře posadil do skutečna poměrně nečekaným koncem. Městečko na dlani je opravdu dobrá kniha.
Františku, nepij! Umřeš!
Kdo by si nepamatoval milého pánaboha, když domlouvá starostovi Buzkovi. Já si ho navíc vždycky představím tak, jak ho ve filmu zahrál František Smolík.
Drda tu knížku vydal za války a možná právě proto je o přátelství a porozumění mezi lidmi bez hranic. A možná proto je ta knížka napsána tak pěknou češtinou.
Hezký příběh.
Oj, joj, to je moc hezká kniha. Především tedy jazyk! Se mi neskonale líbil. Až jsem si sám sebe říkal - žes ale toho Drdu opomíjel, jenom kvůli tomu, že byl tak trochu fanatickej komunista (jakože šel po mojim oblíbeným Demlovi, třebas). Nicméně, jak říká Kundera - život a dílo autora jsou dvě odlišné věci a neměli by se vzájemně posuzovat. A já musím s Kunderou protentokráte souhlasit a tedy neposuzuji. A proto se mi Městečko na dlani moc líbilo, nejen ovšem svým bezvadným stylem, ale pointami jednotlivých povídek. Někde jsem četl, že to Drda napsal, jako idylu, když potřeboval vzpruhu. Mno nevím jak moc se mu to povedlo, mě to jako idyla rozhodně nepřipadá - když nebudu brát na zřetel - idylický jazyk; a kupříkladu příběh o bláznivém Jankovi, jeho vyústění je dost kruté, ovšem, jako za každých dob, však se toho příliš nezměnilo, i když ta ironie v tom, že průvod jde za bláznem a směje se mu, vlastně sama sobě a svým strachům, tak ta mě pobavila nesmírně a proto nezbývá než smeknout, před detailem Jana Drdy.
Moc hezký film a ještě hezčí kniha. Pestrobarevná mozaika lidských osudů, kterou Drda tak laskavě odvyprávěl a to on uměl. Řekla bych, že přistupoval k lidským pokleskům a chybám chápavě. Závěr filmu a knihy se liší. Doporučuji obojí.
Pěkná kniha o různých lidských osudech na začátku 20. století. Příběhy jsou psány jednoduchou a poetickou formou. Pokud si někdo chce přečíst oddechovou knihu, doporučuji Městečo na dlani.
Právě jsem dočetl knihu J.Drdy a zároveň jsem zhlédl i stejnojmenný film. Obojí zpracování se mi líbilo, i když film nevyzní, zvláště v závěru, tak pesimisticky, jako v knize . J.Drda to skvěle napsal, krásně vylíčil poměry v malém městečku i různé charaktery občanů.
Jedno z nejlepších Drdových nepohádkových děl, které napsal. Vtipné, svižné, napsáno krásným jazykem.
Damato, skvělý postřeh, patřím k těm asi nemnoha, kdo dřív četli než viděli film. Film při znalosti (četla jsem několikrát) knihy rozhodně nezklame, ale pořadí kniha - film taky považuju za větší zážitek
Kniha, k jejíž četbě jsem přistoupila v duchu: "když už to mám doma, tak si to teda přečtu a pak to kdyžtak dám do veřejné bibliotéky." Ale už druhá kapitola mě začala utvrzovat v tom, že tenhle příběh - vlastně propletenec veselých, smutných, tragických i šťastných příběhů a osudů - si v knihovně rozhodně ponechám. Nádherná čeština, obzvlášť se mi líbily úvodní odstavce u každé kapitoly. Jen škoda, že kniha končí tak nenadějně a dramaticky, čtenář ji uzavírá s pocitem hořkosti a s tím, že ty poslední dvě kapitoly tam být snad ani neměly. Kvůli tomuto dávám "jen" 4 hvězdičky.
Tak jak děj pozvolna plyne, tak si mě tato kniha také pozvolna podmaňovala. Opravdu krásné čtení, které dokáže přiblížit atmosféru té doby, kdy čas nebyl hodnotou přepočítávanou na peníze, efektivnost a rychlost. Doby, která se nám z té dnešní, zběsile pádící, překotné ve vývoji technickém i informačním, zdá poklidná a hodnotově ustálená. Svým způsobem to pravda asi bude, jelikož i když máme dnes mnoho různých pomocníků, kteří nám šetří námahu a čas, kteří nás mají bavit i vzdělávat, tak přesto si nejsem jistý, že jsme o ten, dejme tomu pro většinu až blahobytný stav, o tolik šťastnější a spokojenější.
Knížka, kterou jsem právě dočetl, se mi dostala do rukou úplně náhodou a popravdě řečeno, sám od sebe bych jí asi nikdy nevyhledal. Byla totiž v mé hlavě zaškatulkována, ani nevím proč, asi kvůli škole a těm povinným a doporučovaným četbám a mému bojkotu těchto titulů, do přihrádky "NEHODLÁM ČÍST".
Moc tedy chválím onu náhodu, že vložila do mých rukou Městečko na dlani a já mohl poznat Rukapáň a jeho obyvatele s jejich osudy, někdy smutnými, někdy zas radostnými, vážnými i veselými.
Plných a jasných, tak jako za jasné noci nad Rukapání, pět hvězd.
Mám ráda tenhle starý film a knížka mě také okouzlila. Je psána v pomalém tempu s mnoha popisy.
Klasika si člověk představuje obvykle jako staršího pána, a přitom některé ze svých knížek napsal třeba už v raném mládí. To platí i na Městečko na dlani. Jan Drda už jako pětadvacetiletý vládl ušlechtilou češtinou i smyslem pro pestrý děj, sympatické postavy, pro nenápadné ponaučení čtenářů... A to, že na základě téhle knížky vznikl tak krásný film, se samozřejmě taky počítá : o)
Autorovy další knížky
| 1975 |  Němá barikáda |
| 2007 |  České pohádky |
| 1965 | Hrátky s čertem |
| 1982 | Vyšší princip |
| 1960 | Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert |
Přečteno v rámci povinné četby. Dílko, na které se jen tak nezapomene. Za mně nostalgie.