Městečko v Ohiu
Sherwood Anderson
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21183/bmid_mestecko-v-ohiu-vLl-21183.jpg
4
55
55
Obraz typického amerického maloměsta a jeho obyvatel, drobných lidiček nejrůznějších charakterů a osudů. Předmluvu napsal Martin Hilský.
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1976 , OdeonOriginální název:
Winesburg, Ohio, 1919
více info...
Přidat komentář
Městečko Winesburg jako album momentek že života jeho napohled ničím jedinečných a zajímavých obyvatel. Ale každá z nich pod tou všedností koncentruje možná tragikomický, pro zachyceného však zlomový okamžik příběhu jeho života. Album, které si sebou jako vzpomínku na dospívání v obyčejném americkém maloměstě odváží mladík a budoucí spisovatel...jako jakýsi nepřiznaný vypravěč, nebo spíš nesebestředný zaznamenávatel banálnosti a pomíjivosti lidského života, za níž se vždy skrývá spousta velkých snů a malých dobrodružství. Prosté, čisté, s velkým citem a porozuměním, nesentimentálně a nepateticky dojemné.
Nudné maloměsto, nudná kniha, ale doposlouchala jsem .
Po předchozí skvělé knize to bylo utrpení, ale vezmu-li v potaz rok vzniku,
musím být spravedlivá a ohodnotit alespoň průměrem.
Na tuto knihu jsem narazila během studií střední škole v učebnici literatury, a tak jsem ji četla v domnění, jak si doplním (resp. rozšířím) vzdělání. Doteď si nejsem jistá, jestli to bylo v případě této knihy skutečně nutné. Co se zpočátku zdálo jako zajímavá směska povídek, se proměnilo v jednu velkou táhnoucí se nudu. Kniha svými povídkami popisuje průměrnost, šeď, neměnící se dny hlavních postav. Průměrný život průměrných postav zachycený průměrným způsobem do průměrné knihy. Líp to za sebe bohužel popsat nedokážu. Nemám pocit, že by mi kniha něco přinesla – kdybych ji nečetla, nic zásadního by mi asi neuteklo. Asi tuto knihu nedokážu ocenit. Předpokládám, že hodnotu to asi bude mít, když se kniha probojovala do učebnic literatury, ale já tu hodnotu v tom vidět bohužel nedokážu.
Ne moc veselé, ne zas moc smutné. Prostě lesk a bída života v maloměstě. Moc pěkné to bylo.
Tyto příběhy a styl jejich podání si nespletete se žádnými jinými. Tomu říkám světová literatura!
Popis průměrnosti. Průměrné maloměsto, průměrní obyvatelé, průměrné osudy a, bohužel, dle mého, průměrné zpracování. Spíše než beletrii mi kniha vskutku připomíná popis: popis vázy s květinou, popis secesní budovy, popis kbelíku se špinavou vodou, ... S hrdiny bych se snad i dokázal ztotožnit, s autorovým dílkem nikoli.
Většina povídek je velmi smutných. Hrdina bývá osamělý, ne ze svého rozhodnutí, samotu nevyhledává, touží po lásce, přátelství, kontaktu s jinými lidmi. Jeho (její) osamělost vznikla z různých důvodů, ublížili mu jiní nebo je to jen shoda okolností a nedorozumění a přesto je uzavřen za zdí osamění a podivínství. Ale dokáže ji někdo z nich překonat?
Doslova mě fascinoval první odstavec v povídce Papírové kuličky. Sám o sobě v sobě skrývá tolik možností, jak pokračovat, v mžiku mi proběhlo hlavou několik možných scénářů.
Veľmi príjemným prekvapením bol pre mňa objav tejto knihy, ktorá mi zo všetkého najviac pripomína akéhosi amerického Čechova (realizmus, ako vyšitý). Občas, keď sa mi do čítania poviedok nechce, trocha švindľujem a začínam čítať od tej najkratšej... Tu som po prečítaní tretej zistil, že výskyt niektorých postáv sa opakuje a že tadiaľ cesta nevedie. Nuž, začal som pekne od začiatku a vyplatilo sa. Príbehy relatívne krátke, ale hutné. Pekná psychologická kresba postáv. Nie vždy veselé čítanie, ale obohacujúce. Malé mesto poskytuje menej priestoru pre jednotlivca a tak si občas niektoré postavy pripadajú, ako chytené v osídlách. V takmer každom príbehu sa objavuje postava mladého redaktora miestneho časopisu, niekde je súčasťou príbehu, inde len ako štatista. Niektoré postavy vzbudzujú súcit, iné si ho nezaslúžia ale každá je potrebná a zaujímavá.
Príbehy končia a mladý redaktor odchádza z mesta...
K Městečku mě přivedl Amos Oz a jeho vyznání k Andersonovi - byl pro něj životní inspirací. Kvůli němu se Oz rozhodl stát se spisovatelem. Dnes už se nedivím, tohle je mimořádná sbírka povídek. Amerika počátku 20. století, jak ji neznáme. Křehké, oduševnělé, citlivé příběhy, navzdory drsným reáliím amerického venkova.
silná záležitost. emoce a vnitřní pocity, které každý doufám zná. Navíc podané krásným poetickým stylem. K čemu nějaké debilní seriály, když jsou tu povídky sherwooda andersona :-)
Městečko v Ohiu ukazuje galerii zotročených lidí, jež spojuje to, že žijí ve stejném městečku. Bez ohledu na to, zda to ukazují, či skrývají, jsou všichni v podstatě zlomeni a odsouzeni k jednotvárné sterilní existenci. Knihu tvoří několik povídek, každá z nich je věnována jednomu hrdinovi či hrdince. Každý/á z nich se snaží provést nějaké gesto ve jménu osvobození se z pasti, nikdo z nich tomu však nevěří. Andersonova kniha má zvláštní podobu - je vyprávěna stylem barového mluvky, někoho, kdo sedí vedle vás u piva a říká: "A víš, ten Roman, ten měl kdysi dívku. Byla z toho dobrá příhoda". Neboť, jak ukazuje Anderson, každý je živou historií.
Část díla
Bůh je mocný
1919
Divný člověk
1919
Dobrodružství
1919
Filosof
1919
Hrůza
1919
Autorovy další knížky
| 1976 |  Městečko v Ohiu |
| 1964 |  Smrt v lese |
| 1999 | Smutní trubači (čtyři povídky) |
| 1927 | Temný smích |
Jsou příběhy, které na vás víc, než akčním dějem zapůsobí atmosférou. Právě takové jsou ty z městečka kdesi v Ohiu. Zdánlivě obyčejné, všední až nudné příběhy stejně obyčejných, všedních a nudných lidiček, které však ulpí kdesi v podvědomí, jako černobílé fotky starého alba. Po letech si už nevzpomenete na konkrétní děj, ale nostalgický pocit čehosi uplynulého a nedostižného zůstává.