Městečko Vineland
Thomas Pynchon
Román nesmírně vynalézavé, rozvětvené fabule, jakýsi mutimediální groteskní polothriller.
Přidat komentář
Hipísácký psycho, tak trochu jako Hitchcock na tripu. Nikdo neumí tak rafinovaně a vlastně geniálně vyvolat ve čtenáři pocit totálního zmatení, kterej přechází pozvolna ve čtenářskou paranoiu. Pynchonova technika vrstvení detailů a výstavba téměř halucinogenních, ale přitom tak po(d)vědomých situací je neuvěřitelná. Tahle kniha je jako hulení. Totálně mě zhulila a pak vyplivla jako nedokouřený brko. Snad někdo do budoucna umotá ještě něco od Pynchona. Má sakra dobrej matroš, třeba Inherent Vice nebo Against the Day... Moc bych si to přál. Pomyslnej překladatelskej Olymp, ale asi i Tantalova muka v jednom. Nejsem schopen říct, zdali se Vineland překladatelsky povedl nebo ne, ale i tak jsem rád, že ho v češtině máme. Nakonec asi můj nejoblíbenější Pynchon. Doporučuji.
Tato kniha je geniální, ale podobně jako u Strachu a hnusu v Las Vegas ho prostý človek, nepolíbený drogami, nedostatkem peněz a alternativním výkladem zákonů, nepochopí.
"Když chtěl člověk zůstat na severní straně, musel být bohatý a projít přezkumem před komisí složenou z gynekologů a cvokařů. Jiní zdůrazňovali, že to bude skvělá šance vychovat dítě politicky správným způsobem, i když jejich definice se lišily od čtení Trockého na dobrou noc až po přidávání LSD do dětské přesnídávky."
Rubikova kostka: jde začít odkudkoliv a stejně Vás to vrhne do myriády situací, nekonečného přediva vztahů mezi postavami, z nichž jen stěží lze vypátrat (upamatovat se) z jakých situací vlastně vzešly. Pynchonův tradiční důraz na detail, souvislosti a zvrstvění konkrétní scény staví více než kdy jindy do pozadí klasický klimax. Kdy ale šlo o jednoznačné vyvrcholení u Pynchona? Pokud existuje důvod proč jeho knihy číst - vedle nesporných, nejen výše uvedených, literárních kvalit - tak mě napadá jediný: chuť číst něco normálnějšího, jazykově chudšího, nudnějšího nebo zkrátka tak obecně kvalitativně horšího.
Z téhle knížky mám hodně smíšené pocity. Jistěže Pynchon umí psát, jeho smysl pro černý humor a absurditu je obdivuhodný, postavy skvělé, ale kvůli tomu zběsilému tempu a pro mě chaotickému ději (jestlipak on to nevyplodil v nějakém drogovém opojení? ;-) ) jsem se do téhle knížky nějak nemohl pořádně dostat. Nezanechala ve mně žádný hlubší dojem, důvod k tomu, abych se k ní v myšlenkách vracel, jako to často dělám u jiných knih.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2006 | Duha gravitace |
2004 | Dražba série č. 49 |
2017 | Výkřik techniky |
1997 | Městečko Vineland |
1999 | Pomalý učeň |
Ten překlad je maso, hlavně v poslední třetině. Těžko se hodnotí případná ztráta smyslu vět, když člověk nemůže srovnat s originálem, ale leccos napoví takové drobné podivnosti jako:
"Most zlaté brány" - to jako Golden Gate Bridge v SF, to je jako překládat londýnský The Tower.
"Macyino spodní prádlo" - to je dost bizarní překlad pro oddělení spodního prádla v obchoďáku Macy's (který založil pan Macy, ne paní Macyová)
"bílí Američané anglického původu" - nevím to jistě, ale myslím, že tam Pynchon spíš měl prostě WASP, než něco takhle krokolomného
"operatér" místo "operátora" (šlo o letiště, ne o chirurgický sál)
Navíc se v té poslední třetině už jazykový korektor vykašlal na opravu pravopisných chyb.
Taky mi teda připadlo, že se tady Pynchonovi ten jeho děj, který on klasicky fragmentuje, navíc místy i nějak rozpliznul, což dílu ubírá.