Město naruby. Vágní terén, vnitřní periferie a místa mezi místy
kolektiv autorů , Radan Haluzík
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/371939/bmid_mesto-naruby-vagni-teren-vnitrni-pe-qtU-371939.jpeg
4
13
13
Město nejsou jen stavby, ulice, náměstí, městská infrastruktura, zeleň a parky, které mají jasnou funkci, ale i tisíce míst mezi nimi, jež zdánlivě „nejsou k ničemu“. Některá z nich míjíme bez povšimnutí, jiná nám svým křovím, plevely a odpadky trochu nahání strach, další pokládáme za (bujnou) přírodu. Jak tato místa v historii vznikala a vznikají a proč je jich v dnešních městech tolik? Jaký je jejich urbanistický, ekologický i sociální život? K čemu současné umělce i nás ostatní vybízí jejich svérázná estetika? Mají v dnešním městě svoje místo? Skupina urbanistů, sociálních vědců, filozofů, archeologů, ekologů a umělců se pokusila společně nahlédnout na naše postsocialistická, postindustriální a globalizovaná města naruby.... celý text
Přidat komentář
Největším kladem knihy je kromě již zmíněného skvělého grafického zpracování její interdisciplinární přístup, který čtenáři otvírá různé pohledy na nevšední téma. Jak to tak ovšem bývá, jednotlivé texty mají různou úroveň. A tak jsem některé texty doslova hltal, zatímco např. u jednoho jsem se sám sebe ptal, zda je myšlen vážně, nebo si se čtenářem jen hraje. Na obtíž také může být občasná přílišná angažovanost či snad afektovanost, která vede místy snad až k přezíravosti; a také tendence pojmenovat banální věci poněkud komplikovaně.
V každém případě se jedná o velice podnětnou knihu, která Vás donutí zamyslet se nad všednodenním žitým světem, kterým se denně pohybujeme, a promyslet jej úplně jinak. A to je nesmírně přínosné.
Kdybych měl hodnotit jen text, tak by to bylo tak za 4 hvězdy a to ani ne tak kvalitou, která je podle mě výborná, jako spíš tím, jak bylo zmíněno jiným uživatelem, že se ty texty trochu točí v kruhu a občas jsou dost těžkopádné a zasloužily by prosekat, pročistit, jak to křoví a hlušina na mnoha fotografiích. Ale je to pochiptelné, je to v mnoha ohledech průkopnická práce a autoři textů jsou dost různorodí, ostatně jako sama periferie. Pro někoho, kdo třeba studuje urbanismus a zabývá se jím více než jen akademicky, to ale může být v moha ohledech zásadní práce.
Plný počet dávám hlavně za to množství originálních fotografií, především od Petra Pokorného. Vlastně je to taková druhá strana téhle knihy, která funguje i jako výstavní galerie všech možných druhů periferie a vágních prostorů. Z vlastní zkušenosti vím, jak těžké je fotit právě takovéto "rozevláté" prostory, jak těžko se fotograficky uchopují, aby to nebyla jen ilustrace, ale aby byl patrný jak ten urbánní tak i mentální přesah takového místa. Ta nejistota a obavy, které takové místo vyvolává, ale i jeho leckdy něčekenou krásu. Proto fotografie a popisky k nim považuji za to nejsilnější na této skvělé knize. Doporučuji.
Tak jsem tu knihu dočetl. A... přemýšlím nad ní. Celou dobu jsem přemýšlel nad tím, co mne nad ní tak trochu rozčilovalo a na konci jsem se to dozvěděl, Radan Haluzík to sám řekl - ten hipsterskej odér z ní trčící. Na druhou stranu, to z knihy taktéž trčí je zcela nefalšované nadšení! A zápal pro věc. Což je zcela zřejmé i na samém formátu knihy a tím jak je kniha zpracována - připomněla mi svým zpracováním knihy o Klanech, které jsou taktéž vytvořené skvěle, takže za to rozhodně 1! Zároveň z tohoto nadšení ovšem vyplývá pro mne asi největší negativum celé knihy a to je někdy až úmorné opakování již řečeného, dokonce jsem měl i někdy pocit, že stejnými větami. Ovšem jako celek, bych knihu hodnotil spíše pozitivně, mezi nejlepší části mi přijdou stručné dějiny vágních míst, psychoterapeutická část a kapitolka páně Sádla. Kapitola, která mě nejvíce točila, byla pak Eposova, jelikož většinu jeho "uměleckých děl" nepovažuji za umění (možná škoda, že neukázal nějaké své grafity) a tak jediné čím to pro mě zachránil, byl koncept "K pramenům" či jak se to kýho šlaka menovalo. V neposlední řadě, pak kniha dostává malé plus za to, že kapitolka o Landscape (které mě ovšem jinak příliš nebaví) je prací mé bývalé spolužačky Petry Lacinové! Takže Péťo Hoj!
Suma sumárum se mi to i přes výše zmíněné výhrady líbilo - rozhodně to přináší netradiční pohled na místa - a tak je kniha velice přesně pojmenovala - kterých si běžně příliš nevšímáme a jestli tedy za něco plus, tak rozhodně za to, že se člověk naučí koukat jinak na oprýskanou zeď, rezavějící chroští či ztichlé nádraží.
Velice inspirativní a originální kniha, řada nečekaných úhlů pohledů i pro mě, jakožto badatele v oboru urbánní ekologie/ornitologie. Naprostá pecka je ovšem grafická stránka knihy - fotografie Petra Pokorného jsou uměním v pravém slova smyslu a layout knihy je pohlazením po estetické duši. Město naruby vyčnívá o to výše díky nedávným knihám z příbuzného knižního okruhu: Wahlovo Pražské ptactvo fotograficky přijatelně pokulhává, Šturmova Planeta Praha je ilustracemi, fotografiemi i layoutem už jen čiré zoufalství.