Město policajtů
Karin Slaughter
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/224982/bmid_mesto-policajtu-224982.jpg
4
186
186
Atlanta, 1974. Horší čas pro nástup k policii si Kate Murphyová vybrat nemohla: Amerika prodělává kocovinu z prohrané vietnamské války, Atlantou zmítají občanské nepokoje a policisté jsou ochromeni strachem ze sériového vraha, který už nemilosrdně popravil několik kolegů. Při nástupu do služby si nevyhnutelně klade každý strážník otázku: Co když to dneska budu já? Úspěch pátrání po Střelci, jak vrahovi začnou přezdívat, je pro všechny atlantské policisty otázkou cti. A vlastně i něčím víc. Je to zběsilá honba po pomstě za mrtvé kolegy. A když Střelec zabije všeobecně oblíbeného policistu, každý chce být tím, kdo toho bastarda dopadne. Ano, každý. I Maggie Lawsonová a její nová parťačka Kate. Nežene je ani tolik touha po pomstě, jako spíše po uznání mužských kolegů. Zatím se jim dostává jen výsměchu, pohrdání a klacků pod nohama. Jak ale postupují v pátrání, nastřádaný vztek, frustrace i hrdost v nich dostoupí k bodu varu. Vědí, že vrah se chystá k dalšímu úderu, a rozhodnou se jít v pátrání vlastní cestou. Všem navzdory. I kdyby je to mělo stát... taky všechno.... celý text
Přidat komentář
Bohužel jsem se nemohla do knihy pořádně začíst, zápletka byla zajímavá, prostředí Atlanty 1974 perfektně popsáno, ale prostě mi nesedla.
Jeden z nejlepších detektivních románů, který jsem kdy měla v uších. Zaujalo mě téma se kterým si autorka hodně vyhrála. Dříve jižanská Atlanta se musela smířit s obrovskou vlnou černošských migrantů a tato kniha ukazuje, že jejich vzájemné soužití bylo z počátku velmi problematické. Román je sepsán velice poutavě a udržuje si konstantní vysoké tempo vyprávění. Vykreslení práv tehdejších žen je od reality hodně vzdálené, ale jako zápletka románu to zafungovalo znamenitě. Moc jsem se bavila. Audiokniha je neméně vydařená a velice dobře ji načetla paní Ivana Lokajová.
Fain kriminálka se stylovou atmosférou. Určitě bych od autorky ještě něco rád přečetl.
Fíha!!!! Tak to byla jízda, knihu jsem přečetla za 2 dny. Příběh policistů z Atlanty, které někdo bezdůvodně zabíjí. Koná se na Střelce hon. Do toho příběh žen policistek, které jsou v té době na nejnižším stupínku, dělají podřadnou práci, kolegové s nimi zacházejí jak s onucemi, přesto tyto ženy se rozhodly sloužit pořádku. Jenže je zrovna doba, kdy už černoši nemusejí být drženi "za plotem", kdy je jedno, jakého jste náboženského vyznání, kdo má koho za ženu, či jaké je sexuální orientace. Jenže ne každý chce a vítá tyto pokroky.
Kniha byť silná mi vůbec nevadila, žádná hluchá místa, děj rychle plyne, výstižné vykreslení té doby i ústředních postav. Jsem ráda, že jsem takovou dobu nezažila.
I když se děj odehrává v roce 1974, z čehož jsem měla trochu obavu, je to moc pěkná knížka, napínavá.
Skvěle vykreslená Atlanta 70. let.
I když je možné, že se to tam od té doby až tak nezměnilo;-)
Za mě asi to nejlepší, co jsem od Karin Slaughter četla.
Škoda, že není další pokračování s Kate a Maggie.
Detektivní thriller Karin Slaughterové Město policajtů je vskutku šťavnaté čtení. Americká Atlanta v roce 1974 se svým rasismem, korupcí, prostitucí, Vietnamským syndromem, elitářstvím… a do toho sériový vrah, popravující policisty, kteří podle jakéhosi pomýleného kodexu sešli z cesty. Autorka se s tématem rozhodně nemazlí, spíš to bere špinavým hadrem pěkně od podlahy a sází tam nastřelovačkou jeden hřeb za druhým. Že se umaže, jí přitom vůbec nevadí. Její vyjadřovací prostředky jsou jadrné, drsné a syrové, žádné růžové brýle, či blankytné obláčky na azurovém nebi. Příběh má prostě koule, a byť je zjemněn pohledem ženských hrdinek, nezůstává Slaughterová nikomu nic dlužna. Tah na bránu má vyrýsovaný dle předpisů a její postavy jsou živočišně opravdové. Román není chladnou a neosobní přehlídkou drsné školy, nýbrž důmyslně pracuje s dynamikou a rozvíjí zápletku v dějové i emoční rovině. Hluchých míst je velmi málo a čtecí algoritmus je natolik propracovaný, že člověk knihou prosviští jako šikanzen na japonské dráze. Dávám palec nahoru.
Další kriminální příběh z pera mé oblíbené spisovatelky, nechybělo napětí, kniha byla čtivá ale více mě uchvátila série s Willem Trentem. Kniha mi přišla jaksi nedokončená - ráda bych se ještě dočetla něco o Maggie, jak se popasovala se zbytkem rodiny a celkově o jejím životě. Nebylo to špatné, ale podruhé si ji znovu nepřečtu - možná i kvůli neustálému ponižování žen
Před pouhými čtyřmi dny jsem přečetla Místo zvané domov - knihu, která pojednává o dvou rodinných klanech irských přistěhovalců, kteří v 18.století "zakotvili" právě v Atlantě a jejím okolí. Hlavní hrdinka vypráví svůj příběh jako třicetiletá žena, na počátku 21.století.
Nedovedu si představit větší protiklad této idyly než právě knihu Město policajtů. V doslovu se sice dočteme, že události v knize jsou vymyšlené, ale hned v dalším odstavci autorka pokračuje slovy "za informace o Atlantě v 70.letech bych ráda poděkovala . . ." Z toho soudím, že vymyšlený může být třeba Lišák, členové policejního sboru či obě chytré a statečné hrdinky, ale to základní zůstává (viz třeba komentář nero 13). Komentáře Metla a kap66 vystihují vše podstatné a já jim za ně moc děkuju; kniha je opravdu skvělá.
"Tvá matka měla obavy, aby z tebe ta práce neudělala někoho, kým nejsi. Já jsem se obával, aby z tebe neudělala toho, kým opravdu jsi."
Po delší době detektivka a musím říct že byla skvělá! :) Je šílené, co se dělo v nejvyspělejší části světa před pouhými 45 lety a já autorce děkuji za přiblížení a vtáhnutí do tohoto světa. Doufám, že se k něčemu od Karin Slaughter ještě někdy dostanu.
Po obou přečtených sériích mám autorku zapsanou jako svou čtyřhvězdičkovou (což znamená, že mě bavily zápletky, oblíbila jsem si postavy a vyhovovala mi i stylem, ale nic mi nepřišlo zcela originální).
Ve Městě policajtů se autorka vrátila k námětu své knihy Kriminálník, čili s originalitou je to také trochu sporné; já jí to ale odpustila. Mě tato knížka opravdu dost oslovila. Snaha obou hlavních hrdinek prosadit se v policejní profesi ovládané muži, pro něž je jediný možný svět čistě mužský (a heterosexuální) a čistě bílý, to bylo pro mě vrcholně zajímavé a napínavé čtení, snad i víc než to, kdo přesně je oním vrahem. Ale i jeho motivace byla naprosto uvěřitelná - a závěrečné vítězství dobra také, neboť to nebyl žádný happy end, jen krůček, spíš jen našlápnutí k lepšímu světu...
Karin Slaughter v mých očích stoupla a vrátila mi naději (po mé přesycenosti přehnanými a neuvěřitelnými postavami vrahů vytvořenými několika autorkami z poslední doby), že i autorky detektivek umějí psát uvěřitelně napínavě.
Hned na úvod mohu čestně prohlásit, že mé první setkání s Karin Slaughter určitě nebylo poslední. Díky anotaci jsem poměrně přesně věděla, co mohu od knihy očekávat, přesto jsem ohromně mile překvapená. Nejde ani tak o zápletku - vždyť co si budeme nalhávat, vraždící maniaci jsou profláklé téma, ať už jsou jejich metody a důvody libovolné. Zdejší Lišák, do jehož choré mysli v několika kapitolách nahlédneme, je zpracován dobře, budí odpor i trochu soucitu, nijak výrazněji se však neliší od ostatních literárních (či filmových) psychopatů.
Dvě hlavní hrdinky, mladé policistky, jsou svým chováním přiměřeně reálné, povahově rozdílné a každá svým způsobem křehká. Tedy žádné superženy, jen citově strádající holky, co se snaží prosadit v ryze mužském světě. Kolegové o pozitivně diskriminované "štěrbiny" a "negry" ve svých řadách nestojí a dávají to mnoha nevybíravými ústrky najevo. A je úplně jedno, jestli jste čerstvá rekrutka nebo zkušená harcovnice z policejní rodiny: potřebujete železné sebeovládání a nikdy nesmíte dát najevo slabost.
A právě v tomto směru román vyniká, v syrovém popisu Atlanty plné změn, v ukázkách policejní brutality i záblesků lidskosti, naznaků traumat z války (z 2. světové i z Vietnamu), v obyčejích, jakými se zacházelo s ženami, s menšinami, s homosexuály, v kontrastu rodinných scén, kdy židovka Kate může vždy počítat s oporou svých blízkých, zatímco profesně zkušenější Maggie nachází rameno k vyplakání jen těžce. Velmi krátce nahlédneme k normálním lidem s normálními životy, navrch mají špinavější stránky - myslím nejen zpustlé ulice a smradlavá ghetta, ale především temnější zákoutí lidských duší. Zdánlivě bezvýznamné epizodky i různé úvahy, vše pro mě bylo působivé, poutavé, nenudila jsem se snad ani v jediném odstavci. No... možná pár scén s doktorem Jentakšukem bych klidně oželela.
Těch pět dní četby jsem prakticky trávila v roce 1974, v nepadnoucí uniformě atlantské policie. Kdyby detektivní zápletka měla větší grády a zajímavější finále, ráda bych "Městu policajtů" nasypala plný počet hvězdiček. K dokonalosti mi bohužel něco málo chybělo, pár témat by zasloužilo více rozvést, tudíž dám "pouze" velmi uznalých 85%.
V době, ve které se román odehrává, jsem ještě chodila do školy. Za železnou oponu nepronikalo moc informací o drogách, homosexuálech a o židech jsme se učili v souvislosti s druhou světovou válkou. Měli jsme společného nepřítele a tím se celá, nebo bych chtěla věřit, že většina, společnosti stávala poměrně jednotnou. Podmínky pro nástup do práce měli muži i ženy dost vyrovnané a kolektiv v práci nezkazil žádnou legraci. Dalo by se říci pohoda, až na tu totalitní společnost. Přesto je svoboda rozhodování natolik cenná, že náš národ skrze Sametovou revoluci zažíval neopakovatelnou atmosféru. Kniha mé oblíbené autorky přibližuje úplně jiný svět. Násilí, drogy, nepřátelství vůči menšinám natolik zakořeněné, že v práci vládne naprosto zničující atmosféra vůči těm několika málo ženám, a lidem jiné barvy pleti, kteří se z různých důvodů rozhodli pro práci u policie. Žena v Atlantě nemá umět ani natankovat nádrž (!), natož aby se pletla do mužských záležitostí. Přesto je příběh jednoho týdne vylíčen tak strhujícím, krutě drsným realistickým způsobem, že čtenář z úplně jiného prostředí a s naprosto jinou historií, doslova prožívá to, co čte.
Geniální.
Potýkat se s minulostí, kde černoši byli otroky a přijmout je mezi sebe, muselo být vítězstvím právě těch svobodných rozhodnutí, za které stojí bojovat.
Hrdinky románu prošlapávaly cestu těm, kteří přijdou po nich. Každá z nich byla jedinečná, každá obdivuhodná.
Doporučuji.
Kniha mě úplně pohltila.
Tentokráte spíše drsný psychologický román, než thriller.
Kniha se mi moc líbila a to , že byla zasazená do roku 1974 jí ještě přidalo na zajímavosti a čtivosti.
Štítky knihy
thrillery sérioví vrazi Atlanta
Autorovy další knížky
| 2007 |  Triptych |
| 2009 | Genesis |
| 2019 |  Čisté zlato |
| 2003 | Smrtící polibek |
| 2003 | Mrazivý strach |
Má první kniha od této autorky, mě bavila tak napůl. Za dlouhých zimních večerů ji dám určitě ještě šanci.65%.