Město špíny

07.09.2023

Jestli mě bavilo a skutečně zaujalo asi 20 stran, tak je to moc....

26.08.2023

No, tak toto za mě teda moc povedené není a jedná se o knihu s cca 300 stranami "nějakého" děje, "nějakého" vyšetřování atd atd. Depresivita knihy mi nevadila, jelikož, no, je to krimi.

V malém australském městečku zmizí cestou ze školy 12 léta Esther a na scénu přichází se svým parťákem lesbická vyšetřovatelka Sarah, která se v době vyšetřování případu neustále v hlavě vrací ke svému poslednímu vztahu s Amirou. Ne, tyto promluvy nejsou vuuuubec nakonec v knize důležité ani teda za mě zajímavé, protože se Sarah spíše lituje a obhajuje, než že by docházelo k nějakému psychologickému posunu.

Dále vše v bodech, jelikož je toho více:
- některé pasáže v knize mi přišly více matoucí než vysvětlující
- časté opakování informací
- příběh nemá vůbec spád
- velmi špatný překlad - "kotníky na ruce" je asi můj top tohoto překladu
+ množství rozdílných postav
+ rozuzlení mě překvapilo
+ dobře vyjádřeny pocity dítěte, které se odmítá smířit se zmizením kamarádky

23.08.2023

Za knihu k recenzi moc děkuji nakladatelství Jota :)

Když jsem začínala knížku číst, tak jsem byla ze začátku hodně zmatená. Kniha je vyprávěná z pohledů několika lidí a než jsem se zorientovala kdo je kdo, tak to nějakou dobu trvalo. Střídáním postav (kamarádka Ronnie - u ní se mi hodně líbilo zpracování pocitů dítěte, které neví, kde je jeho kamarádka a nechce přijmout skutečnost, že už se nemusí vrátit, kamarád Lewis, Dirhamské děti, seržantka detektivka Sarah a matka ztracené Esther) jsem občas ztratila nit v příběhu a děj neměl takový spád díky skákání v čase (příběh plyne a plyne a najednou skočíme do něčí vzpomínky nebo se vrátíme do minulosti). Tímhle vším a taky stylem psaní se mi to četlo poměrně pomalu.

Co se mi líbilo, bylo vykreslení malého města, kde se zná každý s každým. Nebo ne? Poznáte tady rozmanité postavy, od podivínů, přes typické maloměstské ženy až po násilné muže. Autorka pěkně popisuje sousedské vztahy, jak má kdo koho v oblibě, jejich tajemství, taky jsou tady nakousnuta další důležitá témata (homosexualita na malém městě, znásilnění, drogy, domácí násilí..), ale tímto bohužel byla upozaděna ta hlavní dějová linka ztracené dívky a řekla bych, že z krimi se to dostalo i trochu do roviny psychothrilleru. Na druhou stranu pokud vás baví detailní vyšetřování, tak to si tady užijete - výslechy postav do nejmenších detailů jejich životů.

Příběh nebyl špatný, postupně poznáváte, že i když někoho znáte, neznamená to, že to co víte, je pravda. Nicméně, záživnější to začalo být až tak 100 stran před koncem, což je na příběh, kde se pohřešuje malá holčina za mě dost pozdě. Konec byl za mě docela fádní i když jsem ho na druhou stranu nečekala (možná jsem naočkovaná opravdovými zločiny a čekala jsem větší drama). :D

Za mě takové 3,5 hvězdičky :)

21.08.2023

(SPOILER) Dočetla jsem jen velice ztuha, v domnění, že konečně vezme příběh nějaký spád a aspoň rozuzlení bude "stát za to". Nestalo se a shledávám čas nad touto knihou zcela promarněný.
Smutný a utahaný příběh, rozmělněný na vyprávění mnohých, a tedy s neustálým opakováním, byl jen a jen depresivní, ani ne dojemný, natož napínavý. Krimi je to jen díky lesbické vyšetřovatelce z Melbourne, která se zaobírá zpoloviny svým životem a jakousi Amirou.
V malém městečku jsou asi očekávané vztahy, o spoustě věcí se neví, zejména u náplav, ale ani vztahy mezi starousedlíky nejsou vřelé a láskyplné. Nejhorší je, že se nenajde žádná funkční rodina, žádné zdravé vztahy zejména otců vůči rodinám. A do toho tam autorka ještě prskla drogy. Rozuzlení neslané nemastné, zato smutné.
Jak mám australské krimi ráda, tohle byl spíš sociální román z australského maloměsta, takže tuhle autorku tedy již příště nevyhledám. Ani čtivě a plynule to nebylo napsáno, jen a pouze zbytečně zdlouhavě. 50%