Mešuge

29.03.2024

Singerove knihy mám veľmi rád, toto bol však lepší priemer.

Dej knihy sa presúva zo zapadlých poverčivých poľských dedín a varšavských štetlov do povojnovej Ameriky, kde je pre židov, ktorí prežili holokaust židovstvo len "o posielaní šekov do Izraela a príslušnosti k Hadasse" a jidiš počuli naposledy z úst svojej babičky.
Ani tá cesta hlavných hrdinov do Izraela nedopadla podľa predstáv.

Kým v Nepřátelích milostný štvoruholník fungoval dobre, tu sa jedná o "milostný mnohouholník", v ktorom spí pomaly každý s každým. Postava Miriam ma vyslovene štvala. Labilná šlapka s gerontofilnými sklonmi schopná urobiť pre záchranu svojho života čokoľvek, ktorá si však za 27 rokov života prežila peklo, aké niekto nezažije za desaťročia.

Zaujala ma postava konšpirátora Edka. Singer písal knihu v 90. rokoch, plochozemci a dutozemci sú však aktívni dodnes.

Zmätok v knihe však dáva väčšiu logiku ak si uvedomím jej základnú myšlienku - pre niekoho, kto prežil nacistické peklo, bude svet už navždy mešuge.

06.03.2024

Podivný příběh o světě, ve kterém měl či ještě má poměr kdekterý Žid
s kdekterou Židovkou, ti všichni ale mají jedno společné - díla hlavního hrdiny, jímž je židovský spisovatel,
všichni četli a čtou a všichni ho velice obdivují. Podle knihy mě ale není jasné proč, jeho život je docela slušný binec a rozdávat moudra v románech na pokračování a rozhlasových relacích je troufalost.
Prostě - mešuge! Od Singera jsem rozhodně četl lepší knihy.

19.07.2020

Uprchlí nebo přeživší židé z celé Evropy, převážně z Německa, Polska a Ruska v poválečné Americe. Šílená minulost, každodenní přítomnost a nejasná budoucnost. Mizející víra, zvyky a jazyk, vznikající Izrael. IBS mne strašně baví, obdivuji jeho vyjadřovací schopnosti, nadhled, duchovní přesah.

25.05.2020

Mají v sobě energii a nepokoj, jsou impulzivní, ale pod tím vším na ně nějakých dvanáct let po válce pořád těžce doléhá zkušenost holocaustu, ztráta blízkých a známých, smutek a melancholie. Hlavně se to týká vypravěče Arona, který ve svém románu na pokračování v jidiš oživuje vzpomínky na židovské Polsko. I já si s nostalgií vychutnávala si všechny jidiš výrazy, zapisovala si oblíbená varšavská jídla a myslela na to, že se k Singerovi brzy musím vrátit.

- "Už jsem vám ale řekl, že židovský New York je malý štetl a že hlavním zaměstnáním je v něm rozšiřování drbů.
- Padesát mi mělo být až za dva roky, já jsem se však tehdy už cítil jako stařec. Prožil jsem dvě světové války, celá moje rodina vymřela a z žen, které mi byly blízké, zbyl jen popel. Lidé, o kterých jsem psal, byli všichni mrtví. Stal jsem se fosílií dávno zaniklé epochy.
- V čem koneckonců vlastně spočívalo židovství Maxovo - nebo Miriamino, či moje? Všichni jsme přeťali své kořeny. Byli jsme tím, co Kabala nazývá "nahými dušemi", pozůstatky duchovního holocaustu."

31.10.2019

Já mám k Singerovi rozpolcený přístup. Jeho příběhy mě vcelku nezajímají, na otravném milostném trojúhelníku Maxe, Miriam a Arona je ta nezajímavost pěkně vidět. Napětí v jejich vztahu začne klíčit v jediném okamžiku, totiž když se Aron dozví pravdu o Miriamině minulosti, ovšem nakonec si to nechá pro sebe a nevzejde z toho vlastně žádný konflikt. Je to tak nějak příběhově o ničem a vůbec je děj dost předvídatelný. Co mám ovšem na Singerovi rád, jsou takové ty jeho reminiscence do židovsko-chasidské kultury. Jeho košaté vzpomínky na poměry ve štatlech předválečné východní Evropy ve mně vzbuzují zvláštní příjemné šimrání pro tu tajemnou okultnost, konzervativnost a nebojím se napsat nádhernou zaostalost, zvlášť když to autor vyšperkuje pozoruhodnou sbírkou hebrejských a jidiš výrazů, které používají postavy tak nějak přirozeně mezi řečí. Myslím, že tenhle typ narativu, ta ojedinělá atmosféra skoro až středověkých poměrů, kterou je Singer na základě svých vzpomínek schopen vykreslit, je také důvod, proč je jako autor tolik populární.