Metafory, kterými žijeme
Mark Johnson , George Lakoff
https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/63952/bmid_metafory-kterymi-zijeme-K96-63952.jpg
4
28
28
Přelomová kniha v pohledu na metaforu, jakož i jedno ze zakládajících děl tzv. kognitivní vědy. Poprvé vyšla v roce 1980 a od té doby v dalších a dalších vydáních i v překladech do mnoha jazyků. Metafora byla od Aristotela chápána jako inovace v rámci jazyka; autoři Metafor soudí, že je to naopak jazyk, jež se děje v rámci metafor, a tudíž že metafora nepředstavuje pojem pro „ozvláštnění“ naší každodenní reality, ale je naopak jejím modelem. Metafory se podle Johnsona a Lakoffa stávají prvotními koncepty, jimiž se setkáváme se světem, se sebou samými, jimiž si organizujeme zkušenost a díky nimž jsme schopni naše pojmy utřiďovat. Autoři vycházejí z nejběžnějších příkladů našich každodenních situací, v nichž se snaží hledat příbuzné skupiny a analyzovat způsob, kterým jsou tyto skupiny vnitřně pořádány. Styl a argumentace je velmi jasná, logická, opřena o minimum speciálních pojmů. Metafory představují knihu, která zasahuje několik oborů: lingvistiku, filozofii (teorii poznání), literární teorii, estetiku, kulturní antropologii, sociologii, psychologii a teorii modelování.... celý text
Literatura naučná Filozofie Jazyky, lingvistika
Vydáno: 2002 , HostOriginální název:
Metaphors We Live By, 1980
více info...
Přidat komentář
Začiatok je fascinujúci. Metafora a jej prenikanie do úplne základných pojmových entít a jej rozdelenie. Koniec knihy sa však snaží o akúsi tretiu cestu medzi objektivizmom a subjektivizmom v podobe experiencializmu prostredníctvom metafory, čo znie zbytočne hegelovsky všezahrňujúco či prekombinovane.
Ps: dočítal som a išiel som spať a pomyslel som si, že som "fajne unavený" - tým, že som použil metaforu odkazujúcu na jedlo gastronomicky fajne, znamenalo aj "poriadne" aj "akurát" - to asi metaforicky vystihuje aj knihu.
Velmi zajímavá kniha dokazující, že metafory nejsou jen záležitost básnického jazyka. Naopak, každý den běžně používáme metafory, aniž si to uvědomujeme, což je doloženo množstvím nejrůznějších příkladů.
Určitě se nebráním kognitivní lingvistice a celá kniha mi přijde naprosto průlomová ve snaze popsat tuto poměrně mladou vědu, nicméně mi přijde, že si Lakoff možná bere až moc velké sousto a ve snaze být tím, kdo vymezí kognitivní lingvistiku jako vědu se vším všudy, se tohoto cíle chopil až moc universalisticky. Velká spousta poznatků tak podle mě je funkční, ale najdou se i takové teorie, které jsou nedostatečně podložené pár účelnými příklady, případně i takové teorie, které podle mě jen čekají na vyvrácení nebo doplnění. Ostatně obrovskou nezakotvenost terminologie vidíme už jen u druhů metafor, které se takřka u každého (nejen) kognitivního lingvisty liší (viz Lakoffova imaginativní a konvenční metafora proti Vaňkové a její uzuální a aktuální metafoře). Když se pak podíváme na knihu v kontextu dalších Lakoffových děl, např. Ženy, oheň a nebezpečné věci, vidíme, že Lakoff se možná v kognitivní lingvistice snaží hledat až moc, jako když například uvádí, že většina procesů spojených i s kognitivní lingvistikou, třeba kategorizaci, dělá i améba a skutečně pak souhlasím s kritikou Vaňkové, která se proti tomu vyhraňuje s tím, že kognitivní lingvistiku a vědu celkově skutečně nemůžeme vypočítávat pouze na aktivitě neuronů atd. Takže za mě rozhodně obohacující kniha, která je potřeba ale ještě trošku víc učesat do nějaké aplikovatelné verze. Jako první uvedení do kognitivní lingvistiky tak trošku děsivé svým rozsahem, ale velmi stravitelně popsáno.