Metafyzika pohlavnej lásky
Arthur Schopenhauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/65_/65135/bmid_metafyzika-pohlavnej-lasky-sK2-65135.jpg
4
77
77
Arthur Schopenhauer (1788 - 1860) o Metafyzike pohlavnej lásky povedal, že patrí k tomu najoriginálnejšiemu, čo kedy napísal. Tvrdí, že akákoľvek zaľúbenosť, nech sa tvári akokoľvek étericky, má svoje korene iba v pohlavnom pude, ba je vizualizovaným pohlavným pudom. Prístup k vôli poznávať je možný vďaka ľudskej telesnosti, pretože vôľa sa artikuluje v nevedomých akciách a funkciách tela. Téma i jej spracovanie je výsostne aktuálne a príťažlivé pre súčasného čitateľa.... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2004 , Kalligram (SK)Originální název:
Die Welt als Wille und Vorstellung, 1819
více info...
Přidat komentář
Pred ctenim teto knihy jsem byl s vetsinou myslenek vnitrne ztotoznen.
Proto cteni teto knihy pro me byla slast!
Strucne, vecna, jedna excelentni myslenka strida druhou, zadny zbyteceny balast.
Me osobne nejvic zasahla pasaz o vuli individua versus vule druhu.
Prislo mi ze v te pasazi je “skryto proroctvi” a sice, ze vule druhu vzdy zvitezi nad vuli individua.
Individum muze vyhrat boj, druh vyhraje valku.
V minulem stoleti myslenky individuii vyhrali “boj” proti “druhu” ale jak ja chapu Schopenhauera, vsechno se zase vrati ke sve prirozenosti a podstate.
Myslenka individua nemuze a nikdy nebude rovnocenym souperem v boji proti prirode.
Amen
Čteno podruhé s odstupem asi dvou let, a myslím, že tentokráte jsem již byl více schopen Schopenhauerovy myšlenky vstřebat. Jedná se nejen a duchaplné čtení, které jako každé navýsost intelektuální dílo, má své obdivovatele i odpůrce, ale též je i stylisticky zvládnuté. Jak píše sám Schopenhauer ve své jiné knížce zaměřené na spisovatelství, myšlenka je před stylem, ale styl bez myšlenky je tupé psavectví. Schopenhauer je autor s celkem originálním myšlením, jak to jen jde po Platónovi a Aristotelovi, a rozhodně doporučuji toto kratší esejistické dílko, i když někomu mohou autorovy názory leckde připadat zpátečnické. Pro mě se jedná o vytříbené dílo génia, s nímž ač plně souhlasit nemusíme, jeho oddanost filosofii a schopnost předkládat složité myšlenky jednoduše se prostě musí ocenit.
„Ztráta milenky působí vášnivě zamilovanému bolest, která přesahuje každou jinou, právě proto, že je transcendentní a že ho nepostihuje jako jedince, nýbrž že se ho dotýká v jeho esentia aeterna, v životě druhu, z jehož zvláštní vůle a příkazu právě zde byl povolán."
Považuji Schopenhauera za jednoho z největších filosofů, kteří kdy chodili po zemi, a mně osobně je nejspíš také nejbližší. Jeho „Metafysiku pohlavní lásky" jsem si toužila přečíst asi od čtrnácti let, takže když jsem ji v prvním měsíci na universitě zahlédla v knihovně, vykašlala jsem se na všechny povinnosti (a že jich bylo hodně) a pustila jsem se do četby.
Je to dílo, které by měl člověk stihnout přečíst mladý. Schopenhauer tu de-romantizuje lásku; ukazuje, že jejím účelem je vždy reprodukce. V jedinci se hlásí o svá práva druh, kdežto individuum je jen nástrojem „slepého puzení k životu“ a otrokem Vůle.
Nadchlo mě, že dílo (1819) je dokonale kompatibilní s evoluční teorií (cca 1859) a že autor z určitého hlediska přece jen přiznává lásce jistou, byť neobvyklou důstojnost, tedy transcendentní význam z hlediska existence druhu. Nejvíc se mi líbí pasáž, kde se praví, že u dítěte zaujímá většinu místa intelekt, kdežto u dospívajícího pohlavní pud, pročež je dětství nejšťastnějším obdobím v životě. (Jakožto člověk, u kterého se pohlavní pud v dospívání neobjevil, mám o to víc místa pro rozum, a tedy pro štěstí, jupí. :D Řekla bych, že to sedí.)
Schopenhauerovo dílko je velmi cenný interpretační nástroj pro lidské vztahy a chování. Pokud se mýlí (což nepředpokládám), zůstává podmanivé svojí originalitou. Kdyby se jím lidstvo dalo poučit, jak by asi vypadaly milostné dopisy?
Klasický Schopenhauer a spousta myšlenek k zamyšlení. Jeho nahlížení na svět sice vůbec nesdílím, nicméně jako člověka zajímajícího se o filozofii mě knížka neskutečně zaujala a bavila. Vzhledem k tomu, jak je útlá a srozumitelná, dá se v pohodě přečíst naráz, ale myšlenky v ní obsažené mám v hlavě pořád. I když se musím přiznat, že některým Schopíkovým obratům jsem se musela usmát. :)
Ďalší podarený výber kapitol zo Schopenhauerovho životného diela "Svet ako vôľa a predstava". Takouto oveľa prístupnejšou formou je umožnené čitateľovi nahliadnuť do inak riadne nakopenej zmesi Schopenhauerových myšlienok. Človek by ani neveril, čomu sa bude venovať tento starý pán a aký postoj k danej téme zaujme. Odporúčam.
Četla jsem v pubertě a kniha všechny mé dívčí iluze rozcupovala na kousky. Přišlo mi to tehdy objevné a dokonalé. Objevné to muselo být hlavně ve své době. Některé konstrukty jsou trochu vycucané z prstu, např. pravidla ve výběru partnerů. I přes ten drsný rozbor má v sobě kniha i dost poetiky. Rozhodně stojí za přečtení. Možná to zkusím znovu s letitým odstupem.
Oponu začal odkrývať Darwin, pokračoval Schopenhauer a po ňom Freud. Racionalizácia ilúzie, iluminácia romantizmu. Láska na pranieri metafyziky priznala svoje zákonitosti a Schopenhauer z role inkvizítora dosiahol doznanie.
Učebnicové filozofy nečtu moc často, ale když už, vždycky se najde něco, čím mě zaujmou – například takový génius druhu je pro začátek krásně libozvučný pojem. Můj obdiv pro myšlenky na svou dobu úžasně pokrokové se ale dost povozil na horské dráze, protože pan Schopenhauer v nejlepším nepřestal (asi by mu zbylo málo materiálu na knihu) a zajímavé nápady prostě musel bohatě vyvážit nabubřelou snůškou až komických nesmyslů. Než naopak, asi je mi milejší biolog filozofem, protože kromě čtení občas zvedne zadek a vyrazí do terénu za nějakým experimentálním důkazem.
Výsměch všem Jůliím, výsměch všem Romeům. A vlastně jemné se uklonění před jejich nekonečností. Není žádné miluji tě, je jen MUSÍME ZACHOVAT DRUH, DRUH JE PŘEDNÍ. Ach ti zamilovaní. Běda nám.
Autorovy další knížky
| 1992 |  Metafyzika lásky |
| 1998 | Svět jako vůle a představa - svazek I. |
| 1994 |  Eristická dialektika, čili, Umění dostati v každé debatě za pravdu |
| 1941 | Životní moudrost |
| 1997 | Aforismy k životní moudrosti |
Schopenhauer promine. Ačkoliv souhlasím s jeho logickými názory, rád se nechávám v tomto směru dobrovolně klamat dál, vždyť by nám tyto analýzy za chvilku všechno, co se týče spirituality a pobláznění, vzaly. Ale je dobře, že tyto myšlenky zaznívají.