Metafyzika sexu

10.03.2015

Knihu uvozuje předmluva Milana Nakonečného, který ji zařazuje do širšího kontextu, a původní předmluva Fausta Antoniniho, jež působí až vypjatě tradicionalisticky (píše také cosi o hodných chlapcích, které italské dívky nechtějí, jelikož podléhají dekadentním vlivům současnosti a pálí za gaunery).

Samotný rozsáhlý Evolův text je velmi erudovaným výkladem mystérií spojujících sexuální zkušenost se stavem osvícení a dosažení původní božské Jednoty. Autor podrobně popisuje erotická mystéria a praktiky rozličných kultur, oblastí a časů: antického Řecka, Indie, Číny, arabských zemí, Egypta, mystéria semitská (kabala), křesťanská aj. Zabývá se také příklady a výklady krásné literatury (d´Annunzio, Baudelaire, Meyrink, Novalis, Dante, Lawrence). Centrálním tématem mýtů je reintegrace původní dokonalé Jednoty rozpadlé mezi dva komplementární prvky: mužské a ženské pohlaví, jin a jang, Šiva a Šakti atd. V mystériích pak jde o cestu zpět – opětovné dosažení dokonalého celku rozumu a tvořivé moudrosti, logu a přírody, které se coby jeden z centrálních symbolů prezentuje jako androgyn. Sex a erós v Evolově pojetí nejsou pouhým nástrojem k rozmnožování, jak jej pojímal kupříkladu Artur Schopenhauer či darwinisté, ani prostředkem výhradně fyzické rozkoše, jak je vnímán především současnou liberální společností Západu. Ale ani fyzična zbavená symbolika mystérií čistě duchovních, v nichž se erós transformuje v asexuální estetický cit. Evola se polemicky staví proti každému, kdo svým výkladem redukuje nábožensko-fyzickou komplexnost jedinečnosti pohlavního spojení – nejvíce to nejspíše schytává psychoanalýza a dle autora falešné interpretace Freuda, Junga a Reicha. Jisté kritice za prvky falše, nesprávného pochopení podstaty a snahy o šokantnost či senzačnost ale neujdou ani esoterici Aleister Crowley a Marie de Naglowska. Jména, která naopak pozitivně utváří background autorova světonázoru, jsou Otto Weininger a jeho slavný spis Pohlaví a charakter (který tolik ovlivnil mladého Wittgensteina), Mircea Eliade, O. Spengler, jistým způsobem také Ludwig Klages a především esoterik a filozof René Guénon.

Sex je pro autora posvátným spojením s bohatým kulturním archetypálně-symbolickým významem, jež umožňuje zasvěcenému dosáhnout božské podstaty a nesmrtelnosti – je ovšem zároveň velmi nebezpečným podnikem pro ty, kteří neví, s čím si zahrávají: k tomu autor uvádí svoji slavnou metaforu „jezdit na tygru“ – pokud se udržíte na hřbetě, využíváte jeho dvojznačný (oživující i temně destruktivní) potenciál, pokud vás tygr shodí, jste vláčen v závislosti na drásavých mukách chtíče a šílenství (není zřejmě bez zajímavosti, že řada lidí, s nimiž šelma Crowley obcoval, údajně zešílela).

Kniha je díky rozhledu a akribii autora z mnoha hledisek dosti zajímavá a podnětná. Evola však svou povahu a poněkud skřípavě tradicionalistické názory možná lépe vyjevuje v sérii vybraných článků z období 1951 až 1971, jež tvoří posledních cca 30 stran. V nich ukazuje svou averzi vůči homosexuálům (u těch, kteří mají homosexuální sklony vrozené díky nedostatečné rozlišenosti během pohlavní diferenciace, dokonce zmiňuje potenciální vhodnost odluky v ghetu; ty ostatní – mužné a pohlavně rozlišené - pak nechápe a předpokládá, že jde o projev kulturního úpadku), katolické církvi i moderním dívkám – především tedy Italkám. Ty jej nadmíru provokovaly svým vyzývavým oděvem a měšťáckou morálkou, s níž chápaly sex coby prostředek společenského růstu. Intenzivní jsou invektivy vůči ženám, které se producírují v bikinách, minisukních, jež chtějí přitahovat pozornost, ale přitom jsou to netýkavky (sic), přičemž prý, „kdyby sexuální povolnost těchto samic odpovídala jejich vyzývavosti, všechna města by se proměnila v pořádné bordely“. Těžko říci, nakolik v tom hrál roli fakt, že Evola na konci války ochrnul díky střepině granátu od pasu dolů...

Pro ideovou kompenzaci pak lze zájemcům doporučit kombinovanou četbu se spiskem Autosexualismus a psychoerotismus Bohuslava Brouka, který byl Evolovým protikladem: psychoanalytik a levicový intelektuál, jehož ideálním společenstvím osvobozené fyzické rozkoše by byl svět, kde všichni beze studu ipsují, exhibují a vzájemně se svádí.

03.11.2014

Evolovi je často podsouváno, že jeho učení je tradicionalistické a obvykle se tím myslí, že je vlastně jen takovou chodící encyklopedií. To je omyl, Evola totiž tradice nejen znal, ale on je především dokonale chápal. Na Metafyzice sexu je to znát mnohem lépe než na známějším Jezdit na tygru. Evola skvělým způsobem vysvětluje esoterní podstatu vztahu muže a ženy, pro západní kulturu zásadní prvek, splývání protikladů, na rozdíl od východního oproštění se. V závěru knihy je přiřazeno několik nejznámějších Evolových esejů, oč menší rozsahem, o to významější obsahem. Je škoda, že Votobia upustila od vydávání Evolových vybraných spisů, jichž měla být Metafyzika první vlaštovkou.