Soukromá sbírka

10.01.2014

V dalším díle se dozvídáme více o tom, co je celý Meteor zač. Popravdě organizace této společnosti, letící vesmírem, je v celé sérii zpracována velmi reálně a uvěřitelně. Naše uplakaná a všemi zrazovaná a využívaná hrdinka už trochu povyrostla a zjevně se podvolila sociálnímu tlaku okolí a začala se oblíkat, i když ji kozy moc neporostly. Její asimilovaná planeta, kde prožila celý dosavadní život ji zjevně vůbec nechybí a sociofobie, kterou bychom čekali u dítěte, které vyrostlo v zemi zapadlém vraku, přerostlém tisíciletým megastromem, sama v divočině jen s nějakým tygroidem, ji jakýmsi zázrakem zcela obešla, má dokonalé znalosti jazyka a v komunikaci s lidmi a jednání je sebejistá a tak pevná v kramflecích, jakoby by vyrostla někde na předměstí nějakého City. Ostatně, kde vlastně byli její rodiče, pokud vrak spadl na planetu už před generacemi, jak naznačuje “fosilnost vraku“? Dalo by se předpokládat, že přeživší založí už dávno kolonii a rozrostou se, jaktože 13leté dítě je na planetě úplně samo? Předpoklad, že by přežili např. pouze dva lidé, kteří zplodili pár dětí, které...měly spolu další děti a tak dále, je jaksi mimo realitu...no nic nebudu hnidopichovat, cílovou věkovou skupinu takové drobnosti nezajímají a to je pro autory rozhodující. Pokud se dostane v panelech na kolonu kosmických lodí, je to opět paráda, s tímhle si Buchet opravdu vyhrál. A to je věc, kvůli které přidávám pořádnou porci bodů, které by si jen příběh nevysloužil. Stále celkem spokojenost.