Metráček I. a II. díl
Stanislav Rudolf
Čtrnáctiletá Jitka trpí tělesnou nadváhou a má díky tomu problémy se svým okolím. Začne se věnovat vrhu koulí, což jí dodává patřičné sebevědomí...
Přidat komentář
Příběh Jitky, která trpí nízkým sebevědomím, neboť je silnější postavy a proto se snaží vyniknout jinak, což se jí přes určité útrapy nakonec podaří. Tuhle knihu jsem vždy měl strašně rád. Myslím že Stanislav Rudolf se dokázal vcítit do ženské duše a skvěle popsat trápení Jitky se svým mindrákem, ale i touze po lásce.
Kdo by neznal metráčka. Po mnoho let se objevuje filmové zpracování v televizi a je úžasný pro další a další mladé generace. Tento film se nikdy neomrzí. Stanislav Rudolf uměl pro náctileté opravdu pěkně psát.
Po dlouhé době jsem se opět vrátila k příběhu Jitky, který jsem jako náctileté děvče četla stále dokola. Jitka pro me byla velkou inspiraci, ze zamindrakovane holky se z ni stává slečna nad věci. Po přečtení druhého dilu jsem na dej nemohla přestat myslet. Tehdy poprvé jsem si uvědomila jak nestala láska je, kolik různých ma podob a ze může skončit i z jiných důvodu, než je nevěra. Cely příběh je o to kouzelnejsi, ze mi ma stále tolik co nabidnout, i presto ze jsem dávno ukončila studium na střední škole.
Kniha Metráček se nabízí jako ekniha zdarma - tak proč nezkusit. Pribeh o strastech dospívající dívky zamlouval, jelikoz potrebuji taky nejaké rady do zivota...;-) Sice zde není zadne dobrodruzstvi ani zahady - ale o to víc je kniha fascinující, protoze, aspoň za mne, knihy nedobrodruzného tématu nejsou zajímavé. Stanislav Rudolf téma proste chytil za správný konec! Doufám, ze i čtenári to chytí za správný konec a kniha se jim bude líbit. Sama nevím, jak to dopadne, ale polovina knihy k takovémuto ohodnocení stačí;-).
Vzpomínka na mládí o dívčích problémech a zároveň, jak z nedostatku udělat přednost.Hezky se čte a zajímavý i druhý díl.
Jitku "Metráčka" jsem milovala. V knize i ve filmu. Bylo mi jí líto a moc jsem jí fandila. Stanislav Rudolf prostě viděl do křehké (nejen) dívčí dušičky. Dneska by ji určitě naší mladí spolučtenáři zařadili mezi motivační knížky o dívkách rebelkách :)))
Trochu očtený, lehce odrbaný Metráček je jednou ze stálic naší knihovny...Doporučuji.
K Metráčkovi jsem se ráda vrátila i v dospělosti. Už jako náctileté se mi moc líbila, zejména díky tomu, že hlavní hrdinka se prostě odlišovala a tím mi byla moc sympatická. Viděla jsem i film, který je taky povedený. Že je druhý díl jsem se dozvěděla až později, ale určitě to není na škodu. Pan Rudolf napsal mnoho knih pro dospívající dívky a rozhodně se mu musí nechat, že dívčím duším rozumí.
Po letech jsem se vrátila zase do dob svého mládí a zase jsem Jitce držela palce a zároveň, když už jsem ve věku víc než dost Jitčiných rodičů, jsem zase rozuměla jim. Problémy mládí a starosti dospělých jsou stále stejné, ať je doba jakákoliv....
Co je lepší? Stát v řadě stejně vypadajících, podobně oblečených, přes kopírák myslících, nebo najít někoho, kdo ocení odlišnost a originalitu? Děkuji panu Rudolfovi nejen za tuto knihu, ale za všechny jeho knížky "pro holky". Měla jsem je ráda a nemyslím si, že by nebyly aktuální.
Po dlouhé době jsem se konečně vrhla na první díl Metráčka.. A... Je to příjemná oddechovka, milé, rychle ubíhající čtení.
Tak to už je dost dávno, když jsem tuto knihu četla. Líbila se mi jako všechny knihy autora
Milé čtení z pera pana Rudolfa, pobaví, člověk se usmívá, ani neví proč. Hezký dívčí románek, v dospělém věku si myslím, že je to příjemná oddechovka.
mnohokrát čtená pubertální kniha a vždy se ráda podívám na filmového Lubomíra Lipského a Mílu Myslíkovu
Štítky knihy
zfilmováno dospívání první láska sebedůvěra, sebevědomí úspěch sportování dětí pro dospívající mládež (young adult) dívčí romány komplex méněcennostiAutorovy další knížky
1973 | Kopretiny pro zámeckou paní |
1977 | Nebreč, Lucie |
1989 | Pusinky |
1984 | Milionová holka |
1980 | Něžně háčkovaný čas |
Vlastně totálně happyendová knížka pro mladé slečny z dob dřívějších. Aneb jak ustrkovaná a neoblíbená zavalitá nešťastná holka svůj talent našla, skvěle se prosadila a k pohodě a uznání a snad i naději v lásce přišla... Když se na to člověk dívá zpětně, usmívá se nad tím, jak mu ty růžový brýle pozdního dětství přišly úplně normální. Ale tehdy to bylo pěkný, příjemný a fajn počtení, a snad nikdo, kdo měl kousek srdce a kousek zkušenosti outsidera, to Metráčkovi nemohl nepřát.