Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
Arťom žije se svým pěstounem ve spletitém labyrintu moskevského metra, na jediném místě na světě, kde je lidstvo po jaderné válce schopné alespoň zčásti přežívat. Jednotlivá lidská společenství živoří v šachtách metra, kde co stanice, to zvláštní komunita, jakýsi mikrostát se všemi svými ctnostmi a nešvary, které známe z každodenního života na zemském povrchu. Arťom se nachází na stanici, která je sice pokládána za jedno z bezpečnějších míst v obrovské síti tunelů, avšak tuto jistotu narušuje temná moc, jež hrozí zničit nejen chlapcovo útočiště, ale celé metro. Mladík, jenž kdysi porušil jedno ze základních přikázání života v metru, je nucen – aby odčinil svou vinu – putovat od jedné stanice ke druhé, projít celým moskevským metrem až do poslední stanice, kde žijí v ideálním společenském zřízení kazatelé. Ti údajně vlastní záhadný předmět, který Arťom musí získat, aby zachránil metro před zkázou, jež hrozí nejen zevnitř podzemního mikrosvěta, ale proniká sem i z povrchu v podobě temných sil... Autor za tento román obdržel prestižní evropskou cenu ESFS Awards Eurocon 2007, jako nejlepší literární debut pro rok 2007. Román posloužil rovněž jako předloha k úspěšné počítačové hře Metro 2033 a hře Metro Last Light (2013).... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , Knižní klubOriginální název:
Метро 2033 (Metro 2033), 2005
více info...
Přidat komentář
Ruská garnitura opět skóruje.
Velký potlesk panu autorovi. Kniha je mistrným počinem v oblasti sci-fi. Nevyčerpatelný postapokalyptický námět zaručuje maximální zábavu a napětí. A napětí a akce také už od prvních stránek z knihy přímo "cáká". Slyšíte tajuplné kroky a vnímáte ponurou atmosféru všude se rozprostírajícího temna a ticha. Atmosféra houstne až by se dala krájet a nikdy nevíte co se odehraje na další stránce. Snad proto také nemůžete odtrhnout oči dokud nedočtete alespoň tuhle kapitolu. Tato kniha je něco jako magnet. Má obrovský potenciál a výbornou dějovou linii. Vše je reálně zakomponované a velmi dobře představitelné. Nikdo nemá žádné nadpřirození schopnosti ani neoplývá zvláštní silou a přesto dokáže věci, nad kterými nám zůstává rozum stát. Má totiž sílu duševní a ta je mnohem víc než silné pěsti a bicepsy. Odhaduji, že nepotrvá dlouho a vyjde i stejnojmený film. Nezbývá než se modlit, aby scénář do rukou nevzal nějaký filmařský packal "autor bezdůchého, nemastného, neslaného a hlavně bez atmosférního avatara" a do hlavní role neobsadil nějakého holohlavého krasavce se stále stejným výrazem..brrr(přeběhl mi mráz po zádech). Jestli se však námětu chopí někdo jako Danny Boyle (28. dní poté) tak vás budou muset ze sedaček v kině odlepit ředidlem.
PK
Štítky knihy
Rusko Moskva putování budoucnost podzemí metro tma mutanti radiace postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
2010 | Metro 2033 |
2015 | Budoucnost |
2011 | Metro 2034 |
2016 | Metro 2035 |
2013 | Soumrak |
Bohužel nebudu sdílet nadšeních předchozích komentátorů (koubíne, sorry). Kniha vznikala svérázným způsobem - interaktivně na internetu, kde o dalším průběhu rozhodovali sami čtenáři. Nevím, zda je to tím, ale působí na mě spíš dojmem šťavnaté počítačové hry (ona PC hra na motivy této knihy vznikla, ale podle všeho je poměrně slabá). Námět je skvělý - život v moskevském metru po jaderné válce. Ale na mé gusto se z metra stalo až příliš bizarní panoptikum plné komunistů, trockistů, fašistů, satanistů, jehovistů, kanibalů, reinkarnovaných Činghis Chánů a dokonce bizarní kastovní symbiózy bývalých knihovníků a elitních vojáků. Démonické kremelské hvězdy, zmutovaný biologicko/radiační sliz a magický foliant věštící budoucnost skrytý v Bibliotěce imeni Lenina - to už bylo na mě kapku moc. Atmosféra je dobrá (ale ne tak, že bych se posadil, na to bych potřeboval asi kingovštější prokres), ale kdyby se téma pojalo jinak než post-apokalyptická road movie a ubylo trochu bizarních kulis, mohla to být pěkná knížka. Na druhou stranu musím uznat, že kdo zná moskevské metro (já ne), má pro něj Metro 2033 asi zvláštní kouzlo. Londýnské metro sice taky neznám, ale gaimanovo podlondýnské NikdyKde mě prostě dostalo mnohem víc, než tenhle radioaktivní boršč.