Metro 2034
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403408/bmid_metro-2034-K05-403408.jpg
3
1689
1689
Svet je v troskách. Ľudia sa navzájom vyhubili. V mestách zničených rádioaktívnym odpadom sa nedá žiť. Za ich hranicami sa rozprestierajú vyprahnuté púšte a húštiny čudných zmenených lesov. Nikto netuší, aké tvory v nich žijú. Civilizácia zaniká. Kedysi dominantný ľudský druh upadá do zabudnutia a spomienky na jeho slávu blednú. Od týchto udalostí ubehlo necelých dvadsať rokov. Druhy, ktoré vznikli v zamorenom svete, sú oveľa lepšie prispôsobené žiareniu ako ľudia. Ostalo len málo tých, čo sa nechcú zmieriť s realitou. Bývajú v moskovskom metre, najväčšom protiatómovom kryte, aký človek vybudoval. V poslednom útočisku ľudstva, kde sa všetko podriaďuje jedinému: vôli prežiť. Obyvatelia okrajovej stanice Sevastopoľskaja sa urputne bránia proti neustávajúcim útokom mutantov z povrchu. Odolávajú vďaka podpore centrálnych staníc metra a ostrieľaným bojovníkom. Jedného dňa sa však preruší zásobovanie aj telefónne spojenie. Vyslaní prieskumníci sa nevracajú a mutanti z povrchu i temné sily z hlbín zeme stále útočia. Vetchý starec zo Sevastopoľskej a neznámy zabijak v službách stanice sa podujmú zachrániť ďalšiu obrannú baštu pred záhubou. Svoju úlohu tu zohrajú dievča zo zabudnutej staničky a prefíkaný flautista, ktorý sa pripojí k výprave po temných tuneloch. V tom čase sa trinásťročný Váňa rozhodne opustiť rodnú osadu a vydať sa na Cestu, ktorej koniec je neistý. Stretne bývalého člena posádky jadrovej ponorky Serafima Antonoviča a dozvedá sa o apokalypse, ktorá postihla svet. Spolu sa vydajú na nebezpečnú púť do Moskvy v nádeji, že práve tam sa zachovali zvyšky civilizácie. Čo ich však čaká na konci Cesty?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2019 , Ikar (SK)Originální název:
Метро 2034 (Metro 2034), 2009
více info...
Přidat komentář
Po delší době jsem se vrátil tam, kam mě to táhlo dlouho dobu. Dva tři roky jsem odolovával druhému dílu, až jsem prostě neodolal. Shodou okolností měli dvojku v jednom oblíbeném internetovém antiku, takže jsem naházel do košíky všemožné chujoviny, i tento druhý díleček. A musím říct, že jsem těch pár korun nevyhodil jen tak do vzduchu.
Dvojka je sice slabší než jednička, ale místy jsem si říkal i opak. Nepřišlo mi, že by se tam nic moc nedělo nebo by to byl kecací román. Od začátku tam bylo napětí, akce a tajemno. Někdy bez nějakého rozumu, ale dalo se to vydržet. Problém jsem měl s postavou Saši. Tahle holka byla fakt divná. Někteří ze zdejších komentujících psali, že nevydařená postava z pohledu autora. Nicméně ta holčina žila celý život v metru, dejme tomu ve sklepě, uvězněná, neznala nic. Takže pochopitelně bude vypatlaná. To se dalo čekat. Jen škoda, že autor tyto pasáže lépe nenapsal. Přišly mi, ač nejsem znalec a zkušený čtenář, že opravdu tam něco chybělo. Krásné tři hvězdy.
Po prvním dílu, který mě docela bavil nastoupila dvojka a ta mi přišla taková nemastná, neslaná. Spíš než že by se něco dělo, tak postavy filozofovaly a rozjímaly nad sebou, ostatními a situací. Až ke konci se dej nějak rozjel, ale až křečovitě.
(SPOILER)
Na Metro 2034 jsem neslyšela žádné dobré ohlasy, což ve mě vyvolalo obavy a rozmýšlela jsem se, jestli se mám do něj pustit.. zvláště potom, co ve mě předchozí díl vyvolal rozpaky. Ale vzhledem k tomu, že herní verzi postapokalyptického metra mám ráda, rozhodla jsem se volnému pokračování dát šanci.
Hlavního průvodce tímto nepřívětivým světem nám dělá postarší muž s přezdívkou Homér. O svém životě často přemýšlí a považuje ho za nudný. Jeho velkým snem je zažít něco, o čem by mohl napsat příběh, který si budou lidé předávat z generace na generaci. Šanci na dobrý příběh mu dá Lovec, který se ho rozhodne vzít s sebou na stanici, z níž se dlouho nikdo nevrátil. Je totiž nutné zjistit, co se tam ve skutečnosti děje.
Druhý pohled nám poskytuje Saša, která doteď živořila se svým otcem ve vyhnanství. Setkání s Homérem a Lovcem jí převrátí život naruby a vydává se poznávat krásy i hrůzy metra.
První třetina příběhu mě příliš neoslovila, ale následně, když jsem zjistila, co se na zmíněné stanici děje, se mi konečně podařilo do knížky ponořit. Každý hledá řešení problému po svém, ale není času nazbyt a je třeba jednat. Nalezneme zde rozkol mezi vykonáním zlého pro dobro většiny a riskem nabízejícím druhou šanci. Příběhem se proplétá i romantická linka, ale žádný dechberoucí románek nečekejte.
Z mého pohledu Homér často filozofuje o životě, Lovec působí jako stroj a Saša je naivní holčička, která měla většinu času více štěstí než rozumu. Hlavní hrdinové putují stanicemi metra a každý má v hlavě vlastní představu o vyřešení problému, přičemž mi Homér v mnoha případech připadal spíš jenom jako pozorovatel, který sbírá materiál pro svou knihu.
Závěrem musím říct, že sice nejsem učarovaná, ale čtení pro mě nebylo žádným utrpením a místy jsem se opravdu chtěla dozvědět, co bude dál. Škoda, že jsme se alespoň na chvilku nepodívali za Arťomem. :)
Zvládla jsem všechny tři díly, ale asi nejspíš jen ze setrvačnosti...
První díl ušel, doufala jsem že druhý bude lepší, což byl (ten se mi "líbil" nejvíc), třetí byl nudný a ten konec mě vyloženě naštval. Celou sérii hodnotím jako velmi slabou.
(SPOILER) I kdyz opet hlavni “ukol, kolem ktereho se cela kniha toci, neni zadne velke terno, tak mi dej i pribeh sedl lepe nez prvni dil. Proste akci kolem Huntera jsem si uzil vic, ze ztraceneho huntera v jednicce. Bonusova kapitola o Vanovi a Sarafimovi byla taky super, klidne bych kolem nich zvladl samostatnou knihu. Celko bych si rad precetl vic o tom, co se delo behem valky, jaky je pohled a osudy v jinych castech sveta (USA, zapadni evropa), nebo o Smaragdovem meste. Glukhovskeho svet toho rozhodne ma jeste hodne co nabidnout a trochu se obavam, ze ve 3. knize moc odpovedi nedostanu. Kazdopadne se na 3. tesim vic, nez jsem se po precteni 1. tesil na 2.
Glukhovsky stvoril ideálné universum po jadrovej vojne. Moskovské Metro ma všetky predpoklady, kde sa dá prežiť radiácia. Spoločenstvá v metro sú roznôrodé, ako ľudia, bojujú obchodujú, žijú spolu. Do života im zasahujú príšery, nevysvetliteľné javy, radiácia, choroby a práve takáto záhadná nákaza je to o čom hovorí METRO 2034. Hunter, starec Homér, a mladá dievčina Saša sa snažia zachrániť chorých ľudí, každý po svojom. Na knihe mi vadilo, že absentoval lepší príbeh, je to o ceste z ohrozenej stanice na okraji na ďalšiu izolovanú stanicou, cestou sú nalepené drobné čriepky zo života metra a to je tak asi všetko. Kniha trochu sklamala. Bonusom bola dobrá poviedka na konci, ktorá knihu trochu zachránila.
Hodnotím 3,5. Za mě to nebyl špatný příběh, ale mrzelo mě, první díl měl v sobě tolik potenciálu pro pokračování, kterého autor nevyužil a místo toho zvolil volné pokračování. Je zde hodně filozofie a vzpomínání na to, jaký byl život dřív na povrchu. Co mi zde vadilo, že kapitoly mohly být rozděleny podle postav a ne jen mezerou, a najednou jiná dějová linka.
O něco slabší, než první díl. Zejména zbytečné mi připadaly pasáže, kde postavy filozofovaly/snily/vzpomínaly. Ano, byly tam i dobré momenty, ale celkově by knize prospělo, kdyby byla více akční a méně ukecaná.
Už není přikládána tak zásadní role různým ideologiím l, které jednotlivé skupiny stanic vyznávají, což je mírné plus. Na druhou stranu si častokrát autor hodně usnadňuje práci, aby tyto věci nemusel řešit (diplomatický pas je vstupenkou všude). Pryč je ta ponurá atmosféra plná strachu z neznámého. V tomto díle postavy cestují mezi stanicemi většinou bezproblémově a rychle a dokonce je k vidění něco, co v prvním díle bylo považováno za naprosto nereálné - funkční vlak.
Jednotlivé postavy jsem si také příliš neoblíbil, snad až na Homéra, který měl tendence se chovat celkem rozumně. Velmi se mě bavil velitel stanice, který v obavách o své místo/život zatajoval svému velení fakta, která mohla mít zcela fatální důsledky. Škoda, že tahle postava měla jen pár replik.
Metro 2034 není kniha vyloženě špatná, ale žádný zazrak to také není a od prvního dílu došlo k poklesu kvality. Dávám průměrné 3* a doufám, že třetí díl se bude spíše podobat prvnímu.
Druhá kniha je volným pokračováním dílu prvního. Hlavní hrdinka prochází metrem s vojákem, jehož charakter je velice komplikovaný a bylo by zajímavé ho i sledovat, kdyby měl nějaký vývoj. Jeho tvrdá emoční slupka se silně propisuje do tónu knihy. Hlavní hrdinka je zase mlaďounce naivní aktivistka. Spolu tvoří nesourodé duo, s totálně odlišnými pohledy na život. Bohužel i zde je promarněn potenciál a vývoj jejich vztahu vyprchá do prázdna. Jejich nepřítelem navíc už není nic tajemného, ale i tak se neviditelně šíří metrem a zabíjí. Po pár stránkách vlastně víte s čím naši hrdinové bojují, takže je to spíše detektivní adventura, kde jsou naše charaktery celou knihu téměř neměnné. Tajemno a příšery se vytratili do vakua, takže metro působí jen jako rozvětvený podzemní bunkr. Další mínus pro nevyužití naší dvojice. Knihu jsem četl během lockdownu a je čtivá. Její děj je v jádru velmi zajímavý a nahlíží na další aspekt obrovské tikající bomby, která může všechny zabít, ovšem je zpracována nezajímavě. Když nad tím zpětně uvažuji, tak jsem rád, že jsem jí věnoval svůj čas, ale podruhé bych si jí přečetl, jen kdyby to byla poslední kniha na zemi a slza by mi tedy ukápla, proč zrovna ta.
Takové nijaké pokračování celkem povedeného prvního dílu. Vytratila se mi z toho nějaká pointa, propracovanější vývoj nebo alespoň zajímavá ambice postav. Kdybych to měl popsat jedním slovem, tak asi povrchní. I ten existencialismus z prvního dílu je nějak upozaděn. Většinu knihy čekáte na nějaký zlom, který vám to všechno uvede do nového světla... a on nepřijde. Zhruba od půlky jsem se začal těšit, až to budu mít za sebou a začnu číst něco nového.
Moje lehce obsedantně kompulzivní povaha mi nedovolila knihu nedočíst a asi mi ani nedovolí vynechat poslední díl.
Bohužel Metro 2034 nedosahuje kvalit svého předchůdce. Velká čast knihy mi přišla kostrbatě napsaná a nezáživná. Na druhou stranu mě však zaujaly Homérovy vzpomínky na život před a během výbuchu. Musím ale také podotknout, že atmosféra byla skvělá.
jakoby najednou zmizel svět mutantů a jaderných nestvůr na povrchu, přitom výbuch na konci 2033 nemohl všechny zničit.
Už to není tak uchvacující a napínavé z číhajících tajemných bytostí; jakoby najednou všechny zmizely a už se řešily jen vztahy mezi lidmi a společenstvími ve stanicích.
Já se přiznám, že vybočím z řady, protože mě se líbil i druhý díl. A ano uznávám, že je jiný, ale za mě taky dobrý. Není jednoduché psát něco po první knize s "wau efektem". Tady se to za mě povedlo.
Je to pro mne uplne novy nepoznany svet myslenek. Rad jsem si Metro precetl. Presto si myslim ze tyto knihy ksou urceny pro mensi hloubajici publikum nez jsem ja. :)
Pro mě o poznání slabší díl než 2033. Ani nevím jestli se mi chce pokračovat. Zkusím dát šanci i třetímu dílu a uvidí se ...
(SPOILER) Nevím jestli se vyčerpal potenciál tématu, nebo jestli autor moc tlačil na pilu, ale přišlo mi to proti 2033 jaksi šité horkou jehlou. Dost mi vadilo, že se Glukhovsky nedržel toho co nastavil v prvním díle. Tam se na povrch nedalo bez obleku vyjít a i s oblekem jen tak tak. Ve 2034 si na povrchu trajdá kde kdo a nic se neděje. Nejzajímavější pro mě byl paradoxně doslov.
Podle mě dost nedoceněná nebo možná nepochopená záležitost. V jedničce vlastně nemáme žádnýho klasickýho protagonistu. Skutečným hlavním hrdinou jsou samotný prostory metra, moskevský vnitřnosti prolezlý parazitujícíma zbytkama lidský rasy, se všema jejíma ideologiema a zoufalýma snahama dát celý tý parodii na život něco, co alespoň vzdáleně připomíná řád, nebo nějakej smysl proč pokračovat dál. Arťom nebyl ani tak protagonista, jasně, sledujeme všechno jeho očima, ale on sám je stěží víc než pozorovatel, podobně jako samotnej čtenář.
Dvojka na to jde jinak. Autor sází na to, že se, aspoň trochu, už v metru vyznáme, a předkládá nám pár klasických hrdinů a pár jejich motivací. Takových motivací, že by za jiných, normálnějších okolností působily klišovitě, nebo rovnou trapně. ALE, neni právě fakt, do jakých kulis a okolností je to hozený, pro celkový hodnocení naprosto zásadní? Vždyť se bavíme o světě, kde se podřezávaj krky pro pár patron, kde se lidi žerou navzájem, kde matka prodá svoje dítě pedofilovi za kousek žvance, kde lidi dělaj co můžou, aby zopakovali všechno, co v první řadě vedlo k tomu, že teď musí živořit v metru. Neni skvělý, že i v tomhle bordelu existujou lidi, schopný se upnout k něčemu, pro většinu jejich soukmenovců naprosto fantasmagorickýmu, jako je osudová láska nebo historickej epos pro příští generace? Žít ve stejným světě, asi bych si taky ťukal na čelo. Ale zároveň by mi to přišlo ohromně sympatický :). A možná i dodalo naději, že lidstvo ještě neni úplně ztracený.
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Dvatisícetřicetčtyřka staví na základu z prvního dílu, takže si neodpustíme úmorné prodírání se ze stanice na stanici s nulovým vlivem na děj, nicméně události na stanicích a hovory mezi postavami konečně za něco stojí, otevírají se nám možnosti hlubších otázek a nastiňují se morální dilemata.
Zároveň se nám mění fokalizace na vnější a nejsme vázáni na nudného Arťoma. Nejvíce sledujeme děj společně za přítomnosti moderního "kronikáře a umělce" z metra, postaršího chlápka s přízviskem Homér.
Literárně mi přijde, že jde o mnohem lepší díl než je díl první, a to především díky aspektům shrnutým v prvním odstavci, které knize dají hlubší vrstvu čtení. Homér totiž zná hodnotu knih a historie a snaží se za ně bojovat i v prohnilých tunelech. Sympatické je i to, že za tuto myšlenku nebojuje kalachem, ale ideou vytvořit nesmrtelný příběh hodný jeho jména, který obsáhne vědění dosavadních věků a uchová ho pro další generace.
Glukhovsky pro mě jako autor vyzrál a hraje si s metatextovostí svého díla, takže je nám jako čtenářům naznačováno, že autorem celého textu je sám Homér, který tedy splnil svůj předurčený úděl. Celkově mnohem lepší než díl první, ale rozumím zdejším čtenářům oddychovek a "kvalitní literatury", proč zde má dvojka o hodně nižší hodnocení.
Štítky knihy
Rusko Moskva ruská literatura putování podzemí metro radiace vědecko-technická revoluce postapokalyptická sci-fi
Poté, co jsem si připomněla první díl série, bylo na čase pokračovat dílem druhým. A i tentokrát v podobě audioknihy.
Přiznám se, že ten začátek byl pro mne trochu boj. Nějak jsem se nemohla pořádně zaposlouchat. Jedná se o volné pokračování, takže je potřeba počítat s tím, že ten druhý díl nenavazuje úplně těsně na ten první. A člověk se do toho děje musí prostě nějak dostat, než se chytne. Aspoň teda já to tak cítila. Ale pak jsem se chytila (cca po třetině) a ten zbytek jsem si už uměla užít, když jsem konečně začala chápat, kam se ten děj ubírá a o co tam teda jde.
Opět se tu setkáváme s některými postavami z jedničky, potkáváme tu postavy nové. A to mne bavilo. A jsem teda zvědavá, jak to autor vymyslel v tom díle třetím - jak ty postavy propojil a jak ty jejich linie uzavřel.
Musím říct, že se mi líbí, jak autor dokázal vykreslit to prostředí. Úplně jsem měla pocit, jako bych tam s těmi lidmi byla - dost jsem to nasávala. Působilo to neuvěřitelně sugestivně. Navíc ta celková atmosféra příběhu je dost neutěšená, s takovým určitým pocitem nervozity a strachu, co vás tu více, tu méně šimrá někde vzadu v hlavě, protože ta situace, v níž se ti lidé ocitli, žádný veselý pocit úplně nenabízí. A já si neumím představit, že by to za dané situace mělo být jinak.
Nakonec 4 hvězdy a těším se na závěrečný díl série.