Metro 2034
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403408/bmid_metro-2034-K05-403408.jpg
3
1688
1688
Svet je v troskách. Ľudia sa navzájom vyhubili. V mestách zničených rádioaktívnym odpadom sa nedá žiť. Za ich hranicami sa rozprestierajú vyprahnuté púšte a húštiny čudných zmenených lesov. Nikto netuší, aké tvory v nich žijú. Civilizácia zaniká. Kedysi dominantný ľudský druh upadá do zabudnutia a spomienky na jeho slávu blednú. Od týchto udalostí ubehlo necelých dvadsať rokov. Druhy, ktoré vznikli v zamorenom svete, sú oveľa lepšie prispôsobené žiareniu ako ľudia. Ostalo len málo tých, čo sa nechcú zmieriť s realitou. Bývajú v moskovskom metre, najväčšom protiatómovom kryte, aký človek vybudoval. V poslednom útočisku ľudstva, kde sa všetko podriaďuje jedinému: vôli prežiť. Obyvatelia okrajovej stanice Sevastopoľskaja sa urputne bránia proti neustávajúcim útokom mutantov z povrchu. Odolávajú vďaka podpore centrálnych staníc metra a ostrieľaným bojovníkom. Jedného dňa sa však preruší zásobovanie aj telefónne spojenie. Vyslaní prieskumníci sa nevracajú a mutanti z povrchu i temné sily z hlbín zeme stále útočia. Vetchý starec zo Sevastopoľskej a neznámy zabijak v službách stanice sa podujmú zachrániť ďalšiu obrannú baštu pred záhubou. Svoju úlohu tu zohrajú dievča zo zabudnutej staničky a prefíkaný flautista, ktorý sa pripojí k výprave po temných tuneloch. V tom čase sa trinásťročný Váňa rozhodne opustiť rodnú osadu a vydať sa na Cestu, ktorej koniec je neistý. Stretne bývalého člena posádky jadrovej ponorky Serafima Antonoviča a dozvedá sa o apokalypse, ktorá postihla svet. Spolu sa vydajú na nebezpečnú púť do Moskvy v nádeji, že práve tam sa zachovali zvyšky civilizácie. Čo ich však čaká na konci Cesty?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2019 , Ikar (SK)Originální název:
Метро 2034 (Metro 2034), 2009
více info...
Přidat komentář
Tohle určitě není bestseller. Průměrná kniha o zániku světa.
Pane Rudolfe Řežábku - vraťte se do školy a naučte se česky!!!
“Duše se přece nerodí černá. Zpočátku je jasná a průsvitná. Teprve postupně tmavne, skvrna za skvrnou, kdykoli si odpustíš něco zlého, najdeš pro to ospravedlnění, namluvíš si, že je to přece jen hra. Jednou čerň převládne. Člověk si sám toho okamžiku všimne jen málokdy, protože zevnitř se dá jen obtížně poznat. Ale mně bylo najednou jasné, ze právě nyní a teď překračuji hranici a od té chvíle budu jiný člověk. Navždy.”
První kniha série mě fascinovala a čtu ji celkem pravidelně v období Vánoc. Druhé knize jsem dlouho odolával na základě hodnocení a komentářů. Po přečtení, resp. již v jeho průběhu, jsem si uvědomil, že jsem se bál zbytečně. Je to stále tak mrazivé a chytlavé, že mi desítky stran dělaly společnost každý večer. Nehledal jsem souvislosti a návaznosti příběhu na první knihu a tím sem si četbu užil o poznání více. Naštěstí si po x přečtení první knihy stejně nepamatuji vše dopodrobna a mnoho věcí se mi slévá z herních adaptací. Mám-li hodnotit, lehce slabší než Metro první + otřesná korektura, která nic nepodchytila. Především zpočátku knihy, co třetí strana, to chyba bijící do očí a kazící čtení (skloňování jak z Google překladače)... 85%
Bohužel souhlasím s většinou komentářů, málokdy se mi stane, že se musím vyloženě nutit dočíst knihu, ale tohle je bohužel ten případ.
Když pominu, že hlavní postavy jsou značně nesympatické, popis stanic, který se mi tak líbil v prvním díle, zde skoro chyběl tak nejvíc ze všeho mě štvaly nesrovnalosti s první knihou. Stanice kde čelí každou noc útokům zvenčí a v prvním díle to jsou ostřílení profíci (což dává smysl) jsou tady banda blbců, kteří střílejí od boku a pak utečou (což mi moc nedává smysl). V prvním díle se ven odváží jen trénovaní borci a i ti mají problém, tady pobíhá hloupá holka venku a v pohodě, navíc za dne, což v prvním díle jasně označil Mělnik za rychlý způsob jak okamžitě oslepnout. No a ta dále. Prostě se to nepovedlo, jdu na další díl a doufám, že se bude podobat tomu prvnímu.
Tak tohle byla hrůza hrůz.
Až zpětně po přečtení prvního dílu mi došlo, že tam vlastně nebyla žádná romantická linka, Arťoma ani nenapadlo koukat po holkách, protože měl spoustu jiných starostí - nebo jsem si to aspoň myslela. No... Autora nejspíš někdo na tento "nedostatek" upozornil, a tak se to rozhodl v druhém díle napravit. A poslal tak úspěšně do kytek celou ideu, kterou vybudoval v předešlé knize. Saša mě štvala prakticky od chvíle, kdy se objevila, Hunter byl na odstřel a nad Homérem jsem jen protáčela oči. Tenhle díl se opravdu nepovedl.
Výrazně slabší než první díl. Vůbec mi nevadila změna postav, právě naopak. Autor zde ale dostal do popředí to, co v první knize stálo na okraji - a právě proto fungovalo tak skvěle. Jak by se lidská společnost proměnila, kdyby byla zahnána do podzemí? První díl byl v tomto ohledu autentičtější, čtenář byl spíše pozorovatelem tohoto nově vzniklého světa, a právě díky tomu se mohl aktivně účasnit. Hlavní postavou druhého dílu je starý mudrc, který o těchto věcech aktivně přemýšlí. Vzniká tu jakási bariéra mezi světem a čtenářem, která u prvního dílu nebyla. Navíc se z toho jaksi vytratily různé interpretace světa.
Totálně nezáživná, suchopárná, neosobní a nudná rusácká sračka bez chuti a bez příběhu, na kterou nehodlám plýtvat více než jednou větou.
Na rozdíl od většiny čtenářů si nemůžu pomoct. Metro 2034 mi přijde kvalitnější četba, než první díl. Stále je zde velké množství nedostatků, které jsem popsal u Metra 2033, ale jsou podle mě méně výrazné.
Atmosféra je opět skvěle vypracovaná a opět velice často narušovaná dialogy. Oproti prvnímu dílu už jsem si ale nemusel na každé stránce zoufat: "Takhle přece nikdo nemluví." Ano, dialogy byly rozhodně nepřirozené a člověk prostě u jejich četby nemá pocit, že jde o rozhovor vedoucí k vyjádření něčeho, ale alespoň nebyly plné slov, které prostě naprosto jasně nepatří do prostředí postapokalyptického Metra.
I postavy jsou podle mě lépe zpracované. Bohužel k zajímavým profilům, vnitřním konfliktům a podobně mají rozhodně daleko, jsou jednorozměrné a spíše nesympatické. Nicméně oproti prázdnému Arťomovi jasné zlepšení. Jeden rozměr je přece jen lepší, než žádný.
A nakonec, zmizelo i hloupé řešení problémů stylem Deus ex Machina. Pokud se postavy dostávají do problémů, dostanou se z nich buď vlastními silami nebo s pomocí ostatních postav.
Celkový pocit je stále mírné zklamání. Metro má úžasný námět a popis atmosféry je stále působivý, ale chyb tam je k nalezení veliké množství. Ke zlepšení ale došlo. A proto, tak jako jsem u Metra 2033 hodnotil lepšími 3*, zde hodnotím horšími 4*. Jen doufám, že u dalšího dílu dojde k dalšímu zlepšení, a tak se ke skvělému námětu přidá i rovnocenné zpracování.
Oproti prvnímu dílu se celý děj odehrává na mnohem menší ploše a pár (docela podivuhodných) postav plní takříkajíc pouze hlavní quest.
Autor lehce poodkryje roušky celosvětové tragédie a zároveň si hodí vějičku do třetího pokračování (to tak odhaduji, nicméně co vím, tak aktuálnímu dílu herního zpracování to odpovídá). Sem tam mi přišlo, že jednotlivé odstavce nenavazují, nebo tak nějak podivně.
Takže jo, šlo to, nic zásadně negativního bych tomu nepřisuzoval. 6/10
Skvelé voľné pokračovanie prvej knihy. Po prečítaní recenzií na Metro 2034 som mala miernu obavu, že ma bude kniha nudiť, ale opak bol pravdou. Jednotlivé kapitoly som doslova hltala. Oceňujem filozofický pohľad autora na metro, opis vnútornej psychológie postáv. Napriek tomu, že Arťoma tam bolo minimum jeho miesto bravúrne nahradila Saša. Mne sa kniha naozaj veľmi páčila, rada sa k nej ešte raz vrátim. Ako napísal Homer, moskovské metro je archa pre každého z nás. Jednoznačne odporúčam prečítať.
Tento díl mne rozhodně nezaujal tolik, jako ten předešlý. Plus dávám za postavy z prvního dílu, neboť konečně vím, jak to s nimi dopadlo dál.
Ze začátku docela divné, když tam není Arťom jako hlavní postava, ale když jste tak v půlce tak si říkáte, že by to jinak do toho příběhu nezakompletoval. Pro ty co jsou sklamaní že přišli o Arťoma tak v dalším díle je :)
Po senzační jedničce mě ani rozpačité hodnocení a komentáře neodradily od toho, abych se střemhlav vrhla na 2034.
A ničeho nelituju! Ani v nejmenším.
Sice je pravda, že tahle kniha je docela jiná, než ta první, ale to není na škodu. Ostatně změna postav, změna stylu.
Navíc já v 2034 vidím víc než jen knihu se senzačním příběhem, jako bylo 2033. Mám pocit, že se autor potřeboval vypsat. Nějak předat čtenáři svoji filozofii - proto tedy příběh není tak strhující. Oproti tomu myšlenky, kterými je kniha protkána, respektive na kterých stojí, jsou fascinující.
2034 je kniha tak ruská, jako samotný Dostojevskij. A to nejde hodnotit jinak, než s nadšením.
Strašně mi tu chyběl hrdina s prvního dílu.. Nemohla jsem si zvyknout,úplně jiný styl psaní.. Přeskakování s místa na místo ,měla jsem dosti zmatek v postavách.. PROČ SAKRA? :( po tak krásné jedničce? :( No uvidíme na poslední díl,snad mě nezklame jako tento ...
Trochu mi zde chyběl hlavní hrdina z prvního dílu. Bylo to trochu zdlouhavější, ale byla to zajímavá sonda do života pod zemí. Do myšlenek lidí, kteří přežili a kteří bojují o přežití s jinými lidmi, sami se sebou a dokonce i s něčím co neznají.
Je v tom hodně poetiky a filosofie. Jen myslím, že nikdo, kdo nezná Moskevské metro a ruskou mentalitu nemůže to kompletně pochopit. Mně to celkem sedlo (možná to dvouleté studium v Moskvě a děs z moskevského metra :-) )
Druhý díl... pohled hlavních hrdinů z jiné části Metra. Díl plný tajuplných myšlenek a hlubokého hloubání, střídající se s ne tak častými ale brutálními akcemi spolu s atmosférou dělají tenhle díl míň zaživný, však neskutečně plnohodnotný z jiné perspektivy myšlení člověka
Štítky knihy
Rusko Moskva ruská literatura putování podzemí metro radiace vědecko-technická revoluce postapokalyptická sci-fi
Nevím, jestli to bylo knížkou samotnou nebo mou sníženou chutí číst, ale trvala mi dost dlouho. Ne a ne se začíst. Když vše bylo za mnou, nemohl jsem se zbavit pocitu, že většina knihy byla vleklá a konec naopak až zrychlený. Ale třetí díl si přečtu také.