Metro 2034
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408911/bmid_metro-2034-v1T-408911.jpg
3
1689
1689
3. vydání. ŘADU LET POTÉ… Rok 2034 Jaderná válka zničila celý svět. Velkoměsta zmizela z povrchu Země, o ostatních nikdo nic neví. Zbytky lidstva tráví dny v bunkrech a protileteckých krytech, z nichž největší je – moskevské metro. Všichni, kteří se v něm nacházeli, když na hlavní město padaly bojové hlavice raket, se zachránili. Pro ty, jimž se podařilo přežít poslední soud, se stalo novou Noemovou archou. Povrch planety zamořila radiace a žijí na něm nestvůry. Život je možný jen v podzemí. Stanice se změnily v městské státy a v tunelech panuje tma a strach. Obyvatelé Sevastopolské, malé podzemní Sparty, přežívají na své stanici za cenu neuvěřitelného úsilí. Jednou však dojde k tomu, že Sevastopolskaja je odříznuta od velkého metra a jejím obyvatelům hrozí strašlivá záhuba. Na záchranu je zapotřebí opravdového hrdiny.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2019 , Laser-books (Laser)Originální název:
Метро 2034 (Metro 2034), 2009
více info...
Přidat komentář
Paráda, trochu jsem se na začátku ztratil a ke konci bylo špatně použito jméno hlavního hrdiny, ale i přesto super kniha.
Jelikož žeru všechno kolem metra, tak mi nejdřív nevadil ani odklon od hlavního hrdiny a těšila jsem se na prozkoumání dalších částí postapokalyptického Moskevského metra. Jenže nakonec se nikam moc nepodíváme a ani těch nových mýtů a legend se moc nedočkáme, k tomu ještě ta zbytečná cesta k Smaragdovému městu, to mě fakt naštvalo, že z toho nic nebylo. Oproti prvnímu dílu sešup dolů.
No, tři hvězdy za to, že jsem se k úplnému dotčení knihy dokopávala asi tři roky. Byla rozečtená a pak jsem ji četla znova. Popis je zajímavý, děsivý i krásný co se týká metra jako takového, ale na příběhu je potřeba ještě zamakat. Dlouho se nedělo nic a pak ke konci tak nějak všechno.
Půjdu proti většině a řeknu to rovnou, 2034 se mi líbilo víc než předchozí kniha série. Jak jsem napsal u 2033, občas mě postava Arťoma štvala svou ňoumovitostí, takže mi zase tak nevadilo, že nyní takřka chyběl. Zato (staro)nové postavy se mi dost líbily, nabízely zase typově jiné charaktery a možnosti rozvíjení příběhu. Pozitivně hodnotím větší filosofičnost díla, to přemýšlení nad světem a apokalypsou mě bavilo, líbilo se mi rozšiřování a prohlubování informací o univerzu Metra.
A na závěr si dám jeden citát, který mi přijde, že na dnešní dobu začíná víc a víc sedět.
"Poslední válka byla urputnější než všechny předchozí a trvala proto jen pár dní. Od druhé světové války uplynuly tři generace, poslední veteráni zemřeli a pro žijící byl strach z podobného konfliktu neznámým pojmem. Kolektivní šílenství, které tehdy miliony lidí oloupilo o jejich lidskost, se opět stalo běžným politickým nástrojem.
Fatální hra o lidstvo se s každým dnem stále více osamostatňovala a nakonec už nezbýval čas přijmou správná rozhodnutí. Zákaz použití atomových hlavic byl v zápalu boje smeten pod stůl – v prvním aktu dramatu byla tato zbraň smetena pověšena na hřebíček a v předposledním se z ní zase začalo střílet. Přitom samozřejmě nehrálo žádnou roli, kdo stiskl spoušť jako první."
Jinačí než Metro 2033, ale neřekl bych že horší. Nenavazující děj na první díl mi také vůbec nevadí. Jediné co dost kazí dojem je hromada překlepů, což byl problém i u prvního dílu. Za mě 80%
Než jsem se do této knihy pouštěla, slyšela jsem ze všech stran, že první díl je nejlepší a pak už to za moc nestojí.
No, mě se asi víc líbil tento. Je pravda, že propracovanosti a ponurosti prvního dílu tento nedosahuje ani zdaleka, ale pro mě to přidalo na čtivosti a začetla jsem se během pár stran a nemohla jsem knihu odložit. Je ovšem také možné, že to způsobilo jen to známé prostředí, po kterém se mi už stýskalo.
Mnoho filozofování a příběh se jaksi nějak vytrácí. První kniha měla děj, nebylo to žádné světoborné dílo, ale alespoň se tam něco dělo, zde autor spíš filozofuje než aby se zabýval psaním nějakého děje. Osobně oproti předchozí knize je o mnoho slabší. Nevím jestli budu číst další díl.
A já si nestěžuji. Přestože jednička byla skvělá, i když literární námět ohraný, přesto v sobě nesla originalitu a takový super náboj.
Obě knihy jsem poslouchala, u jedničky jsem měla popisované pocity úzkosti, nemohla jsem zhasnout a kouknout se dveřmi na ztemnělou chodbu ve mně vyvolávalo chvění močového měchýře :).
U dvojky jsem se zachvěla jen občas, ale poslouchalo se to dobře, i když děj byl opravdu znatelně slabší a já těch osmdesát dala z nostalgie. Holt ale o deset méně dát nejde :).
Tak nějak jsem to asi moc nepochopila? Příběh i postavy divné, děj se vleče a vleče. Ne že bych byla fanoušek tohoto žánru, ale první díl jsem zvládla, i když mě nenadchl, ale tohle podle mě slátanina.
po 2033 trošku zklamání, příběh se již netočí kolem monster ale kolem epidemie, a to mi přijde jako škoda... ale pořád jde o dobrou knihu
Bohužel tohle pokračování si průměr zaslouží. Nevím proč se upustilo od Arťoma a pojednává se o Hunterovi (o kterém se v podstatě nic stejně nedozvíme). Atmosféra mi přišla taky trochu jinde, pár prvků stísněnosti a bezmoci tam bylo, ale určitě ne jako v 1. díle. Kdyby se děj vydal stejnou cestou jako PC hra (Metro Last LIght), myslím, že by to bylo úplně o něčem jiném. Takhle jde jen o vycpávku mezi 1. a 2. dílem, kterou si můžete přečíst, ale nemusíte, nic extra zásadního se zde nestane. Ještě mě napadá, možná si něco nepamatuji nebo jsem si nevšiml, dost věcí do 3. knihy mi doplnila právě 2. PC hra, přičemž vždy to bylo spíše naopak :)
První díl se mi docela líbil a skončil fakt zajímavě, těšila jsem se na pokračování s Arťomem. Druhý díl nenavazuje, jiné postavy, Arťom nikde, objeví se až v půlce knihy a pak se tam jen tak občas mihne, hrozná škoda. Huntera známe z jedničky, nicméně nové postavy mne bohužel moc nezaujaly :-( kdo srovnává Metro se Silem je blázen, neboť Silo je topovka, nesrovnatelné. Nevím, jestli mám chuť číst poslední díl.
Četl jsem s s několikaletým zpožděním od prvního dílu a myslím, že to bylo dobře. Prostředí je víceméně stejné, cestuje se méně, charakterů více. Hlavní zápletka není špatná. Osobně jsem si oblíbil Homéra (I když bych to na první pohled neřekl) a jeho touhu po vědomostech a psaní příběhu. Příjemné byly i narážky na řeckou (Prometheus) a biblickou (archa) mytologii. Saša byla sympatická, Leonid zvláštní, ale taky si mě postupně získal. Hunter byl někdy až moc super muž, ale jeho vnitřní souboj mě také pohltil. Nemohl jsem přestat číst a zajímalo mě, jak to bude dál. Plus je lehká filozofická nadstavba (co dělá člověka člověkem? Jsme v jádru zlí nebo dobří?). Těším se na další díl.
Po krásné jedničce autor padá s vyprávěním do bahna melancholie, zdlouhavých úvah a příběh ustupuje do pozadí. A přitom má ten děj TAKOVÝ potenciál a autor ho tak zazdí.... Moje nervy!
Druhý díl určitě slabší než jednička. Za mě dávám 70%
Po dlouhé době změna žánru a jsem naprosto spokojená. Asi tak za rok si dám poslední díl:-)
Knižní trilogie Metro má jednu přednost. A tou předností je metro. To prostředí a okolnosti, které lidi vystavuje hrůzostrašným situacím. To je přesně důvod, kvůli kterému má cenu se k těmto knihám vracet. Okolnosti tomu chtěli, že jsem se po roce do toho prostředí opět ponořil. A tentokrát to bylo slabší. Až na počáteční putování Huntera s Homérem a tím třetím týpkem, mi ty další cesty skrz stanice a tunely připadaly nějak moc snadné. Hunter všude prošel nebo se prostřílel, Leonid to všude ukecal nebo podplatil. Chybělo mi tajuplné putování tunely, objevování děsivých zákoutí metra a nové stanice. I takové pasáže se v knize objevily, ale bylo jich až příliš málo. Na Metro jako celek jsem však nezanevřel a budu věřit, že třetí díl mi těch napínavých chvil dá víc.
Štítky knihy
Rusko Moskva ruská literatura putování podzemí metro radiace vědecko-technická revoluce postapokalyptická sci-fi
Pokračování, och jak mě jen trápíš. Druhý díl, změna stylu, změna hrdiny a vůbec mi to nesedlo. Psychologie postav je zde košatější, stejně jako jejich variace. Nicméně příběhová linka je zde absolutně tristní. Tedy zprvu. Na konci to však nebylo již tak špatné. Když se vše hezky zamotalo do klubíčka a vyšel z celé knížky docela solidní příběh. Opět ale platí to samé co u prvního dílu. Autorův styl mi moc nesedí, i když myšlenky mi sedí, až moc, jestli je to srozumitelné. :)