Metro 2035
Dmitry Glukhovsky
2. vydání. SVĚTLÁ MINULOST, TEMNÁ BUDOUCNOST Rok 2035 Třetí světová válka v podobě jaderné katastrofy smazala lidstvo z tváře Země. Planeta osiřela. Velkoměsta byla obrácena v prach a popel. Železnice rezivějí. Družice se osaměle potácejí na oběžné dráze. Rozhlas na všech vysílacích frekvencích mlčí. Přežili jen ti, kteří poté, co se rozezněly poplašné sirény, stačili doběhnout ke vchodům do moskevského metra. Tady, v hloubce několika desítek metrů, na stanicích a v tunelech, se snažili přečkat konec světa. Vytvořili si zde svůj mikrokosmos místo původního makrokosmu. Ze všech sil se upínají k životu a odmítají se vzdát. Sní o tom, že se opět vrátí na povrch – jednou, až pomine radioaktivní záření způsobené svrženými atomovými bombami. A nevzdávají se naděje, že najdou další přeživší…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2019 , Laser-books (Laser)Originální název:
Метро 2035 (Metro 2035), 2015
více info...
Přidat komentář
Závěr trilogie o Arťomovém (ne)štěstí je pro mne nejslabším článkem Moskevské sítě metra. Je sice fajn, že se vrátí na scénu Arťom a sledujeme jeho boj za komunikaci a otevření se okolnímu žijícímu světu, ale to provedení je dosti špatné. Překombinované intrikaření a pletichaření mezi stranami metra mne po chvíli nebavilo, jednotlivé charaktery byly s každou další kapitolou méně snesitelné a Arťomův předchozí vývoj byl zdecimován, aby se zde prezentoval jako naivní a neschopný imbecil a k tomu pěkné hovado vůči Anni. Nakonec ke svému cíli nějak došli, ale cesta k jejich vytouženému exodu byla pro mne celkem utrpení. Některé zastávky na trase metra byly parádní (pracovní tábor), ale bylo jich příliš málo, aby se kniha vyrovnala prvnímu dílu. Potenciál tam však byl a řekl bych, že rozloučení s tímto světem mělo být zdařilejší. Pro návrat do tohoto světa příště použiju raději svět z herního provedení.
Audio: monotónní hlas, který spíše uspával, než navozoval dobrou atmosféru, místy až zbytečně přehrával a tlačil na pilu.
Od post apokalyptického hororu k politické alegorii.
Celá kniha by se dala vyjádřit jedno větou:\" Nezáleží na tom proti komu bojuješ, hlavně, že bojuješ.\"
Já nevím co napsat, jsem z toho už docela rozpačitá. Příběh se mi líbil, někdy to šlo číst a někdy zase vůbec. Docela jsem se tím prokousávala, jen abych věděla, jak to nakonec dopadne. Každá kniha byla trochu o něčem jiném, ale postavy se prolínaly všemi díly. Nedokážu se přiklonit k názoru, kdo má pravdu, jestli Arťom, nebo slavné vedení metra. Asi už je na každém, jak se s knihou popere. Za mě to bylo zajímavé, ale znova bych se do čtení už asi nepustila.
Pro mě snad i lepší než první díl. Zatímco dvojka mě nebavila, tady jsem asi až na 1 kapitolu doslova hltal stránky. Ale pozor, ne každému se bude líbit, spíše multižánrovým čtenářům. Mezi díly 1 a 3 už je poměrně rozdíl. Zatímco v jedničce jsem pociťoval určitou sci-fi mysteriózní atmosféru, zde měly vyjma akce samotné dominantní roli filozofie, sociální psychologie a politologie.
Návrat k Arťomovi a posun děje i vývoj postav, které známe z dřívějška... Ale najednou jsou, jak v metru, tak na povrchu jediné nebezpečí lidé, kteří se buď k lidem chovají jako ke zvířatům, chtějí je odprasknout, nebo s nimi chtějí vést naprosto debilní dialogy....
Těžko říct, jestli je alespoň lepší než druhý díl..
První díl - Metro 2033 byl nejlepší, druhý díl špatný a třetí taky žádná sláva, myslel jsem že kniha Budoucnost od tohoto autora byl velký přešlap a jen výjimečně špatná kniha, proto jsem se těšil na sérii Metro a že budu moct konečně vychválit autora do nebes, bohužel nemohu, žádná z jeho knih mě neoslnila a po těchto zkušenostech si další knihu od Dmitryho nepřečtu.
Za nejlepší z celé série považuji Metro 2033. V této knize už mi Arťom trochu lezl na nervy, na můj vkus byl příliš umíněný a sebestředný a celkově mi děj připadal až příliš přitažený za vlasy. Přesto považuji Metro 2035 za velmi slušnou knihu v ranku sci-fi.
Po druhém dílu se mi vůbec nechtělo nechtělo začínat, ale nakonec jsem to přečetl.
Bohužel to vypadám, že to dobré na prvním díle zde autor omezil, a toho blbého je tady hafo.
"Bojové" pasáže a cestování po metru je super, bohužel je toho v knize málo a daleko víc je tam nesmyslných a nezáživných keců, které jsou dobré tak leda na přeskočení.
Nemluvě o tom, že si autor opět změnil situaci na povrchu, jak se mu to hodí. V prvním díle byl povrch extrémně nebezpečný, každý krok zde je smrtelně nebezpečný.... a ted si tam všichni pobíhají jak se jim zachce, někteří i bez obleku a bez zbraní... a po nebezpečí ani vidu ani slechu.
No, takže dle mého měl autor nějak pěkně zakončit první díl a u toho skončit, dávám 3 * protože je to lepší než dvojka, ale nějak si nejsem jistý že si to ještě někdy přečtu.
Tohle určitě není bestseller. Průměrná kniha o zániku světa. Jediné plus je zjištění "lidé jsou stádo", což je pravda.
Jinak jak je to jako v předešlých dílech: Pane Rudolfe Řežábku - vraťte se do školy a naučte se česky!!!
Strašlivě mě to nebavilo. A moc jsem se těšila. Bohužel to vypadá, jako by trojku napsal někdo jiný.
Začátek byl super. Čekala jsem, že to naváže na konec jedničky a bude se to ubírat očekávaným směrem. Ale ono se to pak hodně dlouho úplně zbytečně odehrávalo zcela jinde a jinak.
Dialogy jsou pak samostatnou kapitolou - děsivé, nikoli ve smyslu obsahu.
A kamsi také zmizela atmosféra. Asi unikla na povrch a tam se rozptýlila.
Ano, Arťom asi jednal jako člověk, který téměř celý svůj život prožil v pokřivené společnosti poválečné katastrofy, schované hluboko v podzemí, jako by neměl ani rozum, a ani zrnko snahy o přežití. Ani své, ani nikoho jiného. Zaobalil to v pravý opak a asi to nakonec opak byl, ale bylo to s ním opravdu těžké. Ale těžko posoudit, když jsme sami nezažili a, doufejme, nezažijeme. Mně se Metro roku 35 líbilo a líbilo moc, ačkoliv děsivé a temné.
Co se mi totálně nelíbilo, a za co ubírám hvězdu, ačkoliv to běžně nedělám, je KOREKTURA. To ji nikdo nedělal? Ve větách chyběla slova, aby dávaly správný smysl, některá slova, která nechyběla byla špatně vyskloňovaná a o čárkách ve větách snad nebudu ani psát. Mně to totálně rušilo v četbě. Člověk něco takového čekal před pár lety od Omegy a spol., ale Knižní klub?!?!?!? Škoda jedné hvězdy!
Tři knihy v sérii a mě pokaždé přišlo, že to musí být autorova prvotina - tedy spíš tři různí autoři psali na stejné téma, nejdřív napsal jeden, druhý řekl "Ok, ale já to napíšu úplně jinak" a pak přišel třetí a rozhodl se pro kombinaci stylů svých předchůdců. Ve výsledku je pak kniha hodně nevyrovnaná - na jedné straně krutá střílečka a boj o život, pak patetické vyznávání citů, které se zvrhne v psychologický thriller a nakonec si budeme vzájemně plakat na ramenech, protože život není fér. A přitom nezapomeňme na happy end a radostný útěk do západu slunce ruku v ruce s láskou našeho života.
Vlastně ani nevím, jak hodnotit - půlka knihy by byla na 5/5, druhá na "odpad". Volím průměr. Jsem ráda, že mám sérii za sebou. Podruhé ji číst opravdu nebudu.
Jsem ráda, že jsem knihu dočetla. Hrozně špatně se mi četla, mnohdy mne ani nebavila a někdy to bylo příliš natahované. Štvalo mne, že cokoli Arťom udělal, nevedlo k lepšímu konci, ale spíše k jeho záhubě a záhubě jeho přátel.
Zajímalo by mne, do jaké míry je to "jen postapo z moskevského metra" a do jaké míry je to obraz ruské politiky a vedení země současnosti. Možná tam vidím něco, co tam ani není, ale měl jsem z toho ten pocit.
Z prvu jsem byl skeptický, a po přečtení prvních 50 stran jsem myslel, že se budu s knihou trápit, ale najednou jsem Si uvědomil, že se nemůžu od knihy odtrhnout. Ano metro 2035 se zaobírá životem metra a jeho politikou zadní démoni a zrůdy, ale za totu jsou ty lidské.
Po velice nepovedené dvojce se série Metro vrátila ve výborné formě. Řekl bych, že kvalitativně třetí díl předčil první díl a to svou syrovostí a naštěstí absenci fantasmagorických jevů. K naprosté spokojenosti mi chyběl pouze lepší konec. P.S. Tahle série si přímo říká o seriálové zpracování.
Štítky knihy
Rusko Moskva putování budoucnost podzemí metro jaderné zbraně postapokalyptická sci-fi
Začátek byl trochu utahanej, ale pak se to rozjelo. Kniha spojila první a zdánlivě nesouvisející druhej díl a navrch hru Metro: Last Light, který autor napsal námět. Kniha má pár nelogičností jako třeba úbytek radiace nebo zmizení příšer. Pak se mi taky nezdála poznámka, že starým se na povrch nechce (i když svět tam venku pamatujou) na rozdíl od mladých (který se narodili už v metru). Celkově na mě kniha působila dobře a zároveň částečně rehabilitovala druhej díl.