Metuzalémovy děti
Robert A. Heinlein
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12827/metuzalemovy-deti-12827.jpg
4
87
87
Lidstvo se chystá vydat se ke hvězdám, ale ve svém jádru je stále stejné. Stejně sobecké, nepoučitelné, manipulovatelné a závistivé. Krycí nátěry jeho podstaty, veškeré hraní si na civilizované a osvícené bytosti, končí v okamžiku, kdy veřejnost zjistí, že mezi sebou mají skupinku lidí, jejichž doba života několikanásobně překračuje obvyklý průměr. Nikdo se nehodlá spokojit s vysvětlením, že nejde o žádnou zázračnou kůru dlouhověkosti, ale o důsledek dlouhodobého genetického programu. Všichni jsou zajedno: Howardovy rodiny musí předat své žárlivě střežené tajemství dlouhověkosti všem! Veškeré zákony na ochranu svobod jednotlivce, mezinárodní úmluvy i zvyklosti jdou stranou a stejná argumentace, jaká je vytvořila, nyní slouží k ospravedlnění jakýchkoli prostředků, potřebných k získání údajného tajemství. Práva sobecké menšiny musí ustoupit zájmům lidstva jako celku! Politické strany i hnutí se předhánějí, kdo z nich získá více zásluh na daru dlouhověkosti pro všechny, komu z nich takovýto slib vynese více politického kapitálu a tím i momentální moci… Až na to, že žádné takové tajemství, které by bylo možné podivínské hrstce zabavit, neexistuje. A zastavit již jednou rozjetou mašinerii nelze…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2006 , WalesOriginální název:
Methuselah's Children, 1958
více info...
Přidat komentář
Třetí a nejslabší Heinlein
Autor se stále motá kolem cestování v čase, neříkám, že nutně špatným způsobem, ale u Metuzelámových dětí mi to přišlo nejslabší, příběh měl spoustu hluchých míst a do čtení jsem se musel doslova nutit, trochu příběh osvěžila druhá část knihy, která mi přišla už zajímavější a víc se v ní dělo, bohužel, byla taky značně kratší, takže to tento kousek z padesátek už nezachrání..
Heinleinovo cestování časem nepředstavitelnými kosmickými dálkami.
Jak za mladých let jsme při brzkých raních hodinách vracívali se z restauračních zařízení.
Naše zraky ulpívali na hvězdnou oblohu a měsíc ten se stále více vzdaloval.Za hlasitého halekání a s veselími popěvky se leckomu zdálo jsme ve středu vesmíru.My si jen přáli už brzy zalehnout.
Tenkrát na východě koho by napadlo za kuropění vzít do ruky knížku a číst.
A právě fascinace cestování světelnými rychlostmi jež jsou u Heinleina typické.Alespon u Metuzaléma určitě.
Je to rozděleno na dva díly.Z toho ten první by se dal shrnout Cimrmanovsky:
Kolega Čepelka vás myslím seznámil dosti zevrubně že jsme se na planety dopravili raketami a že jsme po cestě brali benzín :-)
Druhý díl ten je konečně to na co vlastně tolik čekáte.Robert se s tím moc nepáře.Na to kolik je na lodi lidí vždy se popisuje osud pár vyvolených.Úsporné popisy už k autorovy jednoduše patří.
Nějaké ty kontroverze okolo dlouhověkosti a kam s nimi a co se událo na planetách s nezvanými návštěvníky.
Poctivá Heinleinovka.Ale zvláště ta druhá půle zachranuje celkový dojem.
Zajímavý námět,to je na této knize asi to nejpovedenější.Zpracování a výsledný požitek z ċetby je opět mírné zklamání(nejsem fanouškem autora a toto je má 2 přeċtená kniha od něho,plus jedna nedoċtená).60%.
Heinlein je asi můj nejoblíbenější spisovatel. Tohle je jeho klasika, která nemá chybu
Hodně dobré, jen časové souvislosti a některé technické detaily mi unikaly.
Ale výborně napsané :)
(SPOILER)
Skupina dlouhověkých lidí se snaží cestováním ve vesmíru vyřešit všechny své problémy. A že jich mají! Od pronásledování normálními lidmi, přes uvěznění jako hračky v rukou "bohů", pocitu méněcennosti v přítomnosti mnohem pokročilejších, nekonečně hodných bytostí, rozkolů mezi sebou až po hledání místa pro svoji existenci. A vše se jednoduše vyřeší tím, že se vrátí pět na zem o 75 let později, kdy už jsou dlouhověcí všichni lidé. Pro trpělivé lidi není žádný problém neřešitelný.
Oddechové počtení s trochou filozofování, kdy se nemusíte obtěžovat s hledáním odpovědí na nejdůležitější otázky bytí, stačí se jen kolem nich proletět kosmickou lodí.
Ak chceš poznať Heinleinovu tvorbu komplexne, tento román by si nemal v žiadnom prípade vynechať. Patrí medzi jeho typické a najlepšie diela. Z dnešného pohľadu sa mu dá veľa veci vytknúť ale v kontexte doby, v ktorej ho písal musel sa javiť ako kométa na nočnej oblohe pre kromaňonského človeka.
Dej románu bol určite ovplyvnený udalosťami II. sv. vojny. Heinlein v ňom nepolemizuje, nehodnotí, nevynáša súdy. Neťahá ti medové motúzy popod nos, netvrdí, že si pupkom vesmíru, empatický sociálny tvor, naopak nastavuje človeku zrkadlo a veľa vecí v jeho podaní vidíš v úplne inom svetle. Tentokrát tu nenájdeš veľa patriotického pátosu, ódy na americké hodnoty, politické polemiky alebo sexistické narážky. Heinlein ti tu naservíruje fakty, v ktorých ti vysvetlí, že od doby keď si zliezol zo stromu a zobral do rúk kyjak, si sa veľmi nezmenil. Lenže naservíruje ti to tak, aby si v tom videl svoju prednosť uprostred veľmi vyspelých vesmírnych civilizácií. Na príklade odmietnutia kolektívneho vedomia u niektorých vesmírnych rás je tu jasne viditeľné jeho vyzdvyhnutie individualizmu a odmietnutie kolektivizmu v akejkoľvek forme. Jeho videnie sveta a názor na človeka ako takého, nemusia byť najsprávnejšie a o objektivitu sa už vôbec nesnaží. Ale nepíše klišé, korektne, módne, nesnaží sa ti zapáčiť a v tom je jeho sila a prednosť.
Po technickej stránke sú už niektoré jeho vízie z tohoto románu zastaralé, ale ako jeden z prvých tu opísal možné cestovanie vesmírom rýchlejšie ako je rýchlosť svetla a načrtol tu jeho podobu, ktorú od neho neskôr prebrali ďalší sci-fi autori.
Jednou z hlavných postáv je dlhoveký Lazar Long, syn Maureen Johnsonovej, ktorej životný príbeh opísal neskôr v románe Až za slunce západ plout . Teda niektoré autorove romány sú voľne prepojené o čom som doposiaľ nemal šajnu a vytvára vlastne typ alternatívneho univerza tak, ako ho vidí sám Heinlein.
Na plný počet hviezd síce dnes už román nemá ale nemal by zostať neprečítaný u žiadneho fana kvalitnej klasickej fantastiky a science-fiction zvlášť.
Četlo se to dobře, téma je neotřelé, ale na tak krátkou knížku se tam toho děje celkem dost - prozrazení, nepokoje, spaceopera... Do toho revoluční vynálezy vytažené jen tak z klobouku (hvězdný pohon, telepatie). Přijde mi to takové neuspořádané, nebál bych se říci odbyté.
Na jedné straně je skupina lidí (jedno jak velká), která se odlišuje od ostatních. Jejich odlišnost není nebezpečná, není uměle získaná či koupená, je to jen odlišnost daná původem, rodinným zázemím nebo sounáležitostí ke skupině lidí. Na straně druhé je dav: nemyslící, snadno zmanipulovatelný, agresivní. Stačí málo a započne pronásledování - genocida, pogrom, holocaust? Heinlein dokázal reálné události promítnout do svých sci-fi románů. I když vše ostatní je jen dobrodružný román (hledání nového domova, kontakt s nadřazenou civilizací, návrat zpět), původní inspirace skutečnými událostmi, které v nedávné minulosti proběhly, je natolik silná, že poučeného čtenáře nutně donutí klást si otázky, které běžná sci-fi literatura nepokládá. I v tom je síla Heinleinových románů.
Řekla bych, že se Heinlein přesně trefil. Přesně takhle by reagovala i nynější společnost, kdyby se dozvěděla o dlouhověkých. Víc by mě asi bavilo větší rozebrání reakcí společnosti-odporně policejní stát-než cestování po hvězdách, které pro mě bylo o malinko méně zajímavé. Ale i tak skvělá kniha. Zajímavý byl i "ráj" a reakce na něj.
"Jestliže je spravedlnost vykonávána jen tehdy, když se to zrovna hodí, nemá Úmluva ani cenu papíru, na kterém je sepsána" Justin Foote
Hrozná kniha. Mal som pocit, že v tých niekoľkých dňoch, než som ju prečítal, som zostarol ako sám Matuzalem.
Tradičně skvělý Heinlein. V první polovině je část lidské populace pronásledována pro svou dlouhověkost obyčejnou většinou lidstva, druhá je pak popisem mezihvězdného putování a setkání se zvláštními civilizacemi. Kniha je současně napínavým příběhem o velkém útěku a filozofováním o smyslu života v jeho rozličných formách. Jako obvykle obsahuje propracované principy cestování nadsvětelnou rychlostí či navigace a to formou více než stravitelnou. Čtivé, promyšlené - typ knihy, který vás v průběhu čtení i po jeho ukončení přinutí zamyslet se nad nekonečnými možnostmi vesmíru a tajemstvími, která se v něm mohou ukrývat.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 2020 |  Cizinec v cizí zemi |
Klasický autor jehož někdo jmenoval do triumvirátu Asimov - Clarke - Heinlein. Podařilo se mi sehnat první české vydání z roku 1994 této knihy. Nevím zda to bylo prvním překladem nebo skutečně zastaralým originálem, ale tato kniha mi posloužila jen jako vhled do poválečných vod sci-fi plné kostrbatých vět a nedokreslených obrazů. Ve srovnání s druhy v triumvirátu to bylo velice slabé a spíše než příběh mi to přišlo jako poznámky o útěku dlouhověkých na jinou planetu s vloženými, ne úplně povedenými, dialogy. Kniha je krátká takže za dva dny se dala přečíst, budu však doufat, že další jeho knihy budou lepší.