Mexická noc: cestovní deník
Lawrence Ferlinghetti (p)
Imaginativní osobité zápisky mecenáše beat generation Lawrence Ferlinghettiho z cest po chudém Mexiku, které podnikl v padesátých letech. Doplněno o autorovy ilustrace.
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1996 , VotobiaOriginální název:
The Mexican Night, 1970
více info...
Přidat komentář
Je to proud myšlenek a obrazů, a člověk musí rozumět všem jeho narážkám, aby rozuměl.
Pokud nezná eseje o Mexickém putování Artauda, tak mu magická věta Au pays du Tarahumara neevokuje to, co Ferlinghetti myslel (protože by bylo od něj zbytečné popisovat něco, co už někdo bravurně popsal),
pokud člověk nezná tu a tu báseň, neuvědomí si, co tím básník chtěl říct (a ano, ta báseň mi vypadla z hlavy a nevzpomenu si její název).
Jeho přátelé určitě jeho zápiskům rozumněli, teda asponˇ ti slavní, o kterých se mluví (Burroughs, Ginsberg, Snyder)
Nelíbí se mi překlad, mám osobně obrovskou averzi k obvyklé tradici překládat americké dialekty pražskou češtinou (která je prostě mému uchu odporná),
předpokládám, že v angličtině je kniha mnohem vytříběnější, zvukově malebnější, rytmická, ale jen dohad...
Knihu má cenu číst pro těch pár letmých obrazů, dvě nebo tři básně, co obsahuje existují i v Zábranových překladech.
Ale nějak nevím, asi se k ní už nevrátím.
Kto čaká od literatúry viac, než len nesúvislé a účelové žvatlanie starého satyra v opojení drog, ten nech radšej siahne po inej knihe. Podobné "dielo" by s prehľadom zvládol každý zjetý narkoman schopný udržať pero v ruke. Zbytočne preceňované, zbytočne preplácané, ergo zbytočné.
Štítky knihy
50. léta 20. století Beat generation, beatnici Mexiko cestopisy
Autorovy další knížky
1962 | Lunapark v hlavě |
1987 | Horoskop orloje |
1984 | Čtu báseň, která nekončí |
1967 | Obeznámeni s nocí |
1995 | Nahý anjel – antológia beatnickej poézie |
Spíš soubor postřehů z Mexika než souvislý text a spíš zachycení jednotlivých okamžiků, dojmů, vůní, světel a vjemů, než že by šlo nějakou vysokou literaturu.
Zkraje jsem se vůbec nemohl chytit, teprve druhá půlka s drogovými vizemi a sjetými stavy mi přišla zajímavější. Když Ferlinghetti popisuje zkouření ze špatný trávy, vybavil se mi vlastní totožný zážitek, který popsal naprosto skvěle a výstižně.
Jenže už mi není dvacet, abych hltal beatnickou literaturu (byť, já to přece vím, Ferlinghetti se sám k beatnikům nikdy nepočítal, měl se spíš za bohéma). A už vůbec necítím souznění s obdivovanými levicovými revolucionáři a naštvání na tu hroznou zlou Ameriku a všechny ty agenty v žoldu CIA. Mnohem víc mě zaujal jiný úryvek, mnohem aktuálnější:
"... žádný celníci, žádný války, žádný ochranný tarify, žádný pasy, žádný imigrační a přistěhovalecký dokumenty, žádný z těch starejch ochrannejch bariér ochraňují každýho před každým, nakonec by i oceány vyschly a nenechaly nám jinou možnost než přijmout indiány za svý bratry a celá země by byla jeden velkej kontinent a v něm by nakonec konečně všechny barvy pleti splynuly v jednu pleť a jeden jazyk. K tomu nám zbejvá ještě 5000 let, i když jsme promrhali skoro 2000 let špatným směrem... ze všech národních vlajek by se udělaly plínky nebo obvazy a používaly se v porodnicích, kde by se rodila jenom nová generace dětí jen a pouze smíšenejch barev a ras..."
A mě nějak nenapadá důvod, proč ne.