Mezi dvěma světy - Dějiny antického křesťanství

29.12.2020

Dva světy, které jsou zmiňovány v názvu této knihy jsou svět pozemský a nebeský. Poté, co rané církve přestaly bezprostředně vyhlížet druhý příchod Krista (byť jisté naděje směřující k poslednímu soudu se křesťané nevzdali), začalo vznikat napětí mezi pohledem upřeným na Boha a snahou žít smysluplně a užitečně v rámci křesťanských komunit i širší společnosti. Tato kniha je cenná v tom, že život věřících zobrazuje bez obvyklých stereotypů, mnoho prostoru je věnováno vyvracení různých klišé a zaběhaných představ. V tom je mi Christoph Markschies opravdu sympatický: tam, kde historici mají nejasnosti, přizná to a čtenáře varuje před unáhleným zjednodušováním.

Příběh prvotních církví vyprávěný „odspodu“ je překvapivě zajímavý a pestrý, dobře podaný v čtivém mixu každodenních zajímavostí a důležitých dějinných událostí. A musel jsem často až kroutit hlavou, jak podobné to v lecčems s lidmi bylo dnes a tehdy, zejména v liturgii (struktura bohoslužeb vážně hodně odpovídá té naší současné, pokud bych se propadl strojem času do třetího století, mohl bych klidně ve své roli služebníka eucharistie pokračovat tam :-), ale také v lidské křehkosti a slabostech. Třeba v používání křesťanských relikvií jako ochranných amuletů. No, a když si antiochijský biskup stěžuje, že „když hlasatel svolává do kostela, předstírají všichni únavu, ale když někde hrají flétny a citery, tak tam všichni spěchají, jako by měli křídla“, jistě by s trpkým úsměvem souhlasně kýval nejeden současný duchovní :-)

Ale pozor! Markschiesova kniha je podnětným obrazem křesťanských společenství prvních století, zdaleka není jen sbírkou zábavných kuriozit, ty jsou jen doplňujícím prvkem, který naopak podtrhuje velkou vážnost, kterou pro Boha a komunitu první křesťané měli. I přes nedostatek relevantních zdrojů se zdá zjevné, že křesťané skutečně byli kvasem společnosti, světlem zářícím pro své okolí. Citovaní pohanští autoři si mnohokrát stěžovali, že vzájemná laskavost křesťanů, jejich ochota pomáhat druhým uvnitř i vně církevních skupin, stejně jako důraz na čest, etiku a věrnost svojí víře lákají obecnou společnost k bližšímu zkoumání křesťanského Boha. Je na to sice z dnešní doby trochu smutný pohled (protože kde to dneska v katolické církvi máme, že?), ale zase je v tom hromada naděje a inspirace.