Mezi Marxem a Palackým
Maciej Górny
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/395349/bmid_mezi-marxem-a-palackym-pjw-395349.jpg
3
1
1
Způsoby, jak přistupovat k dějepisectví komunistického období, mohou být různé. V Česku zatím spíše převládá přístup zkoumající individuální „hříchy“ jednotlivých badatelů. Mladý polský historik Maciej Górny v knize Mezi Marxem a Palackým zvolil jinou cestu a položil si otázku, jak se česká oficiální marxistická historiografie vyrovnávala s dědictvím svých předchůdců a s celou nacionálně liberální koncepcí českých dějin, zformulovanou během 19. století. Přesnější označení by ale bylo historiografie „oficiální“, „komunistická“ či „režimní“ – než marxistická. Maciej Górny (7. května 1976 ve Varšavě) je absolventem historie na Varšavské univerzitě (2000). V roce 2006 získal doktorát za disertační práci „Marxistické vědy v zemích střední a východní Evropy ve vztahu tradicím národních historiografií devatenáctého století“. V roce 2015 se habilitoval na Instytut Historii im. Tadeusza Manteuffla Polskiej Akademii Nauk. Dlouhodobě se věnuje historiografii a dějinám střední a východní Evropy. Od roku 2015 je šéfredaktorem časopisu Acta Poloniae Historica. Jeho další knihy jsou Wydarzenia marcowe w Polsce - reakcje opinii publicznej w Czechosłowacji (1998) a Przede wszystkim ma być naród. Marksistowskie historiografie w Europie Środkowo-Wschodniej (2007).... celý text
Literatura faktu Historie
Vydáno: 2018 , Volvox GlobatorOriginální název:
Miedzy Marksem a Palackým, 2002
více info...
Přidat komentář
Mezi Marxem a Palackým
Po letech jsem si přečetl něco k historiografii. Mladý polský historik prochází tématicky české dějiny a snaží se vysvětlit jakým způsobem o jednotlivém tématu psal marxistický historik respektive historik reálného socialismu snažící se psát marxistickou metodou. Občas je srovnání s polskou historiografií té doby zajímavé. Knížka má pár nedostatků. Za prvé autor minimálně reflektuje hospodářské a sociální dějiny - což je škoda, protože právě v daném období vzniklo dle mého soudu řada inspirativních knih. Za druhé je historiografie dovedena pouze do cca poloviny 60. let. Na základě popsaného dvacetiletí jsou některé autorovy soudy až příliš příkré. Za třetí si nejsem jist, zda neznalost osobního kontaktu se starší generací historiků vede k dobrému poznání československé historiografie - tj. řada historiků zažila za svůj život mnoho proměn - namátkou Zdeněk Kárník, Josef Macek, František Graus atp. Mimochodem o Kárníkovi se tuším ani v práci autor nezmiňuje. Některé kapitoly jsou na můj vkus až příliš krátké např. Dělnické hnutí - tomu se přeci věnovala velká pozornost. Rovněž se mi zdá, že v knížce je dosti malá pozornost věnována např. slovenské historiografii či některým otázkám, které nejsou pouze na poli hosp. a soc. dějin - valašská problematika - Macůrek je zmíněn málo a Krandžalov jako kdyby neexistoval. Přitom jejich díla jsou i chronologicky v 50. a 60. letech. Pro doplnění obrazu historiografie to není špatné.