Mezi proudy - díl I. - Dvojí dvůr

Román líčí vztah dvou dvorů – prvním je dvůr prudce vznětlivého, ale i lidového krále Václava IV., který rád chodil v přestrojení mezi studenty i obyčejné lidi. Druhým je palác arcibiskupa pražského Jana z Jenštejna. Tři pražští studenti - tenkonohý Tkanička, jedlík Bernášek a vážný Jan, jehož strýcem je hajný Šíp - se vydali o prázdninách roku 1381 na toulky po Čechách, aby si našli obživu. Zabloudí v křivoklátských lesích a jsou překvapeni zakuklenci a dopraveni na hrad Jivno, kde je čekají různá dobrodružství. Křivoklátský purkrabí, bodrý pan Jíra z Roztok, je v lese tajně vyslechl a podrobí je zkoušce. Dva studenti propadnou, třetí, Jan obstojí a za to je purkrabím podporován ve studiu v Praze. Jan se ubírá ke svému strýci, Šípovi, křivoklátskému lesníku. Zjistí, že se strýc podruhé oženil s mladou a koketní ženou Marií. Té si však všimne při své vyjížďce Jan z Jenštejna, arcibiskup a tehdy ještě elegantní pán a kavalír. Arcibiskup si začne s půvabnou ženou hajného Šípa, Marií, románek a ta za ním uteče z křivoklátské samoty do Prahy, ale je arcibiskupem zavržena - Marie se před ním těžce zraní dýkou. Je ošetřována v klášteře u sv. Anežky. Obstarožný hajný Šíp, jemuž se dostalo povýšení na ohnivý dvůr, je zbaven radosti z vlastního vzestupu a žije potřebou usvědčit viníky svého neštěstí. Naštěstí syn Jan, dlící v Praze na studiích, mu začíná otevírat oči na pozitivní snahy, které se probíjejí k životu. Týkají se práv Čechů vůči Němcům na univerzitě i na pražské radnici a v dalších sférách veřejného i soukromého života. Krouží kolem potřeby mravní očisty v církvi a v duchovní sféře vůbec. Šíp v čele nenávistných houfů pálí arcibiskupské statky a obtížený bolestí z panské křivdy ukládá synovci Janu Husovi zastavit kněžskou pýchu a zasadit se o mravní očistu země. Elška z domu malíře Chvala je vábena německým studentem, který jí proradně slibuje manželství, ačkoliv má závazky jinde. Když se Elšky zastane český šlechtic, její ctitel, je zrádným Frovinem smrtelně zraněn a zemře. Elška rezignuje na světský život a uchyluje se do kláštera. V něm se setkává s Marií Šípovou, které poskytne pomoc a pomůže usvědčit arcibiskupa z krutého jednání. Tato prostá žena, v níž probudil k sobě vášeň, přispěla k proměně církevního velmože z pyšného vládce a milovníka světských rozkoší v trpkého kajícníka a samotáře, pronásledovaného výčitkami svědomí. Svedená a opuštěná Marie Šípová nakonec těžce umírá v Anežském klášteře. Arcibiskup se dovršenou proměnou v kajícníka nepřiblížil králi – jeho vychytralí podřízení, dychtiví statků a moci, ho ženou do vážných střetů s Václavem IV. Když se pak v představě krveprolití, které hrozí vlasti, chce arcibiskupského úřadu vzdát ve prospěch někoho, kdo by byl s to konflikt odvrátit, je i moudrými napomenut, aby v zájmu církve setrval na svém místě. Zdroj: aloisjiraek.cz... celý text