Mezi Svratkou a Svitavou I.
Aleš Marek
Brněnské pověsti a legendy v hantecu / ve spisovné češtině.
Přidat komentář
Vo tem žádné hantec, že de vo špica bichlu. Hókám vám, borci a šochtle, ten kalósek Markůj to šrajbnul betelně. Chlemtal sem u teho vajnoš, valil augny na ty hefty a lochčil se jak vykyblované šaškec.
Co chvajdnót na samé šlus? Šplíchnu vám jednu betálnó flignu. Nekde tu bichlu čajznite, gebnite na seslu a gómnite do ní. Je to king prča.
Knihu jsem si půjčovala z knihovny kvůli čtenářské výzvě, protože děj se odehrává v Brně. Poskytla mi ale velmi příjemné čtení, seznámení i s méně známými pověstmi, zároveň vždy doplněné i o historické zhodnocení a přiblížení událostí, na kterých se příběhy zakládají. Kniha je psaná ve dvou odstavcích na stránce - simultánní přepis do hantecu, což dodává knize to pravé kouzlo.
Autorovy další knížky
2005 | Mezi Svratkou a Svitavou I. |
2005 | Mezi Svratkou a Svitavou II. |
2010 | Vzpomínání na dědečka |
Kniha je spíš pro Brňáky, kteří si libují v hantecu, a možná i pro ty, kdo studují nářečí. Ti, kdo hledají tradiční žánr pololidové pověsti v co nejautentičtější podobě, ať raději sáhnou po knize "Brněnské kolo a drak" a "Pod brněnskými věžemi" od Oldřicha Sirovátky a Marty Šrámkové. Posledně zmiňovaná autorka jako folkloristka v doslovu své knihy podotýká, že moderní textové úpravy pověstí nejsou vždy úplně vhodné. "Tak např. dvousvazkové vydání pověstí v tzv. hantecu (...), je ukázkou toho, jak se pověsti jako součást lidové prozaické tradice nikdy nevyprávěly." Naprosto souhlasím. Nejde jen o ten trochu násilně nabobtnalý hantec, ale i to, že autoři dělají z pověstí moderní literární povídky (často s líbivě současnými obraty a prvky). Jistě, i takové pojetí ať má své čtenáře (proč by měl koneckonců žánr pověsti ustrnout a nemohl se vyvíjet dál, že ano?), ale já jako jihočeský cajzl mezi ně nepatřím.