Mezi svými
Amos Oz (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398451/bmid_mezi-svymi-wVv-398451.jpg
4
130
130
Obraz fiktivního kibucu padesátých let je pro Amose Oze návratem do míst, kde se zrodilo jeho psaní. Žijí tu kromě jiných i osamělí lidé, kteří se s kolektivistickým duchem prostředí těžko vyrovnávají. Skutečné sny se střetávají s idealismem v příběhu otce, který se rozhodne postavit milenci své dcery, svému příteli a vrstevníkovi, v osudu starého zahradníka, který na svých bedrech nese celou tíži tohoto světa, nebo v líčení ženy, jež své sokyni píše mučivě zvrácené dopisy. Ozovo brilantní literární mistrovství je tu opět hluboce lidské, empatické a zároveň kritické k dějinám i společnosti.... celý text
Přidat komentář
Ty příběhy z kibuců z této knihy jsou pro mě nezapomenutelné. Drásalo mě je číst.
Nemohu jinak než dát sto procent. To byla taková nádhera. Před chvíli jsem dočetla poslední povídku a mám úplně rozněžnělý pocit. Povídky byly takové střihnuté melancholií, pro mě osobně extrémně zajímavé prostředí kibucu, ta jejich pravidla a zásady ...to si člověk neumí ani představit natož v tom žít. Moc se mi líbilo, že autor myslel i na moji zvědavost... povídka třeba končila otevřeným koncem, člověk byl zvědavý... a postava se pak mihla ještě v několika jiných povídkách a její další osud byl trochu naznačen... super. Každopádně nadchlo mě i provedení knihy...tak dlouho už jsem neviděla knihu s látkovým potahem. To bylo megapříjemné. Moc doporučuji
Na knihu jsem narazila úplnou náhodou a doslova mě okouzlila jak stylem vyprávění tak samotnými příběhy. Rozhodně stojí za přečtení.
Doporučuji těm, kdo se zajímá o způsobu života v kibucech. Styl psaní mne moc bavil
Velké doporučení na další knihu krásných povídek.
Amos Oz nás v 8 povídkách seznamuje s životem v izraelském kibucu. Hlavním hrdinou každé povídky je člověk, který se nějakým způsobem vymyká všeobecnému smýšlení lidí v kibucu. Právě postava, které je v jedné povídce hlavní, je v té další postavou vedlejší, takže příběhy na sebe takto hezky navazují a dotváří celkový obrázek dalšími střípky mozaiky.
Bylo to mé první setkání s autorem a dopadlo skvěle. Kromě toho, že ukazuje velkou empatii k postavám, jsem se dozvěděla, jakým způsobem fungoval život v kibucu a to jsem byla opravdu překvapená. Například všechny děti chodily na noc spát hromadně do školky a nebyly s rodiči, tak to mi připadalo jako dost nešťastný nápad. Hrdinové povídek se různým způsobem cítili svázáni pravidly kibucu.
"Čím víc knih četl, tím silněji byl přesvědčený, že většina lidí potřebuje víc něhy, než kolik jí na světě je."
"Moše s děvčaty mluvil tak, jako by jejich samotnou existenci považoval za zázrak."
"Nebývalá odvaha, jakou občas v nitru mírných lidí zažehne utrpení, propůjčila Nachumovu chraplavému hlasu hořký a ostrý tón."
"Všichni jsme se narodili svobodní, ale sami si svazujeme ruce všemi možnými provazy."
Výborně napsané povídky zachycují život ve fiktivním kibucu v 50. letech. Ten je na první pohled poklidný, ale pod povrchem se zde odehrávají větší či menší lidské tragédie. Autor má smysl pro detail a bezvadně dokáže vylíčit atmosféru i nejrůznější emoce. Ukazuje nejen postavy, které jsou plné idealistického nadšení pro život v kibucu, ale i ty, pro které je problematické neustále podřizovat osobní zájmy zájmům kolektivu, nebo které trápí samota, ač jsou neustále obklopeny "svými" lidmi.
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě a přečetla jsem ji velice rychle. Povídky jsou psané čtivě a výstižně popisují jak charaktery , tak mikrosvět kibuců. Často ukazují, že i tak pokrokový nápad, jako založit nebo žít v kibucu, může mít silné slabiny. Nepřipadají mi depresívní, jen tak plynou až skončí a každý si může domyslet pokračování.
Kniha na mě doslova vyskočila v knihovně pod nadpisem Čtenářská výzva - cena F. Kafky. Nějak podvědomě (ani nevím proč) se těm oceněným dílům bráním - asi, že budou moc složitá, intelektuální, že jim nebudu rozumět
Rozumnější jsem, vzdělala jsem se. Moc pěkné lidské čtení, myšlenky o základních životních principech. Běžně povídky nečtu, protože je to na mě moc krátký formát. Tady to ale byla přednost…. A ty konce povídek tak podněcující k zamyšlení, zapojení fantazie…. Skvělé. Určitě dohledám i další díla autora. Opět díky výzvě, že mě “posouvá dál”.
Knihu jsem si přečetla jen díky čtenářské výzvě. Povídky mě překvapily svou bezútěšností, bylo dost depresivní číst, jak kibuc drtil touhu po svobodě, po lásce, možnost rozhodnout se sám o svém životě.
Moje první kniha od Amose Oze a jsem moc ráda, že mě k ní čtenářská výzva přivedla. Příběhy jsou napsány docela lehce, ale jsou velmi silné, zůstanou v paměti a když si na ně vzpomenu, vyvolají u mě melancholický úsměv. Knížku bych každému doporučila.
Jsou to jemné a citlivé povídky. Děj je jednoznačný, nicméně každé povídce se daří vzbudit jistou atmosféru, nevyřčené pobídnutí k zamyšlení. Jednotlivé příběhy mi připadaly spíše jako obrazy, u kterých jde o celkový dojem. Také mě zaujal způsob života v kibucu, i když v dnešních souvislostech spíše v negativním slova smyslu. Určitě budu pokračovat s dalšími knihami autora.
Mezi svými je rozhodně velmi zajímavou prózou, po které jsem sáhla na základě dobré předchozí zkušenosti s autorem.
Tato kniha je souborem několika mikropříběhů, v němž na pozadí dějin izraelského národa sledujeme osudy několika lidí žijících v kibucu. Jejich osudy jsou mnohdy pohnuté a nelehké, a ač se kniha odehrává v 50. letech 20. století, přesto jako by některé věci zůstávaly nadčasové. Kdo jsem, co chci, jak se liší mé ideje od idejí ostatních, co ode mne očekává společenství, v němž žiji... to vše si na bedrech nesou postavy této knihy. A zároveň to jsou otázky, které mohou být povědomé či blízké i současnému čtenáři.
Na pozadí těchto mikropříběhů jsem pak cítila určitou tíži a melancholii, která jako by na postavy dopadala vlivem okolností, v nichž se tito lidé ocitli. A ten pocit melancholie se pak přenášel i na mne. Zároveň mi kniha přinesla řadu podnětů k přemýšlení, ke kterým se budu určitě ještě vracet.
Kniha je rozhodně zajímavou sondou do tématu života v kibucu a do doby 50. let v Izraeli a musím říct, že mne to zase v některých ohledech přineslo nové informace a rozšířilo to mé obzory. Nicméně na rozdíl od knihy Jidáš, kterou jsem od Amose Oze četla jako první, se mne tato kniha nedotkla a nezasáhla mne tolik, jak jsem doufala nebo čekala. 4 hvězdy jsou nicméně na místě a já tuto knihu mohu doporučit. Nicméně faktem je, že Ozův Jidáš u mne pořád o chlup vede.
Osamělost a nedostatek něhy. I tak by se dala kniha popsat. Můj první Amos Oz a nemůžu říct, že bych byla zklamaná. Naopak vybírám dalšího, kterého si přečtu. Kniha ve mně vyvolala silné a rozporuplné emoce. Jazykově a stylisticky vyvedený počin. Nicméně mě při čtení příběhů z fiktivního kibucu jímala podobná "hrůza" jako když jsem před lety četla Vejce a já. Ale to už tak bývá, když narazíte na něco, co je naprostý protipól k vašemu naturelu. Zdánlivě obyčejný život kibucníků není utopickou idylkou, ale tvrdým životem bez něhy a lidského tepla, které nás činí šťastnými. Lepší dvě hvězdy jsou za ten neuvěřitelný pocit úzkosti a syrovost.
Dokonalý příklad toho, jak je grafická úprava a obálka důležitá. Amos Oz pro mě byl dlouho neznámým autorem, ale kolem týhle knížky jsem chodil skoro rok... skoro rok mě vábila tak grafická úprava s obálkou, až jsem po ní sáhl. A musím říct, že to je pecka. Naprostá. Mezi svými zachycuje v rámci povídek příběhy několika lidí, který žijí v kibucu. Společně žijí, pracují, přátelí se, milují se. Nebo se rozchází. Je to příjemně čtivé, lidské. Z každodenního života. Místy vtipné, místy smutné. Ale ze všech stran naprosto okouzlující. Amos Oz byl mistr, znal svoje okolí a dokázal skvěle zachytit nálady i charaktery lidí. Jako první letos přečtená knížka je to úžasnej start. A těším se, až si od Oze zase něco přečtu. Díky do Nakladatelství Paseka
Psané jednoduchým jazykem, zato přesně a komplexně popsané charaktery a prostředí kibucu. Popsané jakési "velké mikrosituace".
Byla radost to číst také díky skvělé grafické a typografické práci Jindřicha Janíčka. Krásná kniha ve které všechno sedí jak má, se vším všudy.
Zaujalo mě to ze dvou důvodů. Jednak tam byly obyčejné a přitom poutavé lidské příběhy. A hlavně byl zajímavý popis kibucu. To vlasně byl skoro "čistý komunismus". Jenže z kibucu se dalo odejít a ne do koncenáku nebo na šibenici, případně při velkém štěstí emigrovat do zahraničí.
Nahlédnutí do života lidí, kteří žijí v jednom z kibuců v Izraeli. Zúrodňování půdy a budování nového státu výměnou za osobní svobodu. Nadřazení potřeb společenství nad potřeby a zájmy jednotlivce. Co je víc?
Štítky knihy
nevěra Židé Izrael psychologické romány pomsta mezilidské vztahy milostné vztahy společenské romány izraelská literatura kibucČást díla
Chlapeček
2012
Dejr Adžlún
2012
Dvě ženy
2012
Esperanto
2012
Mezi svými
2012
Autorovy další knížky
| 2009 |  Příběh o lásce a tmě |
| 2010 | Černá skříňka |
| 2017 | Jidáš |
| 2019 | Mezi svými |
| 2013 | Scény z venkovského života |
Soubor povídek o fiktivním kibucu a životě v něm v 50. letech 20. století, do kterého se promítají autobiografické prvky – Amos Oz sám strávil své dětství a mládí v prostředí kibucu.
Krátké povídky vykreslují životní běh obyvatel kibucu, s výrazným motivem střetu jednotlivce, jeho individuálních snů a ideálů, s kolektivistickým duchem kibucnického společenství. Jednotlivé postavy se prolínají vícero povídkami, ať už v roli ústřední nebo okrajové postavy daného příběhu. Ať už se jedná o nemožnost prosazovat a naplňovat své plány, které se střetávají s odmítáním okolního společenství, nebo rozmanité prosté události v životech členů kibucu, jedná se vždy o hluboce lidské a dle mého velmi odlehčeným a sympatickým způsobem psané příběhy, nesoucí silné humanitní poselství - ať už v podobě obhajoby osobní svobody jednotlivce, ideálů a principů lidské pospolitosti, nebo třeba oslavu života a díla prostých lidí. Krásné, poetické a LIDSKÉ.