Mezi tibetskými mnichy a kočovníky

28.07.2024

Nečetla jsem. Spíš jsem si poslechla opravdu hluboký a rozsáhlý rozbor této knihy i s četnými dost dlouhými úryvky. A i to mi stačilo. Je až odzbrojující a dechberoucí, co všechno dokáže unést lidský život a s jakou silou a co všechno dokáže zvládnout žena, se kterou se život ani okolnosti v něm, opravdu nemazlily.
Každý jsme si něco prožili a prožíváme, každý si něco těžkého neseme.
A každý máme možnost výběru, jak se k tomu postavíme.
Smekám před Susii Rijnhartovou.

05.01.2020

Výzva každý rok přinese aspoň jednu skutečnou výzvu a v roce 2019 to byl cestopis. Cestopis jsem ještě nikdy nečetla. Nechala jsem si jeden doporučit a dostal se mi do rukou tento. Četl se dobře a obsahoval mnoho zajímavých postřehů. Jak vypadal na přelomu 19. a 20. století Tibet viděný očima křesťanské misionářky? No nebyla to žádná země dokonalých mnichů oproštěných od světa, jak si ji dnes často představujeme. Buddhismus byl v podání mnoha lamů i obyčejných lidí podobně pokřivený jako křesťanství na západě, Číňané se ze zkušeností Susie Rijnhart nejeví jako ti nejhorší světoví záškodníci a největší rozbroje dělali v Tibetu muslimové (když se zrovna nebili s ostátními skupinami obyvatel, válčili aspoň mezi sebou o otázky víry). Doporučuji všem, kteří si představují, že Tibet býval zemí zaslíbenou než ho Čína začala zlikvidovat. A zajímavé to je i z medicínského hlediska. Ne vždy, byli "předci" a "lidé v dřívějších dobách" moudřejší ve věcech zdraví než "my dnes". Ne všechna "tradiční východní medicína" musí být úžasná. Někdy šlo o metody dosahující kvalit metod "tradiční západní medicíny" (jako je pouštění žilou). Jediné, co mohu cestopisu vytknout, je, že není podrobnější a obsáhlejší.