Meziměsta
Lukáš Vavrečka
Hrdinou magického příběhu je spisovatel Viktor, kterému se nedaří dokončit nejnovější román. Uvízne totiž během pandemie v malém bytě se svým autistickým synem Ámosem. Rozepíše proto nový příběh, v němž se s Ámosem vydává na cestu tajemným městem plným lidí se zvířecími maskami. Viktor doufá, že během ní nalezne se synem společnou řeč a lépe jeden druhého pochopí. Jenže nejdřív bude muset přijít na to, co je s oním alegorickým městem špatně a jak s tím souvisí jeho nedokončená kniha. Klíč k řešení se totiž ukrývá právě v ní. Zatím se však oba propadají do dalších a dalších vrstev města, setkávají se se záhadným Lišcem i stvořením zvaným kušík a v patách jim jsou hlídací psi i radikální antiokulisté. Viktor tak zjistí, jakou zodpovědnost na sebe bereme, když se druhým pokoušíme zprostředkovat něčí příběh.... celý text
Přidat komentář
Kniha, která se pohybuje v odlesku Labyrintu světa a Pěny dní plus linky detektivního příběhu, který do vyprávění prosakuje. Určitě vás bude bavit hádat, co čím autor myslel a na co s ohlédnutím na šílenství doby covidové naráží. Taky budete vstřebávat ústrky péče o autistické dítě a napětí jednoho zločinu. Kdyby autor ingredience promíchal o trochu méně, chutnal by výsledný pokrm více, ale i tak doporučuji, je to veskrze chutné.
Miluju knihy s přesahem a tahle jej má. Moje fantazie je už od mala obrovská, takže mě strašně bavilo představovat si jednotlivá místa o kterých se v knize vypráví a strašně moc bych si přála mít kušíka, protože je totálně nejviiiiiiiiic roztomilé zvířátko.
Příběh mě dokázal pětkrát rozbrečet. Je tak úžasné když vás dokáže kniha zasáhnout přímo do srdce a tahle to umí. Věřím že i vás se dotkne, když ji to dovolíte.
Nic takového jsem zatím nečetla a ani to nedokážu s ničím srovnat, je to mix fantazie, detektivky, příběhu obyčejných lidí, kteří to nemají jednoduché a žijí své životy v době kdy propukla pandemie.
Je to příběh spisovatele ale také tatínka, který se snaží sžít se svým autistickým synem. Je tam hodně beznaděje, neporozumění, tápání, hledání, pátrání, pochopení, uvědomění a hlavně lásky. To láska se nenápadně vine celým příběhem. Láska rodiče k dítěti, se kterým si jsou vzdálení ale zároveň tak blízko, jen zkusit naslouchat. Bylo tam tolik momentů, které se mě opravdu hluboko dotkly.
Ráda vám ji všem doporučím, je úžasná.
za zaslání velice děkuji @nakladatelstvi_prostor #spoluprace
Lukáš Vavrečka ve svém nejnovějším románu Meziměsta vytvořil pozoruhodné dílo, ve kterém se snoubí realita a fikce, prolínání světů autorovy tvorby i toho reálného. Příběh je silně ovlivněn tématikou covidové pandemie spojené s postupně se rozvíjející sociální izolací . Ta uvězní spisovatele Viktora s jeho autistickým synem Ámosem v jednom malém bytě. Jelikož Viktor prochází právě tvůrci krizí a potýká se s nepochopením specifického světa svého syna, rozhodně se stvořit kromě stávajícího románu obraz paralelního alegorického meziměsta, ve kterém cestuje společně s Ámosem a kde se zrcadlí úlomky společenské reality. Tato cesta má primárně vést k posílení vztahu otce a syna, ale i k nalezení řešení,co nedovoluje Viktorovi dokončit jeho dilo. Kniha jistě zaujme čtenáře svou magickou atmosférou, originálním pojetím problematiky umělecké tvorby či ztráty identity. V neposlední řadě pak rovněž četnými analogiemi nad nedávnými společenskými událostmi, které ovlivnily naše životy a vychýlily je z jeho standardní osy.
Autorovy další knížky
| 2023 |  Hlubiny města |
| 2020 | Tesla noir |
| 2024 | Osiřelo dítě |
| 2017 |  Ztracená generace |
| 2014 | Alibi na příští noc |
Meziměsta jsou nepochybně jedna z nejneobyčejnějších knížek, co jsem v poslední době četla. Snoubí se tu rovina reálná s rovinou fantaskní, přičemž fantastika má silně navrch. Nejnovější Vavrečkův text charakterizuje vytříbenej jazyk, krásný metafory a magická atmosféra plná melancholie.
Meziměsta jsou příběhem spisovatele Viktora, kterej uvíznul během covidu sám doma s autistickým synem Ámosem. Jeho psaní kvůli praktickým starostem stagnuje a nedopsanej román se mu začne rozpadat pod rukama. Jako jistou formu úniku si Viktor vytvoří vlastní alter ego, vypravěče, kterej putuje s Ámosem jeho snovým světem a věnuje se mu, aby Viktor mohl psát. Potkávaj v něm snový bytosti v maskách, ale i postavy z Viktorova nedopsanýho románu. Některý detaily z fantaskní linky maj celkem jasný paralely v realitě, např. zvířecí masky versus covidový roušky. Jiný paralely jsem hledala těžko a některý metafory se mi uspokojivě rozklíčovat nepodařilo. Ale jak řekl autor na křtu knihy, ne všechno je potřeba racionálně vysvětlit…
Celkovou atmosférou, ale i v detailech jako jsou třeba bizarní novotvary, mi ta snová rovina připomínala moje dětský vzpomínky na Alenku v říši divů. Lukáš sám se však odkazuje spíš k Labyrintu světa a ráji srdce.
Co mě zasáhlo opravdu silně, je nepředstavitelná obtížnost komunikace s autistickým dítětem, nekompatibilita těch dvou světů a hlubokej smutek a lítost rodiče, kterej selhává. Když se později vysvětlilo, kdo je Lišec, měla jsem slzy na krajíčku. A v paměti mě škráblo nemálo momentů, kdy jsem ani já na svoje rodičovský výkony nebyla pyšná.
Myslím, že Mezisměsta maj díky svý zvláštní obrazotvornosti velkej potenciál objevovat se mi ve snech. Nicméně nutno přiznat, že se mi to nečetlo snadno a často jsem se vracela. Však mi to taky trvalo celých 14 dní. Tenhle text vám nedá nic zadarmo a musíte u něj přemejšlet. Nečekejte proto žádný konzumní čtení, spíše vybroušenou literární perličku s přesahem, kterej ale navnímá jen ten, kdo si s tím dá jistou práci.