Michaela - Události v klášteře svatého Anděla
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1025/bmid_michaela-udalosti-v-klastere-svateh-Jnn-1025.png
3
322
322
Klášter plný krásných jeptišek, kde jedné větrné noci zabuší na vrata hledaný zločinec… Nové vydání novely, pod kterou se autor Miloš Urban váhal před lety podepsat, a proto ji vydal pod pseudonymem Max Unterwasser. Jedná se o záměrně drastické, místy dokonce pornografické podobenství o střetu těch, které Bůh zanechal na tomto světě a odešel vytvářet světy jiné. Miloš Urban považuje Michaelu za svůj nejtemnější, ale i nejvíce náboženský text. Lze ho číst jako erotický horor i jako ironickou alegorii o vítězství lásky a dobra nad zlem a nenávistí.... celý text
Přidat komentář
Po dlouhé době jsem se těšila na další dílo pana Urbana, obzvlášť když už mám všechny v tom skvělém malém vydání, ale Michaela mě bohužel moc nepotěšila. Jedná se o takové zvláštní dílo, spíš takové plytčí. neviděla jsem v díle moc souvislosti a přišlo mi takové neucelené. Postava Michaely mi však přišla zajímavá, typicky urbanovská, ocenila bych o ní víc informací.
Nečetla jsem knihu, na kterou autor odkazuje, možná by mi pak tahle dávala větší smysl. Možná si ji zkusím v budoucnu přečíst a uvidím.
přečteno na pár hodinek. Nějak jsem to celé úplně nepochopila. Četlo se jednoduše, ale nějaká pointa mi unikla...
Pár knih jsem od tohoto autora již přečetla, ale nic divnějšího jsem ještě nečetla. Nenalezla jsem nijak hlubokou myšlenku tohoto díla, spíše místy až znechucení, laciností celé myšlenky. Po přečtení nějak nemám momentálně chuť číst nějakou dobu další knihy autora. Nicméně ráda jsem si udělala názor i na tuto knihu, času to moc nezabralo, takže doporučuji udělat si vlastní názor. Třeba bude jiný než všichni ostatní.
Stěží hodnotit. Dokážu pochopit, že takový počin vyšel pod pseudonymem a taky si myslím, že může jít jen o takové lehké psaní pro zábavu anebo o pokus o kombinaci hororu a erotické literatury. Mně osobně to atmosférou nejvíce připomínalo Oklamaného.
Přes velké očekávání považuji tuto útlou knihu spíše za cvičnou, pan Urban napsal lepší věci. Děj je příliš přímočarý. Na přebalu píší, že jde o horotiku, tak snad ano.
O Miloši Urbanovi si myslím, že je skvělým vypravěčem příběhů, ať už si vybere pro svůj příběh jakoukoliv formu vyprávění (u něj je opravdu různorodá), já tuhle jeho multižánrovost obdivuji. Přečetla jsem už spoustu jeho knížek, a přesto mě stále dokáže překvapit (a rovnou říkám, že v 9 z 10 případů, jsem nadšená).
Navíc, i přes všechnu tu různorodost, mají všechny Urbanovy příběhy něco společného, jeho předností je naprosto ojedinělá atmosféra, kdo jeho knížky čte, tak ji pozná, z každého z příběhů na vás dýchne, poznáte ji, ať už se jedná o magickou přítomnost, nejistou budoucnost, nostalgickou minulost, nebo fantaskní bezčasí, ať už na vás dýchne poetika starých časů, nebo hororová tíseň, a nebo erotické chvění … prostě ji poznáte.
U Michaely budete mít tentokrát co do činění s dost kontroverzním tématem, v ruce totiž máte eroticko-hororovou, trochu i detektivní, novelu (a co mě hodně zaujalo, taky trochu inspirovanou pohádkami), která navíc zpracovává biblické téma a ještě k tomu dost balancuje na hranici pokleslého žánru, čímž mám na mysli, že erotika místy sklouzává až k pornografii.
Řekli byste, že toho je moc? A víte, že ne! Ono to fungovalo. Bavil mě styl vyprávění, kdy, navzdory tomu, že právě stojíte před branou dost zvrhlého kláštera, navíc před tou branou s vámi stoji nebezpečný zločinec, přesto příběh zní vyloženě pohádkově nevinně … „Popošel k suchému stromu, ohmatal kmen, nalezl větev a vytáhl se na ni. Uvelebil se, opřel se o kmen a zkusil se soustředit. Promnul si oči. Pohlédl do tmy nad horskou strání. Neuměl odhadnout, jak daleko světýlko může být. Houpalo se. Sláblo a sílilo. Ale bylo tam.“
A bavilo mě odkrývat děsivé tajemství, které zdi kláštera ukrývaly, skoro se zatajeným dechem jsem sledovala, jak se pohádka změnila v erotické řádění, které ve své finální, nebo rovnou řekněme, vrcholné, apokalyptické scéně, přešlo v drsný, a na můj vkus dost krvavý, horor se spoustou obětí.
V pohádkách vždy vítězí dobro nad zlem, tenhle příběh ale zas až tak pohádkový nebyl, boj dobra a zla, který tady budete sledovat, nemá totiž šťastný konec, on vlastně nemá vůbec žádný konec, a přesto nemůžu napsat, že je věčný, protože není, on totiž stojí a padá s člověkem, je v nás, a dokud tu budeme, bude tady taky, ale pak … šlus, konec, ámen!
„,Vítej v domě Páně.'
,Jsem tedy v klášteře... Nebyl jsem si jist.'
,Přiveden s Boží pomocí, kde jinde bys měl být?'“
PS: Dejte si pozor na dveře! Nejenom, že vás uvádí do prostoru, do středu dění, ale často se za nimi skrývá NĚCO … co běh událostí pořádně zamíchá, a nebo přímo změní!
Jednohubka, která se mi zdála trochu moc dlouhá... Asi chápu, co se mi na tom mělo líbit, ale nebavil jsem se, všechno to bylo jakési jednoduché, hříčka, kterou už znovu číst nemusím. A i když příspěvky ostatních čtenářů jinak nekomentuju, tak přirovnání ke Sternenhochovi, které tedy někde padlo, je podle mě matoucí. Z mého pohledu jsou tato dvě dílka naprosto mimoběžná, Sternenhoch je navíc skoro geniální a neprvoplánový.
úplné nič, síce napísané ľahko čitateľným štýlom, ale ani to nedáva zmysel a ani predstavivosť nijako nepodnecuje...
Zajímavé, celkem krátké, děj odsýpal, logické vysvětlení toho násilí mi uniklo, ale asi tam ani není potřeba.
Nějak vůbec nevím, jak s tímhle naložit. Dlouho jsem z žádné knihy nebyla tak rozpačitá...
Zpočátku to vypadá jako pornografický sen nejednoho chlapa - zločinec se ocitne sám v klášteře s pěti nadrženými jeptiškami vyžívajícími se v BDSM. Zdálo se mi to lehce trapné, ačkoliv se to - ostatně jako všechna Urbanova díla - čte dost dobře. A určité tajemno se autorovi v tom bezčasí mimo vnější svět daří budovat docela obstojně. Přitom se zřejmě snažil o něco víc. Trochu (povrchně) nakukuje do církevních dějin (Šebestiána střílí šípy, Cecílie zpívá, Michaela s křídly, církevní otcové ve jménech dalších...), hlavní mužská postava po kafkovsku jen jako iniciála, která nemůže ovlivnit svůj osud, na závěr ta prapodivná polemika, asi nějaké to poselství, že láska vítězí ... No, já vážně nevím. Rozhodně to není odpad a rozhodně to není literární skvost.
Jak mám Urbana ráda, tak tohle jsem nepobrala. Možná jsem v tom měla něco najít, ale na mě to působilo jako samoúčelná exhibice a zbytečná provokace, nic víc. Autor prostě hodil své chlípné sny na papír a vydal je jako knihu.
Miloš Urban má pro mě trochu zvláštní druh psaní, ale musím říct, že Michaela se mi líbila, děj kdy zločinec zůstane uvězněn v klášteře jeptišek je podle mě neotřelý. Obecně mám rád horory a těch českých zas až tak moc není. A tento bych zařadil mezi podařené.
Akoze verim ze kazdy muz snival niekedy o tom dostat sa do zenskeho klastora a tam by ho zneuzili vsetky mnisky a konali by sa s nim chlipne orgie alebo aspon by tam vladlo to nezadrzatelne sexualne napatie. Popripade by ho tam obtazoval aspon zahradnik s hrablami. Dtto nemocnica a sestricky, dtto gymnazium a roztieskavacky. Najviac mi vadilo take Vakuum uprostred coho sa tento pribeh odohraval. Nebyt spominanych rekvizit ako auta a pumpa, mohlo by sa to kludne odohravat v stredoveku. Co nie je na skodu pribehu. V naznakoch to vsak ma nakrocene k celkom prijemnemu hororu a to chvalim. Skor si toto dielko dokazem predstavit ako komiks na takych 48 stranach. (Viete co tym myslim ha ha... chi chi...) Uberam hviezdu za to, ze autor sa na konci pokusil nastepit na tuto jednohubku nejaku radoby hlboku filozoficku nadstavbu. Co tym basnik mal na mysli?
Heslo tyzdna: Vzdy maj ukryte nahradne kluce.
Boha jeho, co to sakra bylo?
V hororu Urban dokáže být mnohem lepší (viz To strašný kouzlo podzimu), co se erotiky týče, je to spíše anti-sexy, a ten mysteriózní rozměr je potlačen tím, že hlavní záhada je prozrazena už na obálce. Nechápu, proč hlavní nehrdina nezkusil utéct pěšky hned co našel ty Mr. Tvoly v sadu, nebo jestli nejsou klíče v jiných autech - ale v téhle knížce bych tak jako tak logiku nehledala.
Popravdě nevím, jak tuhle knížku zhodnotit. Na jednu stranu smekám před Urbanovou fantazií a schopností ji vměstnat do příběhu. Na druhou stranu je ale v knížce, alespoň podle mě, až zbytečně hodně sado masochistických a erotických scén. Ale oceňuji, že dal Urban si závěr knihy může čtenář pochopit po svém.
Ztrata casu.. neni to ani eroticke, ani horrorove, je to proste jen pitome. Zapletka jako z pera pubescentniho gymnazisty. Pritom Urban psat umi a velmi chytlave, ovsem potreboval by lepsi nosne tema. Detailni popisy brutality a nasili textu na kvalite nepridaji.
Nu, poněkud divné, ke konci trochu bizarní. Nemohu se ale zbavit dojmu, že to měl autor v šuplíku už pár let uležet. Působí to na mě jako první pokusy o erotickou literaturu po pádu železné opony.
Není to sice nic extra, ale zase aby to bylo v žebříčku aktuálně 50. nejhorší kniha, to si snad nezaslouží. Dala bych 3*, ale třeba to trochu poskočí v pořadí, když dám 4.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány česká literatura kláštery, opatství české detektivky a krimi jeptišky
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Do této knížky jsem šla s vědomím, že si jdu přečíst pořádné hororové béčko, které bude jazykově a stylisticky na trochu vyšším levelu než skvosty edice "Stopy hrůzy" pro dospělé. Další plány a významy jsem v knize nehledala a podle mě tam ani nejsou, nepočítám-li docela průhledné odkazy na katolickou hagiografii. Každopádně kniha je to čtivá, Urban umí dobře pracovat s líčením tajemné hororové atmosféry a napětím, děj ubíhá až k nejasnému postmodernímu konci, takže já jsem spokojená, jakkoli se nejedná o hodnotnou literaturu - kdyby se kniha rovnou prezentovala jako béčko, které si na nic nehraje, dám klidně pět hvězd, ale jelikož se jí zcela vážně zabývají studenti bohemistiky a PR knihy se béčkově netváří, tak dvě hvězdy jak vyšitý.