Michaela - Události v klášteře svatého Anděla
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/140070/michaela-udalosti-v--140070.jpg
3
322
322
Původně filmový scénář, přepsaný do podoby novely, neboť nikdo z oslovených režisérů se díla neujal pro přílišnou dekadentnost. Azyl v klášteře se pro určité vězně stává noční můrou, podivnou hrou, v níž jde doslova o život. Napětí vzbuzuje již na první pohled svérázná společnost pěti mladých jeptišek žijících bez spojení s vnějším světem, která se postupně vybarvuje do bizarní podoby, evokující atmosféru strašidelných gotických románů. Tajemná zákoutí kláštera jsou plná neznámých nebezpečí a pátrání po jejich podstatě je provázeno pikantními, často až pornografickými erotickými scénami.... celý text
Přidat komentář
Na toto dílko jsem narazila v rámci hledání postavy se stejným jménem. A to jsem ani netušila, že to bude hlavní postava a ještě veskrze tak sympatická :D Četlo se to dobře, vtáhlo mě to do děje prakticky hned, nijak jsem se nesnažila bádat nad nesmrtelností brouka, brala jsem to jako hororovou povídku. Pravda, konec měl zřejmě hlubší podtext, který mi unikl, ale jinak jsem se bavila. A porno? Ale jděte, na každé desáté stránce malý odstaveček? Přečtěte se Emanuelu :D Zvrácené? To trochu je, no... Při představě hodinek a klíčů od auta :D :D :D
Kniha se mi líbila. Nepůsobila na mě jako zvrácené porno, vše co se tam stalo mi přišlo logické a spíš jako z nutnost než z nudy. Za mě lepší průměr na nedělení odpoledne.
Pro Urbana se člověk musí nadchnout, jinak autor zůstane nepochopen. Ta "divnost" mě baví... Čert vem konce, i právě díky nim příběhy zůstanou v hlavě!
Novela o událostech v ženském klášteře mě velmi šokovala - až doposud jsem si myslela, že mě M. Urban nemůže ničím překvapit (tedy až na nezdařilé Urbo Kune), ale tato knížečka mě přesvědčila o opaku. Myslím, že se autor vyřádil v perverznosti, která na Vás vyskakovala snad z každé druhé stránky. Bohužel jsem po přečtení neměla příjemný pocit, který se dostavil po přečtení Hastrmana či Stínu katedrály a mnohých jiných knih. K Michaele se už asi víckrát nevrátím, je pro mě spíše zklamáním.....
Zajímavá a naštěstí vcelku krátká story.
Ze začátku mě příběh moc nebral, ono to ani nemělo moc děj... zločinec, kterému došel benzín v autě, najde ženský klášter, kde ho nechají přespat. Poté, místo toho, aby ho jeptišky nechaly odejít, se mu za nejasných okolností ztratí klíčky od auta a on začíná tušit, že se ho zde řádové sestry vlastně snaží proti jeho vůli držet a že se v klášteře zároveň děje něco velmi divného.
Přesně v této chvíli se do příběhu vkrade pocit lehké nejistoty, mysteriozního napětí, které vám nedá a prostě musíte přijít na to, co se to tady vlastně děje. Neustálé tepání něčeho zlého, ale přesto neviděného na pozadí, lehký závan obskurity a hlavně neustálé erotické pnutí, u kterého jen čekáte, kdy vykvete v nějakou skutečně zajímavou, pornem říznutou scénu, to jsou ty ingredience, které příběh ženou krásně dopředu a dávají mu kouzelnou auru temné klášterní atmosféry.
A samozřejmě až budou všechna tajemství odhalena a kniha dospěje do finále, dočkáme se ještě výsostně odporných, eroticky rouhačských a krutě psychopatických vyústění a nápadů na hraně (nebo vlastně spíš už za hranou) fantastiky.
Rozhodně je také fajn, že se autor nesnažil knihu co nejvíc natáhnout a nacpat fůrou zbytečné vaty, jak se to často s oblibou dělá, aby kniha působila jako rozsáhlý román. Kratší forma téhle novely dává jejímu obsahu mnohem větší švih a direkt.
Moc pěkná knížka :-)
No ... teď mi skutečně došla slova. Jak jen vyjádřit ten pocit... je to svižné, napínavé. Misty jsem měla chuť zavřít oči, ale nemohla jsem. Je to ten typ knihy, při které Vás mrazí, ale vy prostě musíte vědět, jak to dopadne.
Rozhodně bych nehodnotila knihu negativně. Je to čtivé, jen to prostě není pro slabé povahy :)
Překvapivě svižná jednohubka - Vojta Kotek je zločinec na útěku, cestou omylem vybouchne pumpu a hledá tak místo, kam se zašít.
Co čert nechtěl, nachází se v blízkosti klášter obývaný 5-6 jeptiškami. Umim počítat do pěti i do šesti - ty počty nejsou úplně moje chyba. Vojta Kotek tak nachází útočiště v tomto klášteře, kde se začne odehrávat bizar-porno-brak-náboženská-pošahanost, která se ale pořád více méně drží v mezích. Něco jako Dan Nekonečný a Jana Uriel Kratochvílová.
Jeptišky si sice schovávaj hodinky a kličky od auta na místa, kde bych je nehledal, ale ani jedna jeptiška není napůl kůň nebo tank. Náboženskej přesah sem nezaznamenal, četlo se to svižně až do konce, a hlavně to mělo okolo 100 stran a tak 7/10.
Je to hodně zvláštní kniha, ale mně se líbila a s komentáři, které ji odsuzují jako brak a zvrácené porno, nesouhlasím. Je fakt, že zvrácenými erotickými scénami se to v ní jen hemží, ale ty scény paradoxně dost často vlastně příliš eroticky nepůsobí a spíš to vypadá, jako by se za ně autor jen schovával. Jako by si skrze tu knihu řešil svůj zjevně komplikovaný vztah k víře a chtěl to zabalit do něčeho, co odvede pozornost od té spodní roviny příběhu.
Dlouho jsem přemýšlela, jak správně vyjádřit slovy, jak na mě tahle kniha působila. Těžko se to vysvětluje. Mám prostě dojem, jako by se autor snažil ukázat, že víra v našem západním slova smyslu dává mezi Anděla a Ďábla rovnítko. Že křesťanství interpretuje Boha jako bytost nenávidějící přirozenost těla a radost ze života. To je to, co ve mně ta kniha zanechala. Mám pocit, že všechny erotické scény záměrně nepůsobí nijak pozitivně, nevzbuzují touhu ani jiné kladné emoce. Mají vzbuzovat ošklivost a nečistotu. A veškerá tělesnost má být co nejkrutěji a nejošklivěji potrestána. Láska v tomto pojetí není čistou radostí, je to past. Svazující past zbavující člověka jakékoli svobodné vůle.
Netvrdím, že je to to nejlepší, co pan Urban napsal, ale rozhodně je to jedna z mála knih, která mi v hlavě rezonovala ještě dlouho po jejím dočtení.
Pan S. se dostal do solidních nesnází. Prchá před muži zákona a k jeho dopadení už opravdu moc nechybí, když tu se dostane ke klášteru osamocenému v krajině. Je vpuštěn dovnitř a nestačí se divit, co se na místě zdánlivě zasvěceném Bohu může odehrávat. Řád, který zde přebývá, je značně podivný a sestry si službu Pánu vykládají poněkud svérázně. S. je nenápadně vtahován do sítě jejich intrik, kterým nemůže rozumět. Nerozumí jim ani čtenář a kdoví, možná ani sám autor. Ctihodné sestry projevují nebývalé sklony nejen ke značně zhýralým formám tělesných rozkoší, ale příhodně je sem tam okoření i notnou dávkou násilí, fyzických trestů a vynalézavého mučení. Vztahy uvnitř kláštera jsou nečitelné, pohnutky jednání jednotlivých postav nejasné a vše sjednocuje pouze atmosféra strachu, tajemna, násilí a erotického napětí.
Klíč může být ukrytý hned v první větě knihy: "Člověk není jen obrazem Boha; stejně tak je obrazem ďábla. Ale co anděl? Není snad hybridním obrazem obou?" Možná právě k odpovědi na tuto otázku se snaží kniha svými vlastními cestičkami dospět.
Zločinec si to felí hoodem v autě a užívá si sweet chili lajf, když v tom vyhodí do vzduchu benzinku a hned poté mu paradoxně dojde v autě šťáva. Vydá se teda do nedalekého kláštera, kde je 5 nebo 6 jeptišek a ty se ho s Kristovou pomocí ujmou. Max Untervasser není pseudonym Miloše Urbana, jak si všichni myslí, ale jiné české celebrity. Jen si to zrekapitulujme: hrdina si felí v autě, žije sweet chili lajf zločince, dojde mu benzín a ujmou se ho služebnice Krista. Ano, tolik indícií nemůže být náhoda, je zřejmé, že tuto knihu potají napsal Benál Cristovao.
To co se potom děje v klášteře přesáhlo všechny moje vědomosti, které jsem o klášterním životě za celý život načerpal na PornHubu. Surrealismus nejhrubšího zrna potkává těžký porno/giallo/brak a atmosféra každou stránkou tvrdne stejně rychle jako hrdinův hasič. V polovině jsem byl již velmi spokojen a to se ještě ani nerozjel závěrečný masakr, který mě velice pohladil po duši. Krásný příběh.
Experiment o ničem a intelektuální exhibice, co ještě čtenář snese. Jediná výhoda je malý rozsah textu. Tajemno jsem nenašel ani mezi oběma půlkami (knihy), detektivku také ne, možná horor, ale jiný, než jsem čekal. Ale asi to bude umělecké, když to rozděluje čtenáře na dvě půlky, jedny, s bídnou imaginací, kteří se nedokážou vznést na střechu, aby byli propíchnuti libozvučným hromosvodem, který je v realitě tuctovým bleskosvodem a druhé, kteří s Baudrillardem parafrázují Dokonalý zločin pana S. v tajemném obraze iluze skutečnosti, neurčeném pro ženské oči. Uff. Pokud jste žena, požádejte partnera, aby Vám knihu četl před spaním, užijete si oba...
Pronásledovaný vrah nalezne útočiště v klášteře plný jeptišek... pouze jeptišek, opat se ztratil v neznámu. Není to obyčejný klášter, je to klášter plný smilstva a hříchů, kde jeptišky rejdí na řídící páce a užívají si společných koupelí. Postavy jsou v knize absolutně šílené. Nemluvím jen o jeptiškách, ale i panu S. Nikdy nechápete jejich počínání a nedostane se vám k němu ani žádné vysvětlení. Obecně bych to nazvala velkým chaosem, ve kterém se prostě moc neorientujete. Každopádně mě tenhle chaos docela bavil. Nikdy netušíte, kdo co příště provede.
Po přečtení Lorda Morda je tato kniha pro mě zklamáním. Jednak jsem se ztrácel v osobách jeptišek a kromě toho mi zcela unikala motivace jejich jednání. Vysvětlen byl pouze důvod zranění mrtvol v sadu, jinak nic.
Tak já se přidávám ke straně NADŠENCI. Ano, kniha není pro ženské oči, ale o to větší chuť jsem na knihu měla, že... Musím říct, že Miloš Urban má velice zvláštní myšlenky, které dokáže hodit na papír až neskutečným způsobem. Občas se zamyslím, co se mi na jeho knihách tak líbí a zjistím, že to nedokáži pojmenovat. Ale zřejmě to bude ta atmosféra, kterou dokáže úžasně vykreslit (zde jsem vyloženě cítila ten chlad kamenných zdí a vůni klášterních chodeb, kadidlo, viděla jsem před očima tu hru světel na desce stolu). Nevím jak to dělá.
Celý příběh mi přišel takový samozřejmý, jasný. A konec je samozřejmě úžasnou třešničkou na celém tom prapodivně krvavě oslizlém příběhu.
Co celou tou knihou chtěl vlastně autor říct... to si nejsem jistá, ale závěr si můžeme udělat každý po svém.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány česká literatura kláštery, opatství české detektivky a krimi jeptišky
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Žádný zázrak české literatury to není, ale když jsem si do knižní výzvy měla vybrat knihu s hrdinkou pojmenovanou stejně jako já, výběr byl poněkud úzký a obsahoval buď červenou knihovnu pro náctileté, nebo toto. Chyběla mi nějaká hlubší myšlenka, ze které by mě ve výsledku zamrazilo, takhle to ale skončilo jen u příběhu o několika neukojených znuděných jeptiškách a zločinci na útěku... Nic moc.