Michelup a motocykl
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528723/bmid_michelup-a-motocykl-6584a430a9ed4.jpg
4
120
120
S osobitým humorem líčí autor životní styl a názory typického maloměšťáka, člověka posedlého sháněním nejrůznějších výhod, samolibého a přesvědčeného o vlastní úctyhodnosti. Trampoty účetního Michelupa začnou výhodnou koupí laciného motocyklu, který svého vlastníka přivede do dluhů, rodinných nesvárů a konfliktů s policií, než zase šťastná havárie uvede věci do starého pořádku. Satira na majetnický pud se rozrůstá v satiricko-humoristický útok na zotročení člověka penězi a technikou.... celý text
Přidat komentář
Po Mužích v offsidu jsem si řekl, že bych měl Poláčkovi a jeho dílu věnovat mnohem víc pozornosti. Přece jen to byl kolega mého oblíbence Čapka.
Po Vše pro firmu, což byla rozsahem spíš novela, která ale měla spád, situační vtip i překvapivé rozuzlení, byly problémy páně Michelupa s jeho povahou a motocyklem značně zdlouhavější a knihou jsem se prokousával docela dlouho. Rozumím tomu, že tak výhodné koupi nemohl odolat, a že nechtěl, aby jeho investice ztrácela na hodnotě, na druhou stranu nastěhovat si motocykl do chodby bytu a tam ho mít několik měsíců... zpočátku vtipné situace se dost opakovaly, stejně jaké bazírování na vyjížďkách, a tak mě postupně mnohem víc bavily hlášky Michelupových dětí než trampoty s motocyklem.
V souhrnu slabší než Muži v offsidu a rozplizlejší než koncentrované Vše pro firmu, což bylo ke škodě. Přesto ale úžasně vyprávěný příběh, kdy již jen ze čtení samého jsem měl požitek.
Nádherný jazyk, Poláček prostě uměl. Jen mi knížka s přibývajícími stránkami přišla malinko na jedno brdo, ale jazyk to dokázal kompenzovat. Trošku mě také mrzí, že knížka spíš přestane, než skončí. Jinak jsem měl při čtení podobné mrazení, jako MrKrahujec. A scéna v závěru, kdy Michelup vychvaluje rozhlas? "Otočím kotoučkem a slyším řeč pana Hitlera. Chvilku poslouchám (...) Pane Hitlere, účetní Michelup vám bere slovo! Pan Hitler umlkne, jako když utne." Brr.
Typický Poláček, jak ho máme nejraději: s věčným shovívavým úsměvem (byť je ten úsměv zároveň značně potměšilý), vždy pohotový i chápající vůči drobným lidským slabinám (jakkoliv při tom dokáže být i notně poťouchlý), prostě všechno jak má být. Jak jsem neustále litoval, že právě tahle kniha nebyla nikdy zfilmovaná (existující dvě televizní zpracování spíše nejsou, než jsou), tak jsem si neustále při čtení představoval pana Michelupa jako mladého Huga Haase (jak jinak, že - i když takový Saša Rašilov, nebo Čestmír Řanda, případně i Lubomír Lipský by také nebyli v této roli marní). Přesto jsem ale nedokázal tuto knihu číst bez jistého smutku. Poláček nijak neskrývá (i když ani nepodtrhuje), že všichni hlavní protagonisté jsou Židé, a tak kdykoliv se v textu objevilo pověstné úsměvné kritizování židovských zvyklostí, vždy mi v mysli naskočil rok, ve kterém se příběh odehrával a následně i to, co přišlo bezprostředně poté. Představa, že ti všichni tak mile pošetilí chytráčci, obchodníčci i vlastně neškodní šizuňkové nemohli neskončit v pecích nacistických lágrů je opravdu skličující. Zvláště, když si člověk uvědomí, že tito roztomile komičtí vlastenečci se asi těžko mohli zachránit emigrací. A to mi přitom i došlo, že metoda, kterou Poláček použil při popisování jejich "hříchů" docela připomíná zobrazovací metodu slavného francouzského karikaturisty Sempého, ilustrátora Malého Mikuláše. Ten několikrát prozradil, že otočil ještě v baroku používanou zvyklost zobrazovat děti jako zmenšené dospělé a ve svých kresbách zobrazoval naopak dospělé jako zvětšené děti. No a chytračení pana Michelupa při výhodných nákupech, nebo komické bolestínství pana doktora opravdu připomínají tahanice pětiletých dětí na pískovišti.
Miluju. Co mě ale štve je to, že vše vzniklo jen proto, že ač SÁM určil že bude jezdit každou neděli na výlety, přesto sebe i rodinu nutí jezdit dál a dál, i když se nechce, i když na to není.
Však kdo je nutil?? NIKDO!!! Jen on sám furt a furt. Takže to je takový trochu samoúčelný.
Díky ČV jsem se po strašně dlouhé době vrátila k panu Poláčkovi. Úžasná práce s jazykem, humor, nadčasovost... a navíc velice vydařené ilustrace.
Prostě krásná čtenářská lahůdka:)
Michelup je lakomec z Karlina, Skrblik, na Slovensku sa im nadava aj ze... je to žgrloš. Cloviecik ktoreho zmyslom zitia je kdekoho obtiahnut, usetrit, neuzit si, aby vecer vypocital kolko usetril gresli. Taka klasicka karikatura uctovnika co si pre korunu da aj do kolena one... vrtat.
Ukaze sa mu urobit skvely kauf, co ine ako motocykel (anonymnej znacky). A od toho momentu to ide s milym Michelupom dolu vodou. Problem za problemom. Hehe tak mu treba ...a viac spojlerov netreba.
Polacek rozohrava taku milu ale dost roztahaanuu grotesku. Chvilkami zablesky az Bulgakovskej ironie, sarkazmu, vsadene do rodinneho prostredia malomestiacika uctovnicka, otecka nezvedeneho syna studaka, rozvernej dcerusky pubertiacky, manzela milej manzelky. Inokedy priam malebne nacrtnute stare dobre casy.*
Zaujal motiv motocyklu so sajdkou, kde som to uz len.... aaaaa... Bylo nas pet. Lebo, Michelup mohol kupit cokolvek ine, no nie? No asi ano. Potesila postava doktora G., akehosi klasickeho lekarskeho hypochondra. Stravil som s knihou par slnecnych vikendov a pracovnych podvecerov a nelutujem. Zistil som dokonca ze su aj natocene dve mozno aj viac adaptacii, ale nevedel som najst. Zaujimalo by ma ako to reziseri a dramaturgovia zostrucnia a co si z celeho dost mohutneho textu zoberu. Nuz mozno najdem neskor.
Urcite by som sa na tom tak nebavil, keby som sam z mojho okolia a pocas zivota nespoznal niekolko rovnakych ludi, ktorym staci k uspokojeniu akcia v Lidli na jogurty alebo tri fusakle za cenu dvoch. A urcite by som sa nebavil, zit jak sa vravi "...z ruky do huby". Takze aj to chapeme, aj sa musime usmiat. A pravda je ale aj to, ze zit sa da aj skromne, ale so ctou.
*) Zvolna se otáčel řetěz dní v jednotvárném střídání, i připlížila se zima a zasmušilé nebe dštilo saze smíšené s vlhkým sněhem, který se pod nohama chodců a pod koly vozů měnil v černou břečku. Na ulicích vyrostla řada stánků, které nabízely pražené mandle, sučuk a turecký med. Vyvolavači repetili, vychvalujíce své patenty a vynálezy, jimiž možno změnit ponožku v kravatu; zvláštní spínátka, kterými lze učiniti šle zbytečnými; zázračné mýdlo, které vyčistí každou skvrnu; levnou voňavku ve třech druzích; deset dopisních papírů, deset obálek, tužku a gumu pouze za jednu korunu; nůž na krouhání zeleniny; lepidlo, kterým lze spojit každý rozbitý předmět. Pouťový fotograf lákal obecenstvo do svého stanu; muž v tureckém fezu ukazoval kalhoty dámy dvě stě padesát kilo těžké; jiný vyvolavač řval do megafonu, že v jeho podniku lze spatřit divy a zázraky indických fakírů; v jiném stánku bylo lze nalézti poučení o chorobách, které pronásledují lidský rod; rozjařený muž představoval svého vousatého druha s hlavou pokrytou turbanem, který tři roky studoval okultní tajemství v tibetských klášterech; manželé předváděli ochočeného mývala a tři veverky, které se vrtěly v kole; mrzák vystavoval Chrám svatého Víta zhotovený z dřívek; slepec otáčel klikou u truhličky, v níž tančily dřevěné loutky; papoušek tahal planety a ve válci naplněném vodou andílek stoupal vzhůru, když čert klesal ke dnu. Silák prostřel na zemi pokrývku a ukazoval své umění, potulný artista metal přemety, dva trampové, hoch a děvče, zpívali za doprovodu harmoniky teskné písně o táboráku, kánoi a rudých rtech. Byl svátek štědrého světce Mikuláše a výkladní skříně byly plny bonboniér v podobě čertů s vyplazenými jazyky.
A pre toto mam Polacka rad. Prijemne... 4-hviezdickove staromilske poctenicko.
Poláček je skrytý talent, který dokáže svým jedinečným způsobem neuvěřitelně humorně vykreslit postavy. Michelup je postava která doslova smrdí korunou a maloměštáctví z ní doslova čiší, ale v postatě je to kladná postava. Ironie a nadhled, která se celou knihou line je výborná. Nemůžu jinak než hodnotit pozitivně.
Z počátku jsem se smála poměrně často a nahlas. V předtuše dalších osudů, jsem měla úsměv na tváři dlouhé minuty. Ovšem postupem času mi příběh zevšedněl. V podstatě se v různých obměnách situace neustále opakují. Střed knihy prostříhat a byla bych maximálně spokojená. Závěr byl geniální. Audioknihu čte pan Luboš Pavel. Dlouhé samohlásky při čtení neúměrně natahuje, což zní velice komicky a k četbě této knihy se to velice hodí. Přednes je důvodem, proč dávám 4 a ne 3 hvězdy.
Humorný příběh mého oblíbeného spisovatele. Ač byla knížka poprvé vydaná v roce 1935, nezdá se mi, že by byla neaktuální.
Zajímavá sonda do života jednoho měšťáka, ve které se leckdo může poznat. Kdo by nechtěl ušetřit a dostat nějakou tu výhodu? :-)
Malý český člověk:) Ale přišlo mi, že Poláček má s Michelupem určitou schovívavost, sice to protáhl těžkou živontím zkouškuo, ale mohl mu to připravit horší. Poláčkův sloh se pozná hned od počatku.
Tak dlouho se chodí pro slevy až se ucho utrhne. Musím uznat, že mi bylo místy pana Michelupa líto, jeho pozvolný pád a v reálu, a to klidně i v reálu dnešní doby, by dopadl asi mnhome hůř, než jak dopadl, díky autorovu happyendu. Pan Michelup se na konec stejně moc nepoučil. Kniha je čtivá, zábavná, ale i mrazivá.
Je rok 2018 a já jsem právě dočetla příručku o přemýšlení malých lidí, už zapadnu všude, díky, Karle!
Žít pan Michelup dneska, asi by se z toho zboží v akci po... zbláznil. Velmi zdařilý kop Karla Poláčka do měšťáka a jeho způsobu života. Pobavil jsem se, ostatně jako u všeho, co Poláček napsal a já četl.
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Další z mých " knihobudkových " knížek,u které jsem vsadil na autora, který prostě umí. Sice u toho nebrečíte smíchy, ale úsměv vám s tváře nezmizí. 75%.