Mickey7
Edward Ashton
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509890/bmid_mickey7-svJ-509890.jpg
4
26
26
Mickey7 je postradatelný člen lidské výpravy vyslané kolonizovat ledový svět Niflheim. Kdykoliv je nějaká mise příliš nebezpečná, pošlou Mickeyho. Když zemře, prostě se vyrobí nové tělo, do jehož paměti se nahraje většina Mickeyho starých vzpomínek. Po šesti zmrtvýchvstáních už Mickey7 dobře ví, jak to chodí… a taky chápe, proč bylo v době, kdy se rozhodl připojit k expedici, volné právě tohle jediné místo. Když se během rutinní průzkumné mise ztratí, je považován za mrtvého. A než se stihne vrátit na základnu, už je ve službě Mickey8. Souběžná existence duplicitních lidských bytostí je zakázaná a jestli na to ostatní přijdou, oba je nechají zrecyklovat. A tak musí Mickey7 existenci svého dvojníka před zbytkem kolonie tajit. Život na Niflheimu však není žádný med. Atmosféra je pro lidi nedýchatelná, jídla je málo, teraformace postupuje pomalu a velitel Marshall je z toho značně nervózní. Přežití nakonec záleží právě na Mickeym. Pokud ovšem neumře nadobro.... celý text
Přidat komentář
Mickey Barnes je člověk pro ty nejnebezpečnější, život ohrožující, úkoly. Jestliže při jejich plnění zemře, je reinkarnován v novém těle se starými vzpomínkami a připraven na další misi. Jenže teď, po sedmém zmrtvýchvstání, se situace tak trochu vymkla ze zavedeného řádu věcí. Edward Ashton napsal dobrodružnou kolonizační sci-fi s poměrně zajímavým nápadem „postradatelného člověka“, který však podle mého vytěžil jen z poloviny. Ve snaze po dramatičnosti totiž namísto toho, aby myšlenku rozvíjel a budoval, zabředl do Mickeyho duality a hra na peška, který chodí okolo, ho natolik uchvátila, že to začalo být místy až nudné. Utajování dvojčat v uzavřené komunitě bylo až dětsky úsměvné, ale těžce nevěrohodné (zvláště vezmeme-li do úvahy, že velitel stanice byl podezřívavý, paranoidní ras). Ono těch naivních momentů je v knize ostatně více než dost, a tak jsem hodně přemýšlel, zda je Edward Ashton takový neumětel, nebo si ze mě jen dělá srandu a není třeba ho brát vážně. Vlastně jsem se doteď nerozhodl, co z toho je správně...
Reinkarnace a dvojníci, to je moje! Styl vyprávění i přiměřená napínavost taky akorát pro mne. Takové SF mám ráda. Některým místům je těžké věřit (antihmota v batůžku), ale celkově jsem si tuhle knížku užila. Jen konec je nijaký. Nechat takovou bombu pod hromadou kamení v místech, kde leckdo vrtá tunely, no nevím, jak by to dopadlo.
Kniha se četla dobře, bez škobrtání, odpočinkové čtivo, přestože se dotkne i vážných témat. Kniha mě bavila, ráda ji doporučím - mohla by se líbit i těm, kteří SF nevyhledávají, těším se na film.
Zároveň mi v ní něco chybělo. Až díky komentáři uživatelky Madla81, se kterým se plně ztotožňuji, mi to došlo. Emoce! Já se vlastně celou dobu těšila na moment, kdy praskne, že jsou dva, po emoční stránce mě kniha nedokázala (až na pár drobných výkyvů) strhnout.
Řemeslně to bylo napsáno opravdu dobře, příběh má spoustu zajímavých myšlenek, ale také řadu nelogičností. A tak nějak mu chybí emoce. Alespoň já se nedovedla vcítit do hlavního hrdiny Mickeyho, který na lodi zastává funkci Postradatelného. V podstatě mi bylo šumák, jestli ho strčí do mlýnku, který z něj udělá masokostní moučku nebo jestli vyhodí celou planetu a všechny členy posádky do povětří. A to je docela problém, když ve čtenáři nedokáže příběh vyvolat ty správné emoce. Proto mé nízké hodnocení.
Upřímně řečeno
si pořád nejsem jistý,
co je horší
- pamatovat si svoji smrt,
nebo se na ní dívat na videu.
Zpočátku jsem nechápal proč musí mít vesmírná kolonizační výprava Postradatelného člověka. Proč to nemohl být Postradatelný robot. Pak je to však stručně a jasně vysvětleno. Tak že ano, chápu. Lidské tělo vydrží víc, než robot. Ale pak mě zase hlodal fakt, proč, když si dokážeme na tiskárně vytvořit nové lidské tělo robota proč mu musíme vracet myšlenky, když je to vlastně jen Postradatelný. Inu, pár nelogických věcí, a dost možná ještě víc, bych v tom našel. Můžu se ptát, proč se zrovna Nasha zamilovala do muže, jenž může každou chvilku zemřít a to i několikrát za sebou. A proč nám třeba pan spisovatel neumožnil posoudit i myšlenkové pochody Mickeye8 z jeho pohledu.
Citát: Za posledních osm let jsem umřel šestkrát. Jeden by čekal, že už si na to zvyknu.
Avšak, pokud přehlédneme tyto skutečnosti, je Mickey7 ve své podstatě velmi klidné, místy vtipné, z části zaláskované drama. Tedy, ono to zas tak vtipné není, spíš je to vážné. Setkat se sám se sebou a být sám proti sobě není žádná slast. Akorát mám pocit, že příběh by mohl být víc rozvinut, mohlo v něm být i více dramat a v neposlední řadě i nevyužitý mimozemšťané, kteří vlastně spíš zabírají na čtenáře jako nějaké páté kolo u vozu. Čekal jsem od Mickeye7 rozhodně hodně víc. Čekal jsem srandu alá Spasitel, inteligentní mimozemskou formu a více dramatu. Dostal jsem jen lehký románek na který ve své podstatě skoro ihned zapomenu.
Citát: Takhle pitomě jsem ještě neumřel
Pěkně napsané dílko, jsou tam dobré nápady a rozumně popsaný styk s mimozemšťany (to opravdu nebývá pravidlem) a vůbec...rád se k tomu vrátím. Spokojen!
Mickey7 ví, co je jeho práce. Upsal se k tomu a je s tím spokojený. Je třeba poslat někoho na nebezpečnou práci? Na průzkum radiací zamořené oblasti? Do oblasti s potvorama? Ne všude se hodí poslat robota. A v ten moment je po ruce Mickey. Teď už Mickey7. A když to nevyjde, prostě se vyrobí Mickey8. Ale co se stane v okamžik, kdy se vyrobí Mickey8, ale Mickey7 je stále naživu? Oba musí tedy přijít na to, jak výváznout. Nejlépe naživu. Nebo alespoň jeden z nich.
Román Mickey7 je dobře napsaná kniha se skvělým příběhem. Byť mi chvíli trvalo zvyknout si na strukturu vyprávění a skládání vět do souvětí. Je to odlehčené, místy vyprávěné i dost ironicky. Hlavně, v první osobě Mickeyho7. A ten své vyprávění dost často směřuje právě ke čtenáři. Především když se vrací v čase, abychom se dozvěděli víc o postavách nebo situacích z minulosti. To způsobuje vtipné momenty i v dost vážných situacích. A právě z jeho vyprávění se nejlépe pozná právě jeho charakter. Kdo vůbec Mickey Barnes byl a jestli sám sebe tak nadále vnímá. Nebo jenom jako věc, která sice vypadá jako on, vzpomínky, zkušenosti a emoce, ale už to není on. Ale jsou všechny jeho verze opravdu stejné? Přeci jen Mickey7 má vzpomínky na poslední měsíc a jak to bylo s jeho poslední "smrtí". Narozdíl od své nové verze Mickey8, protože svoje vzpomínky už nějakou dobu neuplodoval. Všechno je o to víc podezřelé, když během devíti let Mickey umřel pouze šestkrát, ale v poslední době hned dvakrát. Nebo je to jenom náhoda kvůli lenosti?
Hodně oceňuji práci autora s celým procesem fungování a výrobu Postradatelných. A proč je takový problém, že je Mickey najednou dvakrát, v návaznosti na celkové fungování výpravy kvůli výrobě dalších verzí. A proč je sice fajn, že se může vždy vyrobit nový Mickey, ale taky proč si všichni přejí, aby se to dělo co nejmíň. Navíc když je váš nadřízený natalista, v jeho oblibě nikdy nebudete, protože celý proces je proti jeho víře. Autor se zároveň zamýšlí, jak to celé funguje i z té vnitřní stránky. Být nesmrtelný a umírat neustále dokola a znovu se vracet, je něco trochu jiného. Proto bylo zajímavé, že autor využil postavy z obou spekter názorů na věc ohledně Postradatelných. Jsou to stále lidi, kteří trpí během smrtí i svých dalších zrození? Jsou to jenom věci do mlýnku, na jejichž pocitech nezáleží? A co na to všechno Mickey?
Zahraniční recenze ke knize zmiňují tituly Marťan a Temná hmota. Ano, pokud se vám tyhle knihy líbily, Mickey7 si užijete, ale nečekejte nic výrazně podobného. Není to až tak přechytralý sci-fi survival jako Marťan. Ani se zde neřeší až tak velké sázky ohledně toho, jaká verze má nárok na to zůstat poslední jako v Temné hmotě. Edward Ashton napsal knihu, která je chytrá, zábavná a protože se stále něco děje nebo řeší, není čas na zbytečné úvahy. Ani zahlcení čtenáře vědeckými myšlenkami. Ideální materiál na filmové zpracování. Toho se dočkáme už v roce 2024 pod taktovkou oceňovaného režiséra Bong Joon-ho.
Mickey7 je kniha s příběhem, který zabaví na pár dní a nenudí. Ano, milovníkům military sci-fi konec knihy nesedne. Ale v tomhle příběhu a společně s faktem, že je to první díl série, dává naprostý smysl. Já si ráda přečtu pokračování a nemám problém s čistým svědomím knihu doporučit dál.
Anotace mě neskutečně nalákala - sci-fi s tématem, které vyhledávám. Uvítala bych více technických informací, mnohé nebylo vysvětleno, a více stran. Nenáročné počteníčko. Pobavila mě zmínka o Asherově světě - Asherovy světy mám ráda a zjevně nejen já.
A na film se neskutečně těším. Oscarový Bong Joon-ho (Parazit) slibuje kvalitu. Ovšem obsazení Roberta Pattinsona do hl. role mi nesedí.
Sci-fi, které vás nezahltí složitými technikáliemi a vynechá i mezihvězdné bitky. Je to takové zábavné komornější dílko. Odlehčeným způsobem zabrousí i do vážnějších témat jako je vlastní identita/klonování/nesmrtelnost, anebo genocida. Čte se lehounce, odpočinková knížka, která tímto prvním dílem moc hezky představuje novou sérii
Tak stručné zhodnotenie..
280 strán sa nič nedialo.
Prvých 50 strán bolo zaujímavých a potom to bolo stále dokola to isté.
Inak sexuálna scéna aj keď nebola popísaná, bola strašne nechutná a celkovo mi je fakt ľúto peňazí čo som za tú knihu dal. Celé sa to dalo zhrnúť do kratšej poviedky a pripomenulo mi to 150 stránkové romány z vydavateľstva Ivo Železny :(
Nakoniec som si 2* hodnotenie nechal uležať v hlave a fakt musím dať odpad. Veď tá kniha je celá úplne, že o ničom a to nehovorím o tom nijakom konci..
Keby tu knihu vydalo nejaké začínajúce vydavateľstvo, tak možno. Ale od Tritonu som čakal úroveň.
Upoutal mě námět knížky a také obálka.
Napsané to bylo čtivě a dobře, trochu odbornosti, trochu humoru, trochu romantiky. Chybělo mi tu však více akce a napětí.
A jak už se objevuje v komentářích níže, prostě chybí emoce a nešlo mi se vcítit ani do jednoho Mickeyho Barnese.
Snad to napraví filmové zpracováni.