Miedzianka: Příběh zániku

19.08.2024

S Miedziankou jsme se poprvé setkal z kraje tohoto léta. Po místním CHKO jsme s manželkou brázdili kočárem po tamních zámcích, kterých je v okolí přehršel. Jelikož ale rád navštěvuji pivovary, zaujal mě jeden, který se v oblasti nachází – ten v Miedziance.

No a když jsme dorazili a do pivovaru vystaveném na zelené louce vstoupili, zaujaly mě fotografie, které se v prostoru nacházely. Jak kdyby do vybydlené vísky, která čítá dva celé domy, vůbec nepatřily. Tohle, že je ta Miedzianka? Nezdálo se mi to a tak jsem zapnul telefon, začal googlit a nestačil se divit.

Pak jsem narazil na tuto knihu a okamžitě si příběh Miedzianky chtěl přečíst. A víte co? Je to neuvěřitelný zážitek. Jak kdyby Miedzianka, nebo chcete-li Kupferberg, byly prokleté. Tolik úskalí, tolik těžkostí, tolik smutných příběhů se zde událo, ale i přesto tu lidi po celá staletí chtěli žít a dodnes se sem vrací.

Neuvěřitelně zajímavé místo a naprosto excelentně zpracovaná kniha, která nesmírně čtivou metodou vypráví o těžkostech obyvatel tohoto starého města, po kterém už dnes nejsou ani památky. Nejsilnější je během válek a především s příchodem Sovětů. To nevíte, co si o lidstvu myslet a zdali si vůbec zasloužíme žít na této planetě. Fantastická kniha. Tu si budu hlídat jako oko v hlavě.

14.06.2024

Silná kniha o životě na maloměstě, kde šlo všechno od desíti k pěti
Opět se dokázalo, co byl, je a bude komunismus za zlo, vypadá to hezky na papíře, ale prakticky to naprosto nefunguje a ve výsledku to akorát všem ubližuje
Miedzianka, měla spoustu problémů, nejen Němce a nacisty, Rusy a komunismus, ale i tak mi její příběh přijde místy až neuvěřitelný, i když si myslím, že podobné příběhy by se daly nalézt ve spoustě zemích zasažené válkami 20. století a následnou železnou oponou.
Doporučuji pro přečtení těm, kteří jsou pořád ochotni říkat jak bylo za komanče líp.

09.04.2022

Anotace by mě bývala ke čtení nenalákala, ale to, že kniha vyšla v edici Prokletí reportéři nakladatelství Absynt mě oslovilo. Naštěstí. Je to totiž krásná kniha. O historii jedné zaniklé obce, která se nacházela kousek za českými hranicemi, na dohled Sněžky. Posouváme se v čase z německého Kupferbergu až do polské Miedzianky. Napsáno přehledně, čtivě a poutavě. Až tak, že se tam mám chuť vypravit, i když tam už skoro nic z obce nezbylo.

19.09.2020

Skvělá kniha o životě a posléze zániku jedné větší obce kousek od českých hranic.Zpracováno skvělou poutavou formou.Pro zájemce o historii Sudet,Slezska mohu jen doporučit.

16.02.2020

Prvotní kronikářské zmínky o německé oblasti Kupferberg jsou ze 14.století a jako poslední lidé popisují vystěhovávaní pivovaru v polské Miedziance v roce 1976. Ano, prvních 50 stran udělá opravdovou radost historikům, ale s příchodem první/druhé světové války, meziválečného a poválečného období + doby komunismu nachází autor více zdrojů osobních historií i vyprávění očitých svědků a děj získává na atraktivitě. Protože sama pocházím z česko/polského pohraničí, bavilo mně dozvědět se více o životě ve válečném období, (e)migraci, odsunu Němců, "zalidňování" pohraničí, těžbě uranu pro ruský průmysl, útisku obyčejných lidí komunistickým režimem, opětovném "vylidňování" a konci poddolované Miedzianky jako "prototypu" mnoha jiných míst zaniklých vlivem drancující těžby (např. u nás oblastí Karvinska). Jaké je to, když musíte opustit svůj domov..? Co se vzpomínkami, když místo vašeho dětství a vašich předků už není..? Proč městečko, které existovalo 7. století už neexistuje..?

20.09.2019

Začátek byl těžký faktografický monolit, kterého jsem nedokázala udolat ani urputným "zbijecím" čtením. Nakonec po několika odkládání jsem zatnula zuby a pak to šlo, osud vesnice ve válečném a komunistickém období tak nějak plynul a člověk v některých chvílích žasnul, co bylo a v určitém smyslu je stále možné. Proč místa i se světově proslulým pivovarem zaniknou?

Není úplně lehké se do knihy dostat, mimo jiné proto, že ze začátku (záměrně) není z místních názvů do češtiny přeložen ani Krakonoš.
Časem ale opadá německé působení, objeví se názvy míst, jak je známe dnes, popisovaná minulost už není tak dávná a hlavně postavy přirostou k srdci. Ráda jsem s nimi prošla městečkem až do konce.

18.03.2019

Mám ráda místa, kde příroda převzala opět vládu a z původní vesnice a všech těch osudů zbyla jen rozpadlá stěna nebo studna. Především zmizelé osady Rychlebských hor jsou mi blízké, hodiny bych dokázala sedět na loukách u Hraniček a přemýšlet, kdo a jak tam asi bydlel... Proto jsem sáhla po této knize, bohužel ke mně styl F. Springera nepromluvil tak, jak bych si přála, prostě na mě od začátku chrlil fakta a já za nimi neviděla konkrétní lidi a osudy. Ale určitě je velké plus, že se do takové reportážní knihy pustil, a pro ty, kterým jeho styl sedí a mají rádi staré zmizelé osady, to bude zajímavé čtení.

17.03.2019

Jako již zde bylo psáno, kniha je opravdu takovou (kratší) kronikou města Miedzianka. Posun napříč časem z německého Kupferbergu až po polskou Miedzianku byl uspořádaný, přehledný a dobře se četl. Různé stylistické zpracování některých kapitol dodávalo knize takový šmrnc. Ke konci jsem cítila z knihy nostalgii a jak autor píše, opravdu mám pocit, že až místo ztraceného města navštívím, budu na té louce něco cítit. A hlavně, budu vědět.

13.06.2018

Nebudu lhát, série Prokletí reportéři mě zaujala vizuálem a později mě nalomil marketing na sociálních sítích. Reportážní knihy vůbec nečtu, vlastně ani články ne. Nakladatelství Absynt je mi ale sympatické natolik, že bych si teď chtěla přečíst skoro všechny tituly.

První volba padla na Miedzianku, protože námět mi oživil vzpomínky na návštěvu slovenské vesnice Koš, která se částečně propadla také v důsledku důlní činnosti. A kniha se mi ohromně líbila, ze začátku jsem se místně i časově ztrácela, ale nakonec jsem se chytila a příběh docela obyčejné vesnice mě pohltil.
Líbilo se mi, že autor si po celou dobu zachovával reportážní přístup a nikoho nehodnotil. Přestože místy zapojil fantazii a některé pasáže jsou velmi obrazné, kniha působí věrohodně a je takovou zkrácenou, čtivou kronikou jedné dědiny.

24.04.2018

Moje druhá “absyntovka”, dokonce kniha, která se dostala do finálního výběru nejprestižnější polské literární ceny Niké. Po přečtení anotace jsem si byla jistá, že to bude trhák. No, nevím. Jednotlivé reportáže nebo fakta z historie jsou fajn, ale pokud z toho má být dobrá kniha, tak nestačí je jen naházet do kapitol. Některé informace se opakovaly vícekrát, nešťastné mi přišlo používání polských zdrobnělin jmen, které se o českých liší a někdo může oficiální jméno a zdrobnělinu vnímat jako jména dvou odlišných osob a pod. Za mě zklamání, k dočtení jsem se nutila. Škoda, protože téma to je opravdu skvělé, chtělo by to lepší zpracování

25.02.2018

Naprosto excelentní a strhující reportážní kniha o městě, které by Vás za normálních okolností ani nikdy moc nezajímalo. Městě v Polsku, které vlastně už neexistuje. A přesto takových míst můžeme najít stovky i u nás, chodit po nich a ani nevědět, že i tam byl kdysi život. Škoda, že knih o vysídlených a zaniklých místech je jako šafránu. Autor se vyhýbá patosu, melancholii i ubrečenosti, a i přesto Vám nejspíš nebude osud Miedzanky lhostejný. Lidská lhostejnost a netečnost ke světu je bohužel věčná a míst jako Miedzanka můžou být i za pár let stovky...