Mikeš
Josef Lada
Nesmrtelná knížka, kterou si zamiluje každý, kdo přečte prvních pár stránek. Jen málokdo z vás neslyšel o Mikešovi. Černý kocourek žil v Hrusicích u Ševců a nejvíc si s ním rozuměl Pepík. Spolu se navyváděli mnoho veselých kousků a taškařic, při nichž nikdy nechyběli kamarádi Pašík a Bobeš, později i roztomilý Nácíček. Když se Mikeš vypravil do světa, prožil nejedno dobrodružství na cestách a v cirkuse, kde na čas zakotvil. Ale všude dobře, doma nejlíp, a tak se kocourek zase vrátil, aby rozdával radost všem dětem. Dotisk r. 2009 (ISBN 978-80-00-01755-6).... celý text
Přidat komentář
Se čtyřletým synem si čteme pohádkové knížky. Tuhle (protože ji doma máme a je to taková ta národní klasika) jsme zkoušeli číst několikrát, ale nikdy jsme se "neprokousali" moc daleko... Nějak se nemůžeme začíst, je zde hodně zastaralých výrazů a syn většinou ani nechápe, co se tam zrovna mluví (přecejen už je to nějaký pátek, co pan Lada pohádky napsal...). Možná se někdy ke knize vrátíme, až bude syn o něco starší... No, ale asi spíš ne, protože ani mě kniha moc nebavila...
Krásná knížka, teď jsem jí po letech četla dceři a znovu vidím, jak tyto staré pohádky mají oproti těm novým svoje kouzlo. Zvlášť pohádky od Josefa Lady působí hrozně mile.
ČVd 7 český autor. Tahle knížka ovlivnila můj vztah se zvířaty, obzvláště - logicky - černými kočkami. Jako dospělák znervózním, když mi před autem přeběhne, ale pak si hned říkám, co kdyby to byl Mikeš na cestách... Prostě automaticky :o) Jako dítěti mi nikdo nevysvětlil, že se nemám ptát koček/kocourů zda mluví...
Vrátit se k této knize a dokonalým obrázkům pana Lady je vždy pohlazení, u srdce i po duši. Vztahy v něm jsou krásné... láskyplné, hravé, vtipné,... Pokaždé mne napadne, kdy se konečně do těch Hrusic podívám, ani jako dospělák nepřestávám doufat, že by byl Mikeš doma :o)) A když jde - konečně - v TV Mikeš jako Večerníček, tak mi prostě plesá srdce s duší nad krásou mluvy pana Hogera a našeho jazyka.
Jak málo stačí být hrdý Čech, jedna dětská knížka řeknete si.... Proč naše děti, vnuci, pravnuci tenhle svět neznají? Jsou schopni napsat "mykeš" :o( Proč jim ho, vlastně i sobě při čtení milované drobotině, nenabízíme 24/7? Místo různých karikatur, jakkoli zábavných, rychlých. Ne českých. Bude tato kniha za 50 let stále skvostem české literatury a bude oslovovat děti?
S Mikešem jsme trávili letošní prázdniny, 6letý syn si mluvícího kocourka a jeho kamarády velice oblíbil.
Mikeš je kniha vtipná i dojemná. Můžeme se smát Mikešovu jednání v nových situacích (mezi dětmi ve škole, poprvé v divadle, rozhovor s ředitelem Pepíkovy školy), ale v nich se vždycky také ukáže kocourkova odvaha, upřímnost i dobrotivost. Lada dojímá hrdinovým útěkem kvůli babiččinu rozbitému krajáči, jeho steskem po domově, ale i vloženými příběhy o jiných postavách, jako třeba o Vánocích psa Lyšaje.
A přestože jde o veselé příhody, knihou nenásilně prostupuje silné sociální cítění zahrnující lidský i zvířecí svět – po své cirkusové kariéře Mikeš na Vánoce obdaruje chudé děti, aby smutně nekoukaly těm šťastnějším do oken, a odvděčí se i pasáčkům, kteří pro něj coby pro tuláka uspořádali sbírku. Postupně díky vydělaným penězům vybuduje „Zlatý domov“ (neplést si se stejnojmenným projektem realitních šmejdů ze seriálu Čarokolo), kde žije s přáteli a kde ubytuje i vysloužilá zvířata z cirkusu – a nakonec i pohádkového dědečka.
Půvab Mikeše je i ve vyobrazení jeho světa – ve skutečných Hrusicích a okolí (Mnichovice, Třemblat…) se dá najít kouzelná hůl z pohádky, pohybují se zde oživlé věci (trakař, flašinet Klikotoč), ale patří sem už i automobily nebo motorka, na které uhání Mikeš s Pašíkem z pouti.
Mikeš je národní šperk co do dětské knižní literatury. Bajky o dobrodružstvích rozkošného černého kocourka s prostředím z Ladovských ilustrací. Předčítali mi ji. Pro mě jedna z prvních, ne-li první kniha, kterou jsem četl sám. Opakovaně. A že je to na šestileté dítě docela dávka stran. Večerníčky jsem sledoval. Kam se hrabe Dášeňka nebo Honzíkova cesta.
Kniha, kterou jsem si zamiloval někdy v roce 1959, když jsem jí četl poprvé a moc se mi líbila. Potom se mi někde zatoulala a nebo mi jí někdo možná nevrátil. Pak v pozdějším věku jsem na ní ani nevzdechl. Až teď jsem si jí díky Výzvě půjčil v knihovně a znovu jsem jí přečetl. Jsem moc rád, že jsem se ke knize mohl vrátit. Je škoda, že dnešní malé děti tyhle knihy už moc nečtou. Na škodu by jim to nebylo.
Po všech těch vraždách, "přeslazených" knihách pro ženy, jsem sáhla po pohádkách o Mikešovi. Chtělo to změnu.......... a kniha toto splnila, jak četbu do letošní ČV, tak pro oddech, milé povídání o laskavém kocourkovi s obrovským srdcem a jeho lidských a zvířecích kamarádech. Z knihy mi čítavala maminka, před spaním. Knihu jsem milovala, poněvadž byla o zvířátkách a také pro krásné obrázky pana Lady.
A když se po přečtení tohoto povídání, dnes po letech zamyslím a podívám se na to očima "dospěláka", pan Lada kouzelně, laskavou a miloučkou formou popsal, jak zvířatka zaplatila a umožnila, aby Pepík, který rád maloval, mohl chodit do školy, aby se mohl stát malířem.......... jako by to psal o sobě samém (Pepík - Josef Lada). Laskavost, slušnost, pomoc bližnímu, podat pomocnou ruku .... a žít všichni společně ve "Zlatém domě", jak krásný "návod" na společné soužití.......nějak se tyto vlastnosti vytrácí z našeho běžného života.... Krásná kniha.
Syn Mikeše zbožňuje. Zná snad všechny hlášky a neustále je doma opakuje. Nejčastěji slyším: O Pašíka ševců se starala babička. A ta se jednou pořádně rozzlobila, když nesla Pašíkovi jídlo a Pašík jí povídá: Jé, babičko, vždyť z toho ztloustnu!
Při procházéní komentářů uživatelů jsem zapomněl na mou velmi oblíbenou knihu z dětství, hodnotím zpětně z dětského pohledu. A proto mám rád od dětství všechna zvířátka. Měl jsem kocourka Macka, dodnes na něj vzpomínám, takový čertík Bertík.
Dětství. Předčítání ve škole i samostatné čtení. Krásné retro. Zvířecí morální vzor.
Příběhy o mluvícím kocourkovi a jeho přátelích jsou naprosto dokonalé. Mikeš je jedna z knih, která patří do mých z dětství nejoblíbenějších a jsem moc ráda, že v té záplavě knih, které mám, se mi zde můj milovaný Mikeš připomněl. A zahřálo mě u srdíčka, že právě tato moc milá knížka, oslovila i dnešní generaci dětí. Dětem se vyprávění moc líbí. A určitě si už knihu nechám na očích, abych se k ní mohla i sama lehce vrátit :-)
Když se paní učitelka při přírodopisu ptala, zda je kráva zvíře škodlivé nebo užitečné, Mikeš se hlásil a odpověděl, že je kráva zvíře moc škodlivé, protože mu jednou šlápla na ocásek!
"A kdopak ti dává mlíčko k snídani?" ptala se ho paní učitelka. A milý Mikeš na to moudře odpověděl: "Naše babička!"
Mikeš je jedna z mých neojblíbenějších knih od pana Lady. Četl jsem ji už jako malý a teď jsem si dal opáčko :). Výborné počteníčko! :)))
Nádhera. Čtu o prázdninách svému vnoučkovi a když usne, pokračuji ve čtení sama. Návrat do bezstarostného dětství, které pan Lada tak nádherně umí.
Štítky knihy
kočky pohádky pro děti zfilmováno česká literatura dětství zvířátka Večerníček Josef LadaAutorovy další knížky
| 2009 |  O chytré kmotře lišce |
| 2005 | České Vánoce Josefa Lady |
| 2007 | Kronika mého života |
| 2004 | Nezbedné pohádky |
| 2007 | Bajky |
Vesnická atmosféra, vzpomínky na dětství, nekonečná fantazie a originální humor. Josef Lada tohle uměl dokonale. Nesmrtelné.