Mikeš
Josef Lada
Nesmrtelná knížka, kterou si zamiluje každý, kdo přečte prvních pár stránek. Jen málokdo z vás neslyšel o Mikešovi. Černý kocourek žil v Hrusicích u Ševců a nejvíc si s ním rozuměl Pepík. Spolu se navyváděli mnoho veselých kousků a taškařic, při nichž nikdy nechyběli kamarádi Pašík a Bobeš, později i roztomilý Nácíček. Když se Mikeš vypravil do světa, prožil nejedno dobrodružství na cestách a v cirkuse, kde na čas zakotvil. Ale všude dobře, doma nejlíp, a tak se kocourek zase vrátil, aby rozdával radost všem dětem.... celý text
Přidat komentář
Náš milovaný kocourek Mikeš a parta dalších zvířecích kamarádů. U nás se dědí z generace na generaci, patří ke stálým hitům když dochází nápad jak malochy před spaním uspat. Když jsou nemocné nebo smutné ke zlepšení nálady, vždy je to milé setkání.
Kniha provázela dětství už tří generací mé rodiny. Znovu jsem do ní nakoukla a opět se mi vybavily ty krásné chvíle večerního čtení a televizních Večerníčků, to okouzlení obrázky a povídáním o venkovském životě. Je to jeden z klenotů naší dětské literatury.
Krásná vzpomínka na dětství, krásné chvilky u postýlek mých dětí. Krásná klasika, jak čtení tak ilustrace.
Vzpomínky na dětství v podání Josefa Lady. Zpočátku jde o popis banálních veselých příhod zažitých v dětství na vesnici, přičemž mu asistují zvířecí kamarádi, kteří se naučili mluvit. Kocour Mikeš, prase Pašík, kozel Bobeš, později se děj přesouvá k cirkusu, kde Mikeš udělá slušnou kariéru jako kreativní ředitel a dotáhne to až na spolumajitele podniku. Tuto část považuji za nejlepší, po letech mě překvapilo, že zabírá vlastně jen málo kapitol. Vše popsáno s naprosto kouzelným starosvětským humorem, který z každého banálního zážitku učiní neobyčejnou vzpomínku. Ujetosti, jako jsou např. Mikešovy divadelní hry pro cirkusová představení, musí vykouzlit úsměv na tváři každému, stejně jako vynalézavé kousky rozpustilého Franty Kuldanů. Po návratu cirkusového osazenstva zpátky do Hrusic už atraktivnost knihy trochu klesá. Z Mikeše už je popisován jako usedlý stařešina, přitom, jestli na tu posloupnost dobře koukám, u toho cirkusu zase tak strašně dlouho s kamarády nebyli.
,,Mikeše" jsme četli ve 3. třídě a v té době sem se na čtení ve škole moc nesoustředila, prtotože mě tato kniha asi úplně nezaujala... No, doopravdy nevím... Moc si to nepamatuji:/
Česká literární klasika, a to zaslouženě. Jen doufám, že nám to zanedlouho zákonodárci u nás nebo v EU nezakážou :-( Mimochodem - Nácíček je možná zřejmě zdrobnělina od Ignác.
Kam se hrabe na Mikeše Babička a Božena na Josefa Ladu :)) Moje super dětství!!!
Jak může někdo nemít rád Nácíčka?! A přitom je to takovej snaženlivej mrňoulínek! Opravdu těžko říct, kterýho kocourka mít radši, oba jsou k zulíbání. Nejvíc mě fascinuje, jak jsou tam na sebe všichni hodní - já vím, je to jenom pohádka, ale člověk na to tak nějak už není dneska zvyklý... SPOILER: A i největší sígr knížky, Franta Kuldanů, je sice kluk pačesatá, ale i ten je nakonec dobrota sama. Přiznám se, že jsem Mikeše poprvé četla až teď, v pokročilém věku, ale naprosto mě nadchla a uchvátila. Jedním slovem KOUZELNÉ.
Měli jsme ji jako povinnou četbu ve škole a moc se mi líbila. I Večerníček je pěkný :)
Mikeš je klasika všech klasik, kdysi jsem ho četl pro sebe a teď už ho čtu pro svou dceru. Bohužel ovšem nemůžu zůstat nekritický jako před lety. Moc jsem nepochopil tu druhou část, být Ladou, utnul bych to s výstavbou Domova, pak už to bylo malinko wtf. Ta první část je ale naprosto nedostižná.
První díl výborný, prostě klasika, kterou si pamatuji z dětství z Večerníčka (knížku jsme doma bůhvíproč neměli). Ale ten druhý je bohužel taková nastavovaná kaše se spoustou podivných, nepatřičných prvků (typicky kouzelná hůl nebo Pohádkový dědeček). Jako kdyby pan Lada potřeboval peníze a hodlal je vydělat dalšími příběhy o populárním kocourkovi, nebo jej do dalších příběhů o Mikešovi tlačil vydavatel nebo rodina či bůhví kdo. Ne že by všechny příběhy z druhé části byly špatné, ale ty dobré by se daly klidně posbírat do jiné knížky, která by se bez Mikeše obešla a nekazila by tak příznivý dojem z prvního dílu.
Mikeš mi k srdci přirostl hned od první stránky. To je tak kouzelné vyprávění, že to mohu číst i po letech jako dospělá a baví mne to stejně - jako kdysi před lety, když jsem byla malá a četla to prvně. A to pak člověk chce mít taky takového mluvícího kocourka doma za kamaráda a po večerech si s ním vyprávět pohádky a přes den dělat neškodné rošťárny jako dělal s Pepikem, Pašíkem a Bobešem.
Pokaždé je mi ale líto Nácíčka, jak si z něho dělají Pašík a Bobeš legraci, že je to pořád mrňousek a nic z něj nikdy nebude.
Ale stejně to budu každé léto číst pokaždé dokola. A to nemluvím o těch naprosto úžasných a kouzelných ilustracích pana Lady. To je taková nádhera! :-)
Nádherná knížka. Mám ji také ještě doma a četla jsem ji i svým dětem, když byly v TV večerníčky o Mikešovi, dívala jsem se s dětmi. Tuhle postavičku miluji a vůbec všechny ladovské knížky a říkanky. Já i moje dcerky jsme na nich vyrostly.
Štítky knihy
kočky pohádky pro děti zfilmováno česká literatura dětství zvířátka Večerníček Josef LadaAutorovy další knížky
| 2009 |  O chytré kmotře lišce |
| 2005 | České Vánoce Josefa Lady |
| 2007 | Kronika mého života |
| 2004 | Nezbedné pohádky |
| 2007 | Bajky |
U téhle knížky se nelze nebavit. Skvěle vymyšlené a přitom vlastně docela obyčejné příběhy pár zvířátek a lidí z jedné malé vesnice. Josef Lada už prostě zůstane zapsán v české literatuře jako klasik všech klasiků.