Milenci & vrazi
Vladimír Páral
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/161259/bmid_milenci-a-vrazi-2vH-161259.png
4
437
437
Formou prolínajících se životopisů jednajících osob, postihujících mnohde dobu předválečnou i válečnou (tištěných kurzívou), vlastního děje a krátkých, jakoby datujících glos z domácího i zahraničního politického i kulturního dění (proto podtitul "magazín") líčí román život jednoho velkého závodu v Ústí. Na nejrůznějších osudech lidí vysoko společensky postavených, i lidí drobných, lidí z "montércimry", z mužské i ženské svobodárny, lidí zosobňujících různé světové názory, předvádí zde autor svůj názor na dějiny lidské společnosti, na vztah jedince ke společnosti, na vztah ideologie k životní praxi a naopak.... celý text
Přidat komentář
Jsou červení a modří. Ti červení mají všechno, jsou na vrcholu, jsou bohatí, mají krásné domy, užívají si života. Muži jsou úspěšní, ženy krásné. Alespoň tak to vidí ti dole – modří. Ti, kteří nemají nic, jen sami sebe, své sny, touhy a ambice. A tak se ti modří snaží dostat na pozice těch červených, aniž by tušili, že vrchol, na který se šplhají je plný nudy, zoufalství, kompromisů, vyhoření, stesků po dávných časech a neschopnosti něco změnit. Když to modří konečně pochopí, je už bohužel pozdě, už jsou oni sami těmi červenými. A ze samého nicotného dna se k nim derou noví modří...
Můj rozhodně nejoblíbenější Páralův román, skvěle propracovaný, výborné charaktery. Doba a prostředí možná poněkud zastaralé, ale jinak se na tom koloběhu nic moc nezměnilo.
Možná se ani nedivím, že mladší generace Páralovi nerozumí - kdo tu dobu nezažil, neumí si představit, jak pravdivě ten tehdejší život vykresluje do nejmenších detailů. Když jsem jako malá holka jezdívala o prázdninách na výlet na Větruši, bylo to tam zaostalé, ponuré, takové "papundeklové " - přesně tak, jak to Páral umí popsat. Kdo si pamatuje doby, kdy i "vesničtí papaláši" ale totálně přehlíželi cokoli dělnického ví, jak pravdivě je tahle doba popsána . A že tam byly pěkný podrazy a křivárny, to víme všichni. Teď se dějí , pravda, taky a pořádný křivárny, ale přeci jen- není nám o fous lépe?
Milenci a vrazi mě baví. I tak malý prostor, jako je jeden dům, poskytuje množství nejrůznějších osudů a povah. Od rodiny vedoucího pracovníka Gráfa, žijící v "luxusu" a přesto nespokojené, až po protřelou Maddu, využívající každou příležitost k získání toho, co zrovna chce. Démonický Alex, andělský Julda, snaživý Bořek, manželé, marně se snažící získat "byt pro Tušla" a další figurky vás provedou svými životy. Postupně se mění pod vlivem zkušeností, někd velmi tvrdých.
Milenci a vrazi jsou prostě top.
Zajímavě načrtnuté charaktery, které nenudí. Občas se mihne něco k zamyšlení. Páral má svůj nezaměnitelný styl.
opět Páralova nápaditá kompozice
uchvátil mne závěr, v němž se umocní paralela osobního a globálního prostoru, intimních lidských vztahů s politickým obrazem světa
pro mne nejlepší Páral
Že by byla kniha špatná, to nemůžu říct. Ale že by byla dobrá?
Hezky se četla, občas byla lehce nudná, zdlouhavá. Lehce depresivní. Ale na druhou stranu, krásně popsala to, jak to bylo. A tak to má být.
Asi to nejlepší od Párala - zajímavě a poutavě napsané, životné postavy a více fiozofie než v Kunderovi, né tak vtíravě. Četla jsem ale ve 20:)
Podle mne nejlepší, dočasnou svobodou opojený Páral. Bylo pro mne zážitkem číst za normality staré vydání z roku 1969, mělo v sobě krásnou příchuť volnosti 60. let a dočasné nepřítomnosti komunistického cenzora. Nejvíce miluji medailónky Kdo je kdo, krásně ukazují historický vývoj lidiček v totalitářském 20. století. Ty veletoče (jako třeba život mého tatínka): demokracie a svoboda - fašismus a válka - osvobození a polodemokracie - komunismus a studená válka - chvilka socialismu s lidskou tváří - okupace a normalizace - demokracie a svoboda - a někdo by dodal "a rozkrádání státu". Uff! Kniha by si zasloužila krásné vydání s nějakými šílenými ilustracemi.
Nejvíc se mi líbila forma knihy. je to pestrá směs vypravování, inzerátů, medailonků postav, reklam. Taky obdivuju, jak si autor pohrál se stylistikou, jak se mu daří během jednoho souvětí přejít z ichformy do er, aniž si toho čtenář všimne. Vlastně mě ta jeho stylistika bavila víc, než příběh.
Tenkrát jsem si ji vybrala k povinné četbě na SŠ, bohužel to byla chyba. Snad nejhorší kniha, kterou jsem se kdy donutila přečíst. Strašně zdlouhavá a nudná. 1* dávám za občasné vtipné pasáže.
Shui-Xian, nedá mi to, ale "nabubřele prázdný" mi přijde spíš tvůj komentář urputně strojené obraty ve snaze shodit knížku, kterou jsi evidentně nepochopila :)
Neuveriteľne sa mi páčila atmosféra, do ktorej vás Páral ponorí. Ako do skúmavky s jedom v ústeckej chemičke. Trošku som sa síce zamotal, ale nebolo to na škodu. Určite stojí za prečítanie. A nezaberie to veľa času, číta sa zľahka.
Páral uměl zobrazit stereotyp, existenciální vyprázdněnost, plytkost a nudu tak skvěle, že je čtení skoro nesnesitelné. Pro mě osobně byla kniha otravná, zbytečná, nabubřele prázdná. Pestrost mě nenadchla, spíše zahltila. Postavy mají svoji poutavost, ale připomínají spíše typizované nástroje-roboty pro znázornění určitého společenského klišé. Neustálé opakování téhož je možná skvělý prostředek, jak podtrhnout tu cyklickou mizérii, ale nevím proč -...?
Čeho si na téhle knize čtenářsky cením, je Páralova stylistická zdatnost. I a té bych uvítala výrazně méně...
Líbilo se mi to hlavně kvůli formě, jakou Páral zvolil. Bylo to hodně pestré, a proto zajímavé. Zkoukla jsem i film, a to tedy bylo o dvě třídy níž.
Štítky knihy
nevěra zfilmováno erotika znásilnění komunismus psychologické romány manželská krize milostné vztahy Ústí nad Labem milenciAutorovy další knížky
| 1990 |  Milenci a vrazi |
| 1978 |  Mladý muž & bílá velryba |
| 1988 | Země žen |
| 1967 | Soukromá vichřice |
| 1982 | Romeo & Julie 2300 |
Tohle mě bavilo stejně jako před lety, nejspíš pro tu opravdovost...