Milenec lady Chatterleyové
David Herbert Lawrence
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/504180/bmid_milenec-lady-chatterleyove-l6x-504180.jpg
4
859
859
Poslední román D.H. Lawrence, lyrický a smyslný, je jedním z hlavních beletristických děl dvacátého století. Příběh plný výjevů intimní krásy zkoumá emoce osamělé ženy uvězněné ve sterilním manželství a její rostoucí lásku ke statnému hajnému na panství jejího muže. Nejkontroverznější z Lawrenceových knih, Milenec lady Chatterleyové, radostně potvrzuje autorovu vizi individuální regenerace prostřednictvím sexuální lásky. Síla, spletitost a psychologická složitost knihy z ní činí zcela originální dílo – triumf vášně a oslavu života. Lawrenceovo upřímné zobrazení mimomanželského vztahu a explicitní sexuální zkoumání jeho ústředních postav způsobilo, že tato kniha, nyní považovaná za mistrovské dílo, byla až do roku 1960 zakázána jako pornografie.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , 1400Originální název:
Lady Chatterley's Lover, 1928
více info...
Přidat komentář
První dvě třetiny knihy pro mne byly utrpením. Filosofické úvahy, spousta omáčky a v podstatě žádný dej. Po setkání s Mellorsem se kniha stává erotickou a jejich vztah z mého pohledu není o lásce, ale jen o sexu a dobrodružství s ním spojeném. Odjezdem Connie do Benátek pro mne kniha teprve začala být zajímavou- konečně se něco děje a nečteme o kývání pindíkem a naplňování lůna. Nicméně se autor řídí myšlenkou, že "v nejlepším se má přestat" a ve chvíli, kdy se začteme, kniha končí.
Pro mě je tohle další příběh o ženě lapené konvencemi doby. Neměla moc nadějné vyhlídky v manželství. Snažila se, ale zbytečně. Unikla alespoň nějak.
V prví pětině knihy mi přišlo, že ji nejspíš dočtu jen s velkým sebezapřením. Pak se příběh, ani nevím jak, rozběhl, a už mě nepustil.
Četla jsem si komentáře níže a souhlasím prakticky se všemi. S těmi pozitivními i negativními. Filosofujícím pasážím jsem často nerozuměla. Občas jsem ztrácela časovou orientaci v ději a nechápala jsem, jestli mezi některými událostmi uběhly roky nebo dny.
Lady Ch. mi jako osoba byla velmi sympatická, ale její časté dotazy smeřující k tomu, aby jí hajný slovně potvrzoval svou lásku, mě poněkud otravovaly. Každopádně mě čtení tohoto příběhu náramně bavilo, věřím, že ve mně bude ještě chvíli doznívat.
(SPOILER) Nemám ráda psaní komentářů s delším časovým odstupem od přečtení knihy, protože dojmy vyblednout a většina myšlenek, které jsem chtěla zachytit, se rozuteče. Ke knize jsem se dostala po jednom rozhovoru v práci a řekla si, že když už jsem neviděla film s Borisem Rösnerem, mohla bych si přečíst knihu. Pokud bych titul měla hodnotit jako knihu erotickou, a navíc optikou dnešní, značně uvolněnější a otevřenější doby, tak by neobstál. Líbila se mi ovšem sonda do tehdejšího života, úvahy, které knihou prostupují, byly neskutečně hluboké, a dilemata, jež prožívali hlavní aktéři, řeší mnoho lidí i dnes. Je důležitější duchovní vztah nebo tělesno nebo spojení obojího? Lze vůbec prožít plnohodnotný partnerský vztah, je-li založen jen na vzájemných sympatiích a podobnosti, ale chybí v něm tělesná složka? Z informací, které jsem o Milenci Lady Chatterleyové měla, jsem si mylně myslela, že hajný bude nějaká "lopata" se zvířecím chtíčem, a překvapilo mě, že to byl úplně normální mužský se svými touhami. Pro Connie tedy naplněním a spojením duchovního i tělesného - osobně ten otevřený konec nevnímám depresivně, a to i když si vlastně nedokážu představit, jak by takovýto pár mohl ustát společnost, v níž by musel žít, ale jako nadějeplný a se světýlkem na konci. Za cenný považuji doslov Martina Hilského, po jehož přečtení se obdivuji autorově odvaze a snaze o obhajobu něčeho, co nám dnes přijde naprosto přirozené a beze studu. Jistě, výrazové prostředky byly velmi neobratné a pro současného čtenáře spíše trapně úsměvné (Frantík a Blaženka), ale když člověk pochopí, proč to Lawrence psal a měl potřebu zdůraznit i takové věci, že Mellors v rámci romantického vyznání má rád Connie i za to, že čůrá a kaká, a i když věřím, že kdyby to autor napsal dnes, bylo by to mnohem lyričtější a mělo i větší erotický náboj, tak je to vlastně moc hezké.
Tak všichni asi tuší, o čem to je. Žádný napínavý a překvapivý příběh se nekoná, celý děj se dá shrnout do pár vět. Upřímně jsem čekala, že to bude něco jako 50 odstínů před sto lety. Ano, jsou tam poměrně podrobně popsané erotické scény, tím kniha získala popularitu, ve své době to musel být šok. Překvapila mě ale poměrně hluboce propracovaná filozofická rovina knihy, to bych nečekala a ani by mě vlastně nenapadlo, že by to šlo spojit dohromady. Osoby mi ale nebyly sympatické a k srdci mi nepřirostly, Connie byla taková pipina, která se zbláznila do prvního chlapa, který jí pořádně rozhodil sandály, a ten chlap byl prostě divný, takový nevypočitatelný. Že by kvůli němu odešla od bohatého manžela do totální životní nejistoty mi přijde přitažené za vlasy. Konec je divně otevřený, chtělo by to vidět ten pár po takových 10 letech.
Ve své době kniha určitě vzbudila silný ohlas ve všech směrech.
Dnes ji považuji za klasiku a jako takovou jsem ji četla.
Žádné velké nadšení.
Příběh lady Chatterleyové je vlastně úplně všední, žádné velké zvraty se nekonají a děj je dost odhadnutelný. Na začátku knihy je několik velmi zajímavých myšlenek o vztazích a roli muže a ženy ve společnosti, později už ale nebyl čas na přemýšlení a Lawrence se naplno vrhl do popisu sexuálních scén.
Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, protože se jedná o klasiku, které teď celkově moc nečtu. Ale kdybych ji nepřečetla, nic závratného by se nestalo.
(SPOILER) Skoro vůbec se mi to nelíbilo, žádný velký příběh se nekonal, jen sáhodlouhé popisy sexu mezi Connie a myslivcem. Některé myšlenky byly dobré, ale mě upřímně tedy tato knížka nenadchla.
Nejen v době svého vzniku, ale ještě docela dlouho potom, vzbudila knížka značný rozruch, byla velmi kontroverzní a prezentovaná až na hranici porna z důvodu realistického popisu erotických scén. Tento příběh poněkud frustrované ženy Connie je nejen o vášni a lásce, ale přináší i otevřenou kritiku tehdejšího společenského uspořádání. Román se nečte lehce, je komplikovaný, ale charakteristiky jednotlivých postav jsou velmi dobře vykreslené.
Nádherný příběh. V této knize je téměř hmatatelná nejen úzkost, ale i láska. Je až neuvěřitelné, že příběh této knihy "žije" tolik let.
Uf, některé pasáže byly otravné, jiné si protiřečily, od dalších jsem se nemohla odtrhnout. Překvapil mě pesimistický pohled na svet (nebo realisticky?) a ze je vlastně porad aktuální, i když tehdy to vypadalo, ze se ženeme do záhuby a my jsme porad tu a vlastně by se dalo stále tvrdit totéž. Jen ta podstata - muž a žena - tehdy k ni asi měli blíž mi přijde. Ale o to tu vlastně jde, ne?
Ach, ten D. H. Lawrence musel byť veľmi otravný človek.
Toľko sťažností a protirečení v jednej knihe som ešte nezažila! A to je veľká škoda, lebo tá kniha bola veľmi dobre rozohratá... Ale keď prirodzenú (a na svoju dobu naozaj šokujúcu) živočíšnosť nahrádzajú samé kecy, ktoré nikam nevedú a cez ktoré si autor najskôr len niečo ventiloval, tak to celkom unavovalo. A ešte k tomu to vyzeralo, že nie úplne sa všetkému rozumie, ale napriek tomu o tom rozpráva.
Stačil by len príbeh frustrovanej ženy ochrnutého muža, ktorá sa snaží zlepšiť si život v konzervatívnej dobe. Ale zrejme to autorovi nestačilo. Čitateľovi ale určite áno... Škoda toho, toto by inak mohla byť jedna nezabudnuteľná a údernejšia kniha než to s ňou nakoniec dopadlo. 3,5
Politicky zahořklé dobové porno. Místy zajímavé myšlenky a hluboce propracované vnitřní pochody postav, místy neuvěřitelně otravné stížnosti vypravěče/autora na úpadek společnosti a proměnu prostředí, genderových rolí a třídních poměrů. Konec podivně otevřený interpretaci. V některých úsecích šel autor natolik za hranice tehdejší morálnosti, že se to nějak záhadně dotklo i mě o téměř století později. Znovu ji číst nebudu, ale jako otisk poválečné Anglie velice zajímavý kus trilobita usazený v jantaru.
Tohle zjevně nebyla kniha pro mě. Co se dalo vyřešit na pár stranách, to se táhlo jako vařená nudle. Pominu-li morální konflikt hlavních postav, spád a obsah nezachrání ani kritika sociální a ekonomické situace po první světové válce, kdy je zjevné, že staré pořádky končí a nutně musí přijít něco nového .. Dočetla jsem a nic to ve mně nezanechalo- nadšení,sympatie, odpor, zděšení...Nic. Tak jsem buď cynická, citově okoralá,nebo je chyba na straně vysílače. Nevím. Každopádně na svou dobu to musela být hodně odvážná literatura, ale kvůli tomu jsem ji nečetla.
Kniha mě bohužel neoslovila... možná jsem ji měla dát větší šanci, ale pak už jsem se opravdu nutila do čtení a kdybych nepřeskakovala později i pár stran, asi bych to vůbec nedočetla... což se divím, protože mám takové příběhy ráda a první odstavec knihy mě hodně zaujal - říkala jsem si, páni, to bude pecka...
- "Náš věk je v podstatě tragický, a tak ho odmítáme tragicky brát. Katastrofa se přehnala, stojíme mezi troskami, začínáme si budovat nová bydišťátka, chovat nové nadějičky. Je to pořádná dřina: do budoucnosti dnes nevede žádná hladká silnice, místo toho obcházíme nebo přelézáme překážky. Musíme žít bez ohledu na to, kolik obloh se nám zhroutilo."
(SPOILER) Nádherný příběh o nepochopení, žalu, určité bezcitnosti a naopak o vášni, lásce a splněných snů. Clifford, manžel Connie ve válce ochrnul a ocitl se tak na vozíčku. Connie mu všemožně pomáhala, snažila se ve všem vycházet vstříc, ale on byl stále odtažitý. Víc si rozuměl s ošetřovatelkou, než s Connie. Jednoho dne ji řekl, ať si udělá někde dítě a pak ho budou spolu vychovávat jako manželé. Byla hodně zaražená a ponížená. Na jedné vycházce potkávají hajného Mellorse, Connie se stydí za své hříšné myšlenky, ale nedá ji to a každou volnou chvíli utíká do lesa do domku hajného, a sleduje ho, co vše dělá. Nějakým způsobem ji přitahuje, zatím ale neví co to je. Jednou když přišla zkontrolovat narozená kuřátka se sesypala a Mellors se ji snažil uklidnit. Pak se stalo něco, po čem stále toužila a to po spojení. Postupem času se do sebe bezmezně zamilovali. Connie otěhotněla a manžel to nedokázal vydýchat, tak Mellorse vyhodil s panství. Connie odjela za sestrou do Londýna a stále hledala svého milého. Jednou ji přišel dopis a ona konečně zjistila, kde Mellors žije. Rozjela se za ním do Skotska, do jeho rodného místa. Našla ho ve stavení postavených z kamenů, bez všech vymožeností, ale ji to nevadilo, jejich láska překonala všechny překážky a konečně byla šťastná se svojí láskou a očekáváným dítětem.
Kdysi jsem tuto knihu četla coby studentka. Teď jsem četla znovu, ale už z ní mám jiný dojem. No, toto dílo muselo ve své době způsobit pořádný rozruch, ale čtenářský zážitek je průměrný.
Toto dílo není žádný literární zázrak, do čtení jsem se spíš nutila. I když je jasné, že v době svého vydání musela způsobit pořádný poprask.
Štítky knihy
sex aristokracie, šlechta zfilmováno partnerské vztahy 20. století erotika anglická literatura rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2008 |  Milenec lady Chatterleyové |
| 2005 | Synové a milenci |
| 2004 | Ženy milující |
| 1999 | Duha |
| 1966 |  Panna a cikán a jiné povídky |
Ešte vždy si myslela, že to najkrajšie na nej je dlhá, klesajúca línia bokov odťiaľ, kde sa jej končí chrbát, a driemajúca oblá tíš sedacej časti. Ako pieskové duny, vravia Arabi, mäkké, mierne sa zvažujúce dlhé krivky.