Miliony

23.04.2021

Miliony, prachy, mergle, chechtáky a ruble. Hned v první a největší povídce zjistíme, že když je někdo má, tak se ve finále nemá úplně nejlíp. Zvlášť v týhle době. Hýří, je znuděnej a neví, co se sebou. Hele, já bych věděl. Pořídil bych si auto, barák a snažil bych se mít dobře. Ale když všechno máš odjakživa, tak na to asi koukáš trošku jinak.

Když ten někdo žije v době, kdy někdo nakuká lopatám pár nesmyslů do jejich udřenejch a zabedněnejch palicí, může zjistit, že mít fabriky, paláce a miliony může bejt průser jak vrata a pracující lid si to s ním vyřídí. Stokrát radši bych přešel tenký led Dany Morávkové, než řešit stávkovej výbor ve svý fabrice. No je to drámo do samýho konce. Ty miliony mě bavily, což se nedá říct o těch ostatních kouskách. Z těch si pamatuju jenom to, že tam vystrkoval růžky ten náš starej dobrej proletariát, ostatně jako v těch milionech.

Nevím, jestli si to ztnova přečtu. Možná dám ještě jednu šanci někomu, kdo se jmenuje Arcybašev, ale šáhnu po něčem jiným, než po milionech. Slušný jméno Arcybašev. Takhle bych spíš pojmenoval nějakou lihovinu, která maže paměť a dá se zároveň používat jako mast na kuří oka.