Milostí prezidenta
Zdena Frýbová
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79642/milosti-prezidenta-79642.jpg
3
86
86
Jedná se o druhé vydání
Přidat komentář
Po letech jsem po téhle knížce sáhla znovu, jestli se můj pohled na ni nezměnil. No, rozhodně se nezlepšil - některé (všechny?) postavy mě dráždily víc než při prvním čtení a příběh sám byl přiblblý. Tehdy jsem dala dvě hvězdy, teď to cítím s bídou na jednu.
Helenku přehnout přes koleno, Daniela nakopat a Roberta vzít litinovou pánvi po hlavě. Děsná slatanina. Bohužel jen potvrdila fakt, že v posledních letech už Frybova neměla čtenářům co nabídnout.
Začátek se mi líbil moc, vtipný, čtivý, napínavý, četlo se to super a já si říkala, jo, to je přesně ono - proto tuhle autorku miluju!
Pak se to někde zvrtlo a už to nebylo tak skvělé. Nadšení pohasínalo, adrenalin vyprchával, a já se tou škytající károu drkotala vpřed už jen tak tak. Dočetla jsem, ale neměla jsem už stejný pocit, jako když jsem tu knihu začala číst. A dojem? Vybledl, vyprchal, v podstatě už si nepamatuju, o čem to bylo. Na rozdíl od ostatních knih, které ve mě zanechaly nesmazatelné vzpomínky marně přemýšlím, co se mi na téhle knize líbilo.
Ale pro ten skvělý rozjezd dávám tři hvězdičky. Začátek za to rozhodně stál. Škoda, že následoval sešup dolů...
Souhlasím s komentáři, Frýbové knihy čtu velmi ráda, jsou bezvadné, humorné, ale tuto knihu jsem četla moc dlouho a stěží se prokousávala dějem, zatím je to nejslabší, co jsem od této autorky četla.
Tohle autorčino dílo mi připadalo jak napsané na objednávku určité skupiny stejně smýšlejících lidí. Přečtení této knihy jsem dost dlouho odkládal a udělal jsem chybu, že jsem v tom nepokračoval, i když na druhou stranu mi to pomohlo udělat si obrázek o autorčině tvorbě. Takže jedna hvězda spíše ze slušnosti.
Na to jak mám autorčiny knihy ráda , ale u této si nemohu pomoct chvílemi něco přebývá nebo chybí ...
Nez jsem precetla tuto knihu Zdeny Frybove, byla jsem jeji fanynkou. Libil se mi jeji humor, lehkost vypraveni, dejove zvraty a napeti.
„Milosti prezidenta“ zacali velice slibne a knizku jsem nemohla pustit z rukou. Jakmile se ale dej dostal k bodu, kdy po revoluci Robert prijizdi do Cech, aby tady siril dobro v tezkych casech transformace, byl konec. Zabavy i meho obdivu k pani Frybove. Tady v podstate uz ani nejde o dej, nez o sireni politickeho smysleni pani Frybove (spatna cirkev, spatny Havel atd.) a postavy kolem dokola jenom opakuji tyto myslenky a utvrzuji se v nich. Zadna ani nejmensi tolerance jineho nazoru tady nema misto. Treba vztah k zviratum je vyzdvihovan jako zivotni priorita cislo jedna- jako kdyby pro nic jineho nestalo za to zit. Osoby jsou egoisticke a nesympaticke, clovek ma soucit s Danielem, ktery je v knize zobrazovan jako zaporna osoba. Matka, ktera ho od detstvi nenavidi a v knize se chova hrozne, je najednou bez priciny vzana na milost a bez toho, aby se jakkoliv o to pricinila, je z ni najednou osoba kladna. Helenka, vypravecka deje, ktera ma na ctenare pusobit asi jako vtipna „cool“ holka, je tak rozmazlena, ze bych ji jako ctenarka nejradsi naplacala.
Konec knihy je absolutne nehodnoverny a nudny. Opravdu skoda. Takove zklamani jsem od autorky „Z neznamych duvodu“ nebo „Mafie po cesku“ skutecne necekala.
Já nekriticky autorku zbožňuju, protože se u jejích knih vždy od srdce zasměju. Upřímně ale musím přiznat, že s časovým odstupem po opětovném čtení mě zde mnohem víc věcí irituje.
Cca tři čtvrtiny knihy se mi vážně líbily a byla to "Frýbová, jak jí mám ráda". Poslední část knížky mě bohužel nebavila prakticky vůbec (k tomu, co si o takových názorech myslím, se vyjadřovat nebudu, abych se zbytečně nerozčílila...), místy jsem odstavce přeskakovala a bohužel to pro mě (poměrně obvykle) byla "Frýbová, jak ji ráda nemám". Mám pocit, že jí ke konci nějak docházívá dech nebo už nezvládne touhu předávat svoje kontroverzní názory a začne je do čtenářů hustit horem dolem. No nic. Velká část knihy pro mě byla skutečným čtenářským zážitkem, který mám tak ráda a je pro mě unikátní.
Jak mám autorku ráda, tak tato kniha, hlavně její konec, bylo trochu zklamání. První dvě části mě nadchly, pak už to šlo ke dnu. Celkově mi to přijde, jak kdyby někdo spojil několik knih v jednu. Zbytečně moc dějových linií a střídání časů a hlavních postav. Ale na druhou stranu nelze autorce upřít její osobitý humor a lásku ke zvířatům.
S mnoha myšlenkami autorky musím souhlasit, kdo nepoznal osobně roky minulé, nedokáže ani snad pochopit. Úsudek ať si pak udělá každý sám.
Musím souhlasit s názory ostatních. Opravdu její nejhorší kniha. Takhle naštvaná jsem už dlouho nebyla a většině postav bych z chutí zakroutila krkem. Nechápu, jak autorka Robina mohla takhle klesnout.
Zdena Frýbová je jedna z mých nejoblíbenějších autorek vůbec, k většině jejích knih se ráda vracím, i když mám pocit, že její knihy mají postupem času kvalitu spíše sestupnou. Ale tato kniha je i pro mě jako skalního příznivce Frýbové moc. Autorka vykrádá sama sebe, charakteristika jejích postav se už přiblble opakuje stejně jako zápletky, situace... V této knize mi navíc postavy byly krajně protivné, byť byly vykreslené dle modelů z předchozích knih, prostě byly něčem opravdu otravné. Na konec knihy už ani vzpomínat nechci, vždycky jsem měla ráda groteskní situace, které autorka uměla vytvořit, ale toto už se zábavnou absurditou nemělo nic společného, to už bylo jenom neskutečně pitomé. No a samozřejmě opětovné míchání politiky a kritika všeho možného, snad dobrá třetina knihy je zaplevelená už autorkou 100 x řečeným. No mrzí mě to, na knihu jsem se poté co vyšla strašně těšila a zklamání bylo veliké. Dle mého názoru společně s knihou Dvě dámy v tisni nejhorší knihy autorky (resp. jediné vyloženě špatné).
Frýbovka si musí stůj co stůj vyřídit účty s kdekým, kdo ji irituje, a do jednoho objemného svazku proto nakupí několikero dějových rovin, z nichž by úspornější autoři sestrojili samostatné tituly. Její způsoby znám zevrubně, mám rád sarkasmus a břitkost úsudků, toleruji přehánění ad absurdum, vadí mi černobílé charakteristiky postav. S každou knihou se tyto znaky vyhraňovaly a tahle je poslední, co napsala, takže jí hodnotím shovívavě. 24/15
Horší knihu jsem nečetla. Ze začátku pěkné, na konci jsem si myslela, že to snad autorka namůže myslet vážně.
Obsahuje spoilery! Milosti prezidenta je má prvotina od Z. Frýbové. Od počátku mě upoutaly dialogy – svižné, inteligentní a vtipné. Pak mě překvapila změna děje, místa a času – přesunuli jsme se o nějakých dvacet let zpět do minulosti k Robertovi. Bylo to lehce zmatečné, nebyl jasný hlavní hrdina, ani o čem kniha vlastně je. Ale tato Robertova část je z ní jednoznačně nejlepší a opravdu dobře jsem se u jeho příhod bavil. Ovšem poté přichází na scénu hlavní kámen úrazu. Helenka, nyní už jako ona hlavní postava, je neuvěřitelně nesympatická, bezcitná až krutá, a kdykoli začne předříkávat nějaká svá moudra, otáčím stránky dopředu. Mnohem více sympatií jsem měl naopak k Danielovi (ke konci už ne), který je ovšem hlavní negativní postavou. Což při pohledu na léta utrpení s úžasnou Helenkou zkrátka nedovedu pochopit. Právě tady mi začalo být nepříjemné číst dál. Tento pocit ještě vzrostl, když milá rodinka začne brát spravedlnost do svých rukou, které spojí ve jménu nesnášenlivosti, nenávisti a odplaty. A začne vraždit. A utahovat si z humanismu a lidství. Neustále si stěžují na poměry ve státě a pak tutlají své vraždy a dokonce je podporují a jsou z nich uchváceni. Geniální návod na to, jak tu něco zlepšit. Zabijeme všechny darebáky (zabijeme prezidenta, protože s ním nesouhlasíme?! Wtf?!) a hned na tom světě bude líp! Je mi líto, ale přes všechny literární kvality knihy mě tahle omezenost, povrchnost a buranství hlavních představitelů přimělo k tomu, že si pravděpodobně od autorky už nic nepřečtu.
Robertove průšvihy za socializmu boli síce zábavné (Zdena Frýbová sa zmienila o svojom známom architektovi, ktorý emigroval a po rokoch reemigroval, takže predpokladám, že neboli úplne vymyslené – hoci dúfam, že príhoda s lietadlom áno), ale ten zvyšok už mi šiel na nervy. Stále tie isté šablónovité postavy, stále tie isté názory, tie isté nevychované psy, tie isté subgeniálne deti. Nie som veriaca, ale vadí mi, že každý veriaci je nutne slaboch, ak nie rovno fanatik. Demarkačná línia medzi postojmi autorky a zvyšku sveta je veľmi dobre viditeľná. A koniec ma dorazil. Jednak prehnaná fraška, jednak vonkoncom nevierohodná. Musela som pritom myslieť na klasické menej je viac. Jediné plus vidím v tom, že sa konečne objavila sebavedomá, inteligentná, príťažlivá žena, ktorá nevykonáva domáce práce s nadšením. Keby tam nebol opis prvomájového sprievodu, na ktorom som sa naozaj pobavila, pretože kedysi som ich sama absolvovala, dala by som o hviezdičku menej.
Autorovy další knížky
| 1987 |  Robin |
| 1993 |  Malinkatý kretén |
| 1988 | Z neznámých důvodů |
| 1991 | Falešní hráči |
| 2002 | Neděle jako stvořená pro vraždu |
patřím ke skalním fanouškům autorky, přečetla jsem od ní vlastně vše. V podstatě tak nějak neochotně souhlasím s názorem Knihomolka544, jen bych to zkrátka nehodnotila tak přísně. Postava Roberta je skvostná, vyprávění o příhodách z dob socialismu výborné, charaktery vykreslené přesně v autorčině stylu, s nadhledem a humorem. Jen ten závěr ujíždí do absurdna a fakt je, že tam už mi názory a postoje hlavních postav radost nedělají a úplně nesedí. Ale na druhou stranu - berme to trochu s nadhledem, je to román. Kde jinde už by měl autor popustit uzdu své fantazii ...