Milostné dopisy Frant. Lad. Riegra a Marie Palacké

21.02.2020

Ach, jakou já mám pro takové knihy slabost a jak ráda se k nim upínám. // Hodnotím vysoko a dávám pět hvězd - jednu hvězdu každému z pisatelů, jednu za slovosled, jednu za koncovky -ti, a tu poslední pátou za krásné, dnes již málo používané slovo skoupozvuká. V dopisech bylo míněno jako výtka, jako postesknutí si nad citovou uzavřeností, přesto mi svou libozvučností vyvolalo úsměv na tváři a oči donutilo, aby se o kousek vrátily. // Děkuji o to víc za vlídné upozornění na existenci zdejších e-knih. Opravdu stačilo párkrát kliknout, a už jsem četla. // Nedostižné!...

------------------------------------------------
Marie Palacká:
,,(...) Večerního času trávívám mnohou chvíli při západu slunce neb při milém měsíčku i hvězdičkách, nebo hromu a blesku, a tuť se mi zdá svět tak krásný a milý! I zdálo by se mi, že by všichni lidé musili býti šlechetnými a vděčnými Bohu, kdyby z toho se mohli spolu všecky [!] těšiti a myšlenky své pozorny činiti na přírodu? a to spanilé ticho, které tu panuje! Nezdá se Vám též, že není možná, by člověk jeden na druhého choval hněvivé city, když se prochází mezi růžemi spanile květoucími?"

František Ladislav Rieger:
,,(...) Co do mne, já jsem přesvědčen, že čím blíže Vám státi budu, tím vroucněji Vás milovati budu neb taková je povaha Vaší spanilé bytosti, že nepůsobí jako blesk do dálky oslepující, ale co jemná, teplá záře zblízka nejvíce lahodící a blažící Již nyní jsem šťasten v té naději, že Vás, drahá duše, budu moci mou nazývati. A Bohdá, že i Vy budete šťastnou, když se s plnou láskou a důvěrou ke mně přitulíte."